Národ pod palbou

Venezuela, jejíž lid je dědicem Bolívarových myšlenek, které překročily rámec své doby, dnes stojí tváří v tvář světové tyranii tisíckrát mocnější, než byla koloniální síla Španělska a čerstvě zrozené republiky Spojené státy, která Monroeovými ústy proklamovala právo na přírodní bohatství kontinentu a pot jeho národů. Martí tento brutální systém kritizoval a označil ho za monstrum, v jehož útrobách žije. Jeho internacionální duch zazářil jako nikdy předtím, když v dopise, který zůstal v důsledku jeho smrti v bitvě nedokončený, veřejně odhalil smysl svého neúnavného usilování:

„...denně mi hrozí, že položím život za svou vlast a za svou povinnost – protože tak to chápu a jsem odhodlán se o to zasadit – zabránit pomocí nezávislosti Kuby včas tomu, aby se Spojené státy roztahovaly po Antilách a s novou silou vtrhly na půdu naší Ameriky...“

Ne nadarmo v jednom z „Prostých veršů“ napsal: „s chudými světa chci svůj osud sdílet“. Byl autorem pozdějšího lapidárního výroku: „Vlast je lidstvo“. Tento apoštol naší nezávislosti jednoho dne napsal: „Řekněte mi, čím mohu sloužit Venezuele – ve mně má syna“.

Faktura za ropu a rozvoj

Chávez to v Rijádu řekl zcela jasně: faktura rozvojových zemí za ropu a plyn dosahuje bilionu dolarů. Navrhl organizaci OPEC, která byla před nástupem bolívarovské vlády – jež jí po 8 let předsedala a udržovala ji při životě – téměř rozpuštěna, aby převzala roli, pro kterou byl zřízen Mezinárodní měnový fond, ale nikdy ji neplnil.

Dolar prodělává volný pád, řekl. Platí se nám papírky. Můžeme a musíme zajistit palivo jak pro rozvinuté země, tak pro ty, které o rozvoj usilují a palivo musí dovážet. OPEC může poskytnout úvěry na rozvoj s dlouhým odkladem splátek a pouhým 1 % ročního úroku, takže by chudé země platily zbožím a službami, jež jsou schopné vyprodukovat. Zmínil částku 5 mld dolarů, které Venezuela vynakládá na rozvojovou pomoc karibským zemím, jež zoufale potřebují dovážet tuto základní surovinu.

Chávez může doplnit názorný příklad, který Kuba dobře zná - za cenu na dovoz jednoho barelu koncem roku 2007 se dalo v roce 1960 nakoupit 13,52 tun lehké ropy včetně její dopravy, tj. téměř 50krát víc, než nyní. Za takových podmínek by země jako Bolívarovská republika Venezuela byla dál dodavatelem paliva, neobnovitelného zdroje, pro Spojené státy za nepatrnou cenu. Půda by se dál propadala do pánví, kde by chybělo ropné podloží.

Ideologické Waterloo

Mám připraveno mnoho zamýšlení, která jsem slíbil. Jedno z nich, vycházející z autorových vlastních slov, se týká zásadních tezí knihy bývalého prezidenta Federálních rezerv Greenspana. V jeho textu lze zřetelně vysledovat imperiální záměr dál skupovat svět a jeho přírodní a lidské zdroje a platit za to navoněnými bankovkami.

Další myšlenka byla , přimět určité lidí, aby přiznali pravdu o válečných plánech NATO. Přitom jsem vyzval pana Aznara a naléhal na americké představitele, aby otevřeně přiznali svůj podíl zodpovědnosti na válkách impéria.. Předložil jsem důkazy doložené dokumenty, z nichž některé dosud nebyly publikovány.

Přišel Iberoamerický summit na němž vzplanula Trója. Zapaterovo dodatečné, bezpáteřné a nevhodné vystupování, jeho obhajoba Aznara , příkrý vzkaz španělského krále a velmi hrdá odpověď venezuelského prezidenta, který z technických důvodů ani přesně neslyšel , co král řekl nabídly nezvratné důkazy o chování a genocidiích metodách impéria, jeho kompliců a omámených obětí ze třetího světa.

