3. dubna 2007

Internacionalizace genocidy

Skončilo jednání v Camp Davidu. Všichni jsme se zájmem sledovali tiskovou konferenci prezidentů Spojených států a Brazílie i zprávy týkající se jednání a vyslovených názorů. Bush, na něhož jeho brazilský host vznesl požadavky ohledně celních sazeb a dotací chránících a podporujících americkou produkci etanolu, neučinil v Camp Davidu sebemenší ústupek. Prezident Lula tomu přičítal zdražení kukuřice, jejíž cena podle jeho slov vzrostla o více než 85 %. 

Již dříve otiskl deník Washington Post článek brazilského nejvyššího představitele, věnovaný myšlence přeměnit potraviny na palivo.

Nechci se dotknout Brazílie, ani se vměšovat do záležitostí týkajících se vnitřní politiky této velké země. V Rio de Janeiru, které hostilo právě před 15 lety Mezinárodní jednání a životním prostředí jsem ve svém sedmiminutovém projevu důrazně varoval před faktory ohrožujícími životní prostředí i existenci našeho živočišného druhu. Na jednání byl přítomen prezident Spojených států Bush st., který těmto slovům spolu se všemi ostatními prezidenty ze zdvořilosti zatleskal.

Nikdo v Camp Davidu neodpověděl na zásadní otázku. Kde a kdo dodá oněch 500 milionů tun kukuřice a dalších obilnin, které Spojené státy, Evropa a další bohaté země potřebují na výrobu tolika galonů etanolu, kolik jich požadují velké podniky z USA a ostatních zemí jako protihodnotu za své obrovské investice? Kde a kdo vyprodukuje sóju, slunečnicová semínka a řepku, jejichž esenciální oleje zpracují stejné bohaté země na palivo? Určitý počet zemí produkuje a vyváží své potravinové přebytky. Bilance mezi exportéry a spotřebiteli byla již tak napjatá, že odstartovala růst jejich cen. V zájmu stručnosti mi nezbývá než se omezit na následující konstatování:

Pět hlavních producentů kukuřice, ječmene, čiroku, žita, prosa a ovsa, které chce Bush zpracovávat na surovinu k výrobě etanolu, dodává na světový trh podle čerstvých údajů 679 milionů tun. Přitom pět největších spotřebitelů, z nichž někteří jsou současně producenty těchto obilnin, spotřebuje v současnosti 604 milionů tun ročně. Volný přebytek nedosahuje ani 80 milionů tun. Toto kolosální plýtvání obilninami na výrobu paliva, o semenech olejnin ani nemluvě, by bohatým zemím stačilo na úsporu necelých 15 % roční spotřeby jejich hladových automobilů.

Bush deklaroval v Camp Davidu svůj záměr aplikovat tuto metodu celosvětově, což by neznamenalo nic jiného než internacionalizaci genocidy.

Prezident Brazílie uvedl v poselství otištěném Washington Postem v předvečer setkání v Camp Davidu, že na pěstování třtiny pro výrobu etanolu je věnováno necelé procento brazilské orné půdy. To je téměř trojnásobek plochy, kterou využívala Kuba v době, kdy produkovala téměř 10 milionů tun cukru, před krizí SSSR a klimatickými změnami.

Naše země léta produkuje a vyváží cukr, nejprve s využitím práce otroků, jichž bylo v prvních letech 19. století přes 300 000 a kteří učinili ze španělské kolonie prvního světlového exportéra. Téměř o sto let později, začátkem 20. století, v porobené republice, jejíž plnou nezávislost zmařila americká intervence, nesli tíži pěstování a sklizně třtiny na svých bedrech výhradně antilští přistěhovalci a negramotní Kubánci. Tzv. mrtvá sezóna vyplývající z pěstebního cyklu této plodiny představovala pro náš lid tragédii. Pozemky určené k pěstování třtiny byly majetkem amerických podniků nebo velkých vlastníků půdy kubánského původu. Tak jsme získali více zkušeností se sociálními důsledky pěstování této plodiny, než kdokoli jiný.

V neděli 1. dubna citovala CNN názor brazilských specialistů, kteří tvrdí, že mnohé plochy, určené k pěstování třtiny , byly odkoupeny bohatými Američany a Evropany. Ve svém zamyšlení z 29. března jsem hovořil o projevech klimatických změn na Kubě, k nimž se přidružují další tradiční rysy našeho klimatu. Na našem chudém ostrově vzdáleném konzumnímu způsobu života by nebyl ani dostatek pracovníků schopných vyrovnat se s tvrdými nároky pěstování a péče o třtinové plochy v podmínkách vedra, lijáků nebo stále častějšího sucha. Když udeří cyklony, nedokáží ani nejdokonalejší stroje sklidit polehlou a zkroucenou třtinu. Po staletí nebývalo zvykem ji vