Na úvod tématu je třeba nejprve vzpomenout slova Roberta
Gonzáleze, advokáta, syna z kubánské rodiny, která se uchýlila do Spojených
států během diktatury a jenž se vrátil po vítězství revoluce. Také on, jako
René, se narodil v oné zemi, v době kdy tam sídlila jeho rodina. Celý čas
bojoval za svobodu svého bratra Reného, který trpí v krutém a nespravedlivém
vězení společně s ostatními čtyřmi hrdiny, obránci svého lidu v boji proti
terorizmu.
„To nejhorší, co se nám může stát je, že přestaneme bojovat,
ať už pro pocit z porážky nebo z vítězství. Kauzu Pěti vyhrajeme, až když budou
v Havaně... Tento proces mnohokrát vyhraješ de facto a prohraješ de iure, na
základě rozhodnutí soudců“.
Moudrá a uvážlivá slova opravdového experta, bojujícího
proti hanebnostem. On sám vyjádřil překvapení nad tím, co se stalo.
U diskusního stolu nám byla vysvětlena důležitost účasti 73
osobností s velkou světovou prestiží, které v Atlantě diskutovaly o otázkách
spojených s mezinárodním právem. Tam bylo jasně a nezvratně dokázáno, pro
dosažení spravedlivého rozhodnutí, že neexistují provinění, jež se připisovala
obviněným a tresty, které byly jednomyslně schváleny porotou, prý nestrannou, v
nejhorší společnosti na planetě, byly nespravedlivé. Je třeba číst text pečlivě
a analyzovat co vyjádřil každý z nich v diskusi nebo telefonicky a tvrzení, o
nichž je ještě třeba hovořit.
V případech skutečné špionáže souzených nedávno ve Spojených
státech, trest nepřesáhl 10 let. Našim pěti vlastencům nebylo prokázáno ani
spiknutí za účelem špionáže. Za krutý a neslýchaný osud pěti a jejich rodin je
zodpovědná proradná a neslýchaná politika Washingtonu, která používá terorismus
proti kubánskému lidu a téměř půl století porušuje nejzákladnější normy
Spojených národů a svrchovanost zemí.
Je mnoho důležitých a doložených věcí k doplnění, nicméně
dnes chci být stručný, aby tato slova byla přepsána a publikována v národním
tisku. To nejdůležitější je, aby náš lid měl pevné a neochvějné povědomí o
těchto skutečnostech.
Fidel Castro
22. srpna 2007