Debata na Summitu

Stěny, vzdálenosti a čas zmizely. Zdálo se to neskutečné. Nikdy předtím se neodehrál podobný dialog mezi šéfy států a vlád, kteří vesměs zastupovali země, jež byly po staletí rabovány kolonializací a imperialismem. Nic nemohlo být poučnější.

Sobota 10. listopadu 2007 vejde do historie naší Ameriky jako den pravdy.

Ideologické Waterloo se odehrálo ve chvíli, kdy španělský král náhle Chávezovi doporučil: „Co kdybys zmlknul!“ V tom okamžiku se otřásla všechna srdce v Latinské Americe. Venezuelský lid, který má 2. prosince odpovědět „ano“ nebo „ne“, se zachvěl, jako by znovu prožíval slavné Bolívarovy dny. Zrady a podpásové údery, jež denně útočí na našeho drahého bratra, cítění jeho bolívarovského lidu nezmění.

Hodnota myšlenek

Che byl mužem myšlenek.S hlubokou bolestí by poslouchal projevy, jež byly na Iberoamerickém summitu v Santigu de Chile pronášeny z tradičních levicových pozic.Zastánci pravice zaujali stejně tradiční postoje, činíce inteligentní ústupky údajné levici.Cítil by hrdost nad slovy řady odvážných a revolučních předáků, bez ohledu nato, jak jsou politicky zkušení či nezkušení. Zkušenost je matka moudrosti a idejí.Z bitev svedených hrstkou kubánských bojovníků na zlomku území Sierry Maestry proti jednotkám s několikanásobnou početní převahou a výzbrojí, vyvodil Che myšlenky, jež později shrnul ve své knize Válka guerrill.

Chávezova kritika Evropy, té Evropy, která hodlala na tomto Iberoamerickém summitu dávat lekce z řízení, byla zdrcující.

Ve slovech Daniela a Eva zněly hlasy Sandina a tisíciletých kultur této polokoule.

Veřejná deklarace vrchního velitele Fidela Castra

Bush je Kubou posedlý. Včera přišly zprávy, že mluvčí Bílého domu oznámil, že prezident představí nové iniciativy pro již zahájené období přechodu. Jiný mluvčí Státního departmentu to později potvrdil a zachoval přitom Bushův vyzývavý a výhružný tón. Jak říká předseda našeho Národního shromáždění Ricardo Alarcón, soudruh dobře informovaný o Bushových manipulacích a záměrech, v dalším sledu by přišly popravčí čety sestavené z kubánskoamerické mafie, s povolením zabít každého, kdo je cítit poctivým členstvím ve straně, mládežnické organizaci a masových organizacích.

Pane Bushi,

Vaše genocidní blokáda, Vaše podpora terorismu, Váš vražedný Zákon o zvláštní úpravě pro Kubánce, Vaše politika suchých a mokrých nohou, Vaše ochrana největších teroristů této polokoule, Váš nespravedlivý trest pro pět kubánských hrdinů, kteří varovali před nebezpečím hrozícím americkým občanům a občanům jiných zemí během letu, musí skončit.

Volby

Naše volby jsou antitezí voleb ve Spojených státech – tam nikoli neděle, nýbrž první úterý v listopadu.

Tam je třeba být v první řadě velmi bohatý, nebo být podporován spoustou peněz. Pak investovat obrovské částky do publicity, která je zkušeným vymývačem mozků a výrobcem podmíněných reflexů. I když existují čestné výjimky, nikdo nemůže aspirovat na žádnou vysokou funkci, pokud nedisponuje miliony dolarů.

Ke zvolení prezidentem je zapotřebí stovek milionů, které plynou z pokladen velkých monopolů. Zvítězit může i kandidát, který získal menšinu národních hlasů.

Protiprávní války impéria

Svět si nemůže dovolit luxus toho, že by připustil, aby se zapomnělo na válku NATO proti Jugoslávii a aby ji přikrylo mlčení těch, kdo byli významnými aktéry a komplici oné brutální genocidy.

