12. listopadu 2007

Debata na Summitu

Stěny, vzdálenosti a čas zmizely. Zdálo se to neskutečné. Nikdy předtím se neodehrál podobný dialog mezi šéfy států a vlád, kteří vesměs zastupovali země, jež byly po staletí rabovány kolonializací a imperialismem. Nic nemohlo být poučnější.

Sobota 10. listopadu 2007 vejde do historie naší Ameriky jako den pravdy.

Ideologické Waterloo se odehrálo ve chvíli, kdy španělský král náhle Chávezovi doporučil: „Co kdybys zmlknul!“ V tom okamžiku se otřásla všechna srdce v Latinské Americe. Venezuelský lid, který má 2. prosince odpovědět „ano“ nebo „ne“, se zachvěl, jako by znovu prožíval slavné Bolívarovy dny. Zrady a podpásové údery, jež denně útočí na našeho drahého bratra, cítění jeho bolívarovského lidu nezmění.


Když přijel Chávez z Chile na letiště v Caracasu a já jsem přímo z jeho úst slyšel, že se, stejně jako tolikrát předtím, chystá vmísit do davu, uvědomil jsem si zcela jasně, že vzhledem k současným okolnostem a k jeho obrovskému ideologickému vítězství, by ho mohl připravit o život vrah v žoldu impéria, oligarcha ovládaný reflexy, jež zasela imperiální mediální mašinérie, nebo mentálně vyšinutý jedinec. Člověk se nemůže zbavit dojmu, že se impérium a oligarchie pečlivě snaží zavést Cháveze do slepé uličky a udělat z něj snadný cíl pro kulku.

V případě Venezuely se vítězství nesmí zvrtnout ve svůj strašlivý opak, nýbrž v mnohem větší vítězství, aby se imperialismu zabránilo přivést náš lidský druh k sebevraždě. Je třeba dál bojovat a riskovat, ne však hrát každý den ruskou ruletu nebo házet mincí panna-orel. Nikdo neunikne matematickým výpočtům.

Vzhledem k okolnostem je třeba využít raději moderních sdělovacích prostředků, které světu živě a přímo přenášely debaty Summitu. 
  
Fidel Castro

12. listopadu 2007