10. července 2009

Zasvé vezme buď převrat, nebo ústavnost


Země Latinské Ameriky se s nejhorší finanční krizí v historii potýkaly v mezích relativního institucionálního pořádku.

V době, kdy prezident Barack Obama nacházející se právě v Moskvě na jednáních o životně důležitých otázkách nukleárních zbraní prohlašoval, že jediným ústavním prezidentem Hondurasu je Manuel Zelaya, krajní pravice a jestřábi ve Washingtonu manévrovali, aby Zelayu přiměli vyjednávat o ponižujícím odpuštění za protiprávní činy, jichž se podle pučistů měl dopustit. Bylo zřejmé, že něco takového by v očích spoluobčanů i v očích světa znamenalo vymazání z politické scény. Je prokázáno, že když Zelaya oznámil, že se 5. července vrátí, byl odhodlán splnit svůj slib, že bude se svým lidem sdílet brutální represe pučistů.

S prezidentem cestoval předseda Valného shromáždění OSN pro tempore Miguel d' Escoto a honduraská ministryně zahraničí Patricia Rodasová, jeden novinář z Telesuru a několik dalších, celkem 9 osob. Zelaya byl stále odhodlaný přistát. Je mi známo, že ještě během letu, když se blížili k Tegucigalpě, byl ze země informován o záběrech Telesuru pořízených v okamžiku, kdy na ohromnou masu, jež na něho před letištěm čekala, zaútočili vojáci slzným plynem a palbou z automatů.