Clintonově schůzce s Aznarem v Bílém domě 13. dubna 1999, kde bylo přijato rozhodnutí zintenzívnit bombardování a z níž vzešel Aznarův návrh útoku na televizi, rozhlas a další místa, jenž stál životy nesčetných bezbranných civilistů, byli přítomni prezident Clinton, rada pro národní bezpečnost Sandy Berger, státní tajemnice Madeleine Albrightová a další blízcí spolupracovníci prezidenta, mezi jinými i ten, který dostal od Bergera příkaz nepořizovat záznam z toho, co se říká o Kubě.

Možná v prohlášeních pro tisk nebo v nějaké knize či pamětech někteří z nich napíšou izolovaně o tomto dobrodružství, nikoli však v kontextu reálného nebezpečí a sebevražedných válek, k nimž Spojené státy lidstvo vedou. Existují tajné dokumenty, které mají být zveřejněny jako historický odkaz některého prezidenta za 200 let, kdy už při tempu, jakým kráčíme, nebude existovat publicita ani čtenáři.

Miloševičova odpověď

Ve svém zamyšlení z 1. října jsem hovořil o poselství, které jsem zaslal Miloševičovi 25. března 1999.

30. března jsem od Miloševiče dostal následující odpověď:

„Pozorně a s upřímnou vděčností jsem obdržel Vaše poselství z 25. března 1999. Děkuji Vám za silná slova podpory a posily pro Jugoslávii a rovněž tak za odsouzení agrese NATO vyjádřené Kubou a jejími představiteli zvláště na fórech Spojených Národů. Federativní republika Jugoslávie je vystavena útoku Spojených států a NATO, největšímu ve světě od dob Hitlerových agresí. Byl spáchán nejen zločin na Federativní republice Jugoslávii jakožto mírumilovném, svrchovaném a nezávislém státu, nýbrž i útok na vše, co je ve světě nadcházejícího 21. století cenné: na systém Spojených národů, na Hnutí nezúčastněných, na základy právního řádu, na lidská práva a na civilizaci obecně. Jsem hrdý, že Vám mohu sdělit, že tato agrese jen sjednotila a posílila odhodlání národů Jugoslávie odolat a bránit svobodu, svrchovanost a územní celistvost. Naše ozbrojené síly a lid jsou odhodlány a připraveny splnit svůj úkol. Proto vítáme a také potřebujeme co nejširší a nejsilnější solidaritu a pomoc od přátel z celého světa.

Protiprávní války impéria

Když začala válka Spojených států a jejich spojenců z NATO v Kosovu, Kuba okamžitě - již 26. března 1999 - definovala svůj postor na první stránce deníku Granma. Učinila tak v prohlášení svého Ministerstva zahraničních věcí, nazvaného “Kuba vyzývá k ukončení neoprávněné agrese NATO proti Jugoslávii”.

Vybírám z toto prohlášení podstatné pasáže:

“Po řadě bolestných a velmi zmanipulovaných politických událostí, dlouhém ozbrojeném konfliktu a složitých a netransparentních jednáních o otázce Kosova nakonec NATO uskutečnilo svůj ohlašovaný brutální letecký útok na Federativní republiku Jugoslávii, jejíž národy patřily k těm. které vedly nejsrdnatější boje s nacistickými hordami v Evropě za 2. světové války.

Záměrné lži, podivná úmrtí, útok na světovou ekonomiku

V jednom zamyšlení jsem hovořil o zlatých tyčích uložených ve sklepích „newyorkských dvojčat“ Tentokrát je téma značně komplikovanější a je obtížnější mu uvěřit. Před téměř čtyřmi desítkami let objevili vědci žijící ve Spojených státech internet, stejně jako Albert Einstein, který se narodil v Německu, svého času objevil vzorec k měření atomové energie.

Einstein byl velký vědec a humanista. Vyvrátil dosud posvátné Newtonovy zákony. Jablka však dál padala v souladu s Newtonovým zákonem přitažlivosti. Šlo o dvě různé formy nazírání a výkladu přírody, o níž bylo v Newtonových časech k dispozici velmi málo údajů. Pamatuji se, co jsem před více než 50 lety četl o slavné Einsteinově teorii relativity: energie, rovná se hmota znásobená druhou mocninou rychlosti světla, tj. C: E=MC². Ve Spojených státech byly na tak nákladný výzkum peníze a zdroje. V politických dobách, kdy všeobecně vládla nenávist k nacistickým zvěrstvům, vláda nejbohatšího a nejproduktivnějšího národa světa zničeného válečným střetnutím, přetavila onu obrovskou energii v pumy, jež byly svrženy na bezbranné obyvatele Hirošimy a Nagasaki, mezi nimiž zanechaly statisíce mrtvých a stejné počty ozářených obětí, které zemřely v následujících letech.

Jasný příklad použití vědy a techniky ke stejným hegemonickým účelům je popsán v článku bývalého důstojníka národní bezpečnosti Spojených států Guse W. Weisse, který se nejprve objevil v roce 1996 v časopise Studies in Intelligence, ale skutečného rozšíření se mu dostalo až v roce 2002, kdy vyšel pod titulkem Podvod na Sovětech. Weiss si v něm připisuje autorství myšlenky, dodat Sovětskému svazu software potřebný pro jeho průmysl, avšak předem kontaminovaný tak, aby této zemi způsobil ekonomický kolaps.

Morální bezprecedentní porážka Impéria

Na úvod tématu je třeba nejprve vzpomenout slova Roberta Gonzáleze, advokáta, syna z kubánské rodiny, která se uchýlila do Spojených států během diktatury a jenž se vrátil po vítězství revoluce. Také on, jako René, se narodil v oné zemi, v době kdy tam sídlila jeho rodina. Celý čas bojoval za svobodu svého bratra Reného, který trpí v krutém a nespravedlivém vězení společně s ostatními čtyřmi hrdiny, obránci svého lidu v boji proti terorizmu.

„To nejhorší, co se nám může stát je, že přestaneme bojovat, ať už pro pocit z porážky nebo z vítězství. Kauzu Pěti vyhrajeme, až když budou v Havaně... Tento proces mnohokrát vyhraješ de facto a prohraješ de iure, na základě rozhodnutí soudců“.

Moudrá a uvážlivá slova opravdového experta, bojujícího proti hanebnostem. On sám vyjádřil překvapení nad tím, co se stalo.

Písemný důkaz

Ve světě se stává mnoho důležitých událostí. Některé z nich mají souvislost s Kubou. Do naší země někdy přicházejí zprávy mnohem zajímavější než moje prosté zamyšlení, které má za cíl probudit svědomí.

Rozhovor Gerarda Hernándeze Nordela, jednoho z pěti hrdinů, s BBC, vysílaný včera televizí, na mne hluboce zapůsobil. Jak hluboce lidský myšlenkový obsah a brilantní vyjadřování, to může vzniknout pouze v mysli někoho, kdo 9 let trpěl nespravedlivým psychickým mučením. Prosíme, ať nás kulatý stůl informuje o historickém procesu spojeném s osudem našich hrdinných vlastenců.

Mezitím v Brazílii tisk shání zprávy a informuje o činnosti dvou boxerů, kteří v rozporu s normami opustili kubánskou delegaci.

Tvrdá pravda a evidentní skutečnosti

Dal jsem přednost tomuto tématu před jinými pro jeho důležitost. Nebudu popírat, že výsady moci, ať reálné, relativní nebo fiktivní, vytvářejí tlak na občany, kteří byli od nepaměti v tomto duchu vychováváni. K tomu, co si dnes myslím o vztahu k moci jsem nedospěl za krátkou chvilku, nýbrž dlouhodobou úvahou, a soudím, že se jedná o správný závěr. Skromný přínos naší revoluce připisuji tomu, že jsme nikdy před výzvami neuhýbali, navzdory tvrdé realitě, kterou nám vnutila brutální blokáda impéria. 31. července ve svém zamyšlení jsem hovořil o tom, co pro mne znamenal jeden rok věnovaný shromažďování informací a hlubokému zamyšlení nad základními životními problémy, které v současnosti více než kdy jindy ohrožují náš rod. 

24. července, publikovala ruská agentura Ria Novosti tuto informaci:

„Generál Leonid Ivašov, expert v otázkách obrany, se vyjádřil, že hlavní nástroj severoamerické politiky je ekonomický, finanční, technologický a vojenský diktát.

Věčný plamen

Toto je politické zamyšlení. Přesněji řečeno, je to další proklamace. Dnes uplynul přesně rok od vydání té předešlé z 31. července 2006. Avšak pokud jde o možnost prožít unikátní zkušenost, jež mi přinesla informace a vědomosti o životně důležitých otázkách pro lidstvo, které jsem s veškerou poctivostí předával lidu Kuby, vydal uplynulý rok za deset.

Nyní mne pronásledují dotazy, v jaké chvíli převezmu opět to, co někteří nazývají mocí, jako by taková moc byla myslitelná bez nezávislosti. Ve světě existuje reálná a ničivá moc vyvěrající z dekadentního impéria, jež je hrozbou pro všechny.

I Raul odpověděl, že všechna významná rozhodnutí se mnou byla, jak jsem se postupně zotavoval, konzultována. Co udělám? Jako po celý svůj dosavadní život budu neúnavně bojovat.

Loupež mozků

Zpráva Světové banky nazvaná „Mezinárodní migrace, platby a odliv mozků“, zveřejněná v říjnu 2005 uváděla následující údaje. V posledních 40 letech emigrovalo do Spojených států, Kanady a Spojeného království 1,2 milionu profesionálů z latinskoamerického a karibského regionu. Z Latinské Ameriky emigrovalo během 40 let v průměru více než 70 vědců denně. Ze 150 milionů osob, které se ve světě podílejí na vědeckých a technologických činnostech je 90 % soustředěno v 7 průmyslově nejvyspělejších zemích. Řada zemí, především malých států v Africe, Karibské oblasti a Střední Americe ztratila v důsledku migrace více než 30 % své vysokoškolsky vzdělané populace. Karibské ostrovy, země, kde se téměř všude mluví anglicky, zaznamenávají nejvyšší odliv mozků na světě. Někde odchází 8 z každých 10 vysokoškolských absolventů. Přes 70 % programátorů softwaru americké společnosti Microsoft Corporation pochází z Indie a z Latinské Ameriky.

Krátce jsem se o tématu zmínil ve svém předešlém zamyšlení “Bush, zdraví a vzdělání“ věnovaném dětem a citoval jsem i příklad. V dnešní úvaze, obracející de k prvnímu ročníku absolventů Univerzity informatických věd (UCI), se touto ožehavou otázkou budu zabývat trochu hlouběji.

Oni jsou průkopníky, od nichž jsem se naučil mnohé o tom, jaká je intelgience a hodnoty naší mládeže, pokud jsou kultivovány se vší pečlivostí. Mnohému jsem se naučil také od vynikajícího pedagogického sboru, jehož velká část studovala v Univerzitním městečku Josého Antonia Echeverríi (CUAJE).

Bush, zdraví a vzdělání

Nebudu psát o zdraví a vzdělání Bushe, nýbrž jeho sousedů. Nebylo to improvizované setkání. Agentura AP uvádí, že své vystoupení zahájil španělsky slovy: „V této zemi máme velká srdce“, jimiž se obracel k asi 250 zástupcům soukromých a náboženských skupin, nadací a nevládních organizací, z toho asi 100 ze Spojených států, kteří přicestovali na náklady jeho vlády do Washingtonu.

„Setkání nazvané Konference Bílého domu o Americe je součástí představ, s nimiž Bush zahajoval začátkem března svou cestu po pěti latinskoamerických zemích a které by jeho vláda v krátké zbývající době svého funkčního období chtěla v regionu realizovat.“

„Bush konferenci uspořádal, aby zde pohovořil k různým otázkám, zejména vzdělání a zdraví. 'Považujeme za důležité mít zdravé a vzdělané sousedy', řekl v improvizovaném vystoupení během besedy se šesticí účastníků z Guatemaly, Spojených států, Brazílie, Haiti a Mexika, kteří spolu s ním seděli u jakéhosi diskusního stolu“, dodává agentura. Zdůrazňoval neuvěřitelné věci, jako „svízelnou práci, kterou uskutečňujeme v sousedních zemích“.

Světová tyranie - Z čeho vzešel stroj na zabíjení

Ti, kdo stáli u zrodu amerického národa, si nepředstavovali, že to, co proklamují, v sobě, stejně jako jakákoli jiná historická společnost, nese zárodky své vlastní transformace. Atraktivní Deklarace nezávislosti z roku 1776, která minulou středu oslavila 231 let, proklamovala cosi, co mnohé z nás tak či onak zaujalo: „Konstatujeme jako zjevnou pravdu, že všichni lidé se rodí navzájem si rovni, že je Stvořitel všechny nadal určitými nezadatelnými právy, mezi něž patří život, svoboda a dosažení štěstí, že k zajištění těchto práv jsou lidmi ustavovány vlády, jejichž oprávněné pravomoci vyplývají ze souhlasu těch, jimž je vládnuto, že vždy když má nějaká forma vlády tendenci tyto cíle zničit, má lid právo ji reformovat, nebo odstranit a ustavit novou vládu, jež by vycházela z uvedených principů a své pravomoci uspořádala takovým způsobem, který podle jejího mínění nejlépe zaručí jeho jistoty a štěstí“.

Byl to produkt vlivu nejlepších myslitelů a filosofů Evropy deptané feudalismem, výsadami aristokracie a absolutními monarchiemi.

Jean Jacques Rousseau tvrdil ve své slavné Společenské smlouvě: „Ani ten nejsilnější není nikdy dostatečně silný, aby byl pánem, pokud sílu nepromění v právo a poslušnost v povinnost“ (...) „Síla je fyzická moc. Nevidím, jaké mravní zásady by mohly vzejít z jejího působení. Ustoupit síle je aktem nutnosti, nikoli vůle“. (...) „Vzdát se svobody znamená vzdát se člověčenství, práv lidstva, dokonce i jeho povinností. Pro toho, kdo se vzdá všeho, neexistuje žádná myslitelná náhrada“.

Stroj na zabíjení

Neděle je příhodný den k četbě čehosi, co vypadá jako science-fiction. Bylo oznámeno, že CIA odtajní stovky stran týkajících se ilegálních akcí včetně plánů na zavraždění zahraničních vládních představitelů. Zčista jasna se zveřejnění zdrží, o den se opozdí. Nebylo podáno žádné rozumné vysvětlení. Někdo, možná z Bílého domu, materiál zběžně prohlédl. První balík odtajněných dokumentů známý jako „Rodinné šperky“ sestává ze 702 stran o ilegálních akcích CIA v letech 1959-1973. Z této části bylo vyjmuto cca 100 stran.týkajících se akcí nepovolených žádným zákonem, spřísahání s cílem zavraždit některé představitele, experimentů s drogami na lidech k ovládnutí jejich mysli, špionáže občanských aktivistů a novinářů a podobných, výslovně zakázaných aktivit. Dokumenty začaly být shromažďovány 14 let po prvních událostech, v době, kdy se tehdejší ředitel CIA James Schlessinger vyděsil nad tím, o čem se píše v tisku, zvláště v článcích Roberta Woodwarda a Carla Bernsteina zveřejněných Washington Postem a zmiňovaných v Manifestu k lidu Kuby.

CIA byla obviněna, že podporovala špionáž v hotelu Watergate za účasti bývalých agentů Howarda Hunta a Jamese McCorda.

V květnu 1973 žádal ředitel CIA, aby ho „všichni hlavní operační důstojníci této agentury okamžitě informovali o jakékoli činnosti, jež by probíhala nebo v minulosti proběhla a mohla by překračovat rámec zakládací listiny této agentury“. Schlessingera jmenovaného později šéfem Pentagonu nahradil William Colby. Ten o dokumentech hovořil jako o „kostlivci ukrytém ve skříni“. Nová odhalení v tisku přiměla Colbyho připustit existenci zpráv pro zastupujícího prezidenta Geralda Forda v roce 1975. New York Times poukazovaly na infiltraci agentury do protiválečných skupin. Zákon, jímž byla CIA založena, jí zakazoval provádět špionáž uvnitř Spojených států.

Důstojná odpověď

Událostí se řítí jedna za druhou neuvěřitelným tempem. Občas i několik současně. Člověk má chuť nebo spíše potřebu některé z nich, vzhledem k jejich mimořádnému významu a hodnotě jejich příkladu, okomentovat. Teď nemám na mysli to, co se stalo v Ženevě a co bylo považováno za zasloužený revoluční triumf zemí třetího světa. Budu hovořit o odpovědi Kuby Radě pro mezinárodní vztahy Evropské unie, která byla zveřejněna 22. června na první straně deníku Granma.

Jsou to slova hodná naší revoluce a jejího vysokého politického vedení. Jeden po druhém byly uvedeny a objasněny body, které vyžadovaly okamžitou odezvu. Zde udávím znovu jejich přehled:

1.- S Kubou bude možné vést dialog pouze jako se svrchovaným a rovnoprávným partnerem, bez podmínek či latentních hrozeb Pokud si Evropská unie přeje dialog s Kubou, musí definitivně odbourat sankce, jež jsou od té chvíle neaplikovatelné a neudržitelné.

Lži a klam podle Bushe

Nerad vypadám jako lstivý člověk toužící po štvanici na protivníka. Sám sobě jsem slíbil, že posečkám a uvidím, jak se budou vyvíjet rozpory mezi Busem a jeho evropskými spojenci kolem životně důležitého tématu klimatických změn. Nicméně, Georgie W. Bush překročil všechny meze výrokem, o němž informovala minulý pátek APOD. Prezident Spojených států uvedl, že pojede do Vatikánu „s otevřenou myslí a s velkou ochotou naslouchat papeži“ a ujistil, že „sdílí stejné hodnoty – úctu k životu, lidské důstojnosti a svobodě “.

„Historie prokázala, že demokracie nevyhlašují války, a proto je nejlepší cestou k posílení míru šířením svobody“, dodal „Bude to první návštěva amerického státníka u Benedikta XVI. Jeho předcházející cesta do Itálie v dubnu 2005 byla na pohřeb papeže Jana Pavla II.“, uvádí agentura.

V jednom svém zamyšlení jsem řekl, že bych nebyl ano první ani poslední, koho Bush přikázal – nebo svým agentům dovolil , aby ho připravili o život. Nyní, když jsem se seznámil s jeho neslýchaným prohlášením, myslím, že pokud by Bush někdy četl nějakou knihu o historii, musel by si být vědom, že právě v Římě se zrodilo impérium, které zásobovalo politický slovník po dobu téměř dvou tisíciletí, a že se tam časem, po Konstantinově Milánském ediktu uznávajícím křesťanské náboženství, počátkem 4. století našeho letopočtu zradil také Vatikánský stát.

Pro hluché, kteří nechtějí slyšet

Shrnutí zprávy FAO, vydané 16. května 2007 v Římě 

Světová produkce obilovin je v roce 2007 na dobré cestě k dosažení rekordní úrovně. Přesto budou dodávky sotva stačit na pokrytí rostoucí poptávky, kterou žene rozvoj průmyslu biopaliv. Mezinárodní ceny většiny obilovin v letech 2006-2007 výrazně vzrostly a podle zprávy „Perspektivy sklizně a situace v potravinách“ současné prognózy předpokládají, že v období 2007-2008 zůstanou vysoké. Odhaduje se, že cena za import obilovin v zemích s nízkými příjmy a potravinovým deficitem vzroste v současném období cca o 25%. 

Předpokládá se, že rychlý růst poptávky po etanolu vyráběném z kukuřice zvedne v období 2007-2008 průmyslové využití zrnin o 9 %.

Čeho je bezprostředně zapotřebí, je energetická revoluce

Nemám nic proti Brazílii. V očích nemála Brazilců, zejména těch, kteří jsou bez ustání bombardováni argumenty všeho druhu schopnými zmást i lidi tradičně přátelsky nakloněné Kubě, bychom mohli vypadat jako štváči, jimž nesejde na tom, zda poškodí čisté příjmy jejich země v zahraniční měně. Mlčet by však pro mne znamenalo volit mezi myšlenkou na celosvětovou tragédii a předpokládaným přínosem pro lid oné velké země.

Nehodlám činit Lulu a Brazilce zodpovědnými za objektivní zákony, jež řídí historii našeho živočišného druhu. Uplynulo sotva sedm tisíc let od chvíle, kdy člověk zanechal hmatatelné stopy toho, co se stalo na kulturu a technické znalosti nesmírně bohatou civilizací .

Svých pokroků nedosáhla ani v jediné době ani v jediném místě. Lze tvrdit, že vzhledem ke zjevně nesmírné rozloze naší planety, se mnohdy ani nevědělo o existenci té či oné civilizace. Nikdy za tisíce let nežil člověk ve městech s 20 miliony obyvatel, jako je Sao Paulo nebo Mexico City, nebo v městských aglomeracích jako Paříž, Madrid, Berlín aj., kde vídají projíždět vlaky po kolejích nebo vzduchových polštářích rychlostí přes 400 km/h.

Brutální odpověď

Nejautentičtějším představitelem systému teroru, který byl ve světě prosazen díky technologické, ekonomické a politické převaze nejsilnější mocnosti, jakou naše planeta poznala, je bezpochyby George W. Bush. A tak spoluprožíváme tragédii samotného amerického lidu a jeho etických hodnot. Jen z Bílého domu mohly přijít pokyny pro rozhodnutí vydané minulý pátek soudkyní Federálního soudu v El Pasu, Texasu, Kathleen Cardoneovou, které na kauci osvobozuje Luise Posadu Carrilese. Prezident sám po celou dobu přehlížel zločinecký a teroristický charakter obviněného. Ten byl ochraňován a obviněn byl z pouhého porušení imigračních pravidel. Odpověď je brutální. 

Vláda Spojených států a její nejreprezentativnější instituce předem rozhodly o osvobození monstra.

Jeho historie je dobře známá a sahá velmi hluboko do minulosti. Ti, kdo ho vycvičili a přikázali mu zničit za letu kubánské civilní letadlo se 73 atlety, studenty a dalšími kubánskými i zahraničními cestujícími a obětavou posádkou na palubě, ti, kdo v době jeho uvěznění ve Venezuele tomuto teroristovi koupili svobodu, aby se mohl stát dodavatelem a prakticky řídit špinavou válku proti lidu Nikaragui, jež způsobila tisíce ztrát na životech a přivedla tuto zemi na desetiletí k rozvratu, ti, kdo mu dali pravomoci k ilegálnímu obchodu s drogami a zbraněmi jako výsměch zákonům Kongresu, ti, kteří byli spolu s ním strůjci strašlivé „Operace kondor“ a internacionalizace teroru, ti, kdo způsobili mučení, smrt a mnohdy fyzické zmizení statisíců Latinoameričnaů, nemohli jednat jinak.

Internacionalizace genocidy

Skončilo jednání v Camp Davidu. Všichni jsme se zájmem sledovali tiskovou konferenci prezidentů Spojených států a Brazílie i zprávy týkající se jednání a vyslovených názorů. Bush, na něhož jeho brazilský host vznesl požadavky ohledně celních sazeb a dotací chránících a podporujících americkou produkci etanolu, neučinil v Camp Davidu sebemenší ústupek. Prezident Lula tomu přičítal zdražení kukuřice, jejíž cena podle jeho slov vzrostla o více než 85 %. 

Již dříve otiskl deník Washington Post článek brazilského nejvyššího představitele, věnovaný myšlence přeměnit potraviny na palivo.

Nechci se dotknout Brazílie, ani se vměšovat do záležitostí týkajících se vnitřní politiky této velké země. V Rio de Janeiru, které hostilo právě před 15 lety Mezinárodní jednání a životním prostředí jsem ve svém sedmiminutovém projevu důrazně varoval před faktory ohrožujícími životní prostředí i existenci našeho živočišného druhu. Na jednání byl přítomen prezident Spojených států Bush st., který těmto slovům spolu se všemi ostatními prezidenty ze zdvořilosti zatleskal.

K předčasné smrti hladem a žízní je odsouzeno přes tři miliardy lidí

Toto číslo není nadsazené, je spíše střídmé. Po jednání prezidenta Bushe s americkými výrobci automobilů jsem o tom hodně přemýšlel. Neblahá myšlenka přeměnit potraviny v palivo se v pondělí 26. března 2007 definitivně stala ekonomickou linií zahraniční politiky Spojených států.

Zpráva americké zpravodajské agentury AP, která šla do všech koutů světa, říká doslova:

„Washington, 26. března (AP) Na pondělním jednání s výrobci vozidel, při němž se George W. Bush snažil získat podporu pro své plány v oblasti alternativních paliv, ocenil prezident přínos automobilů na etanol a bionaftu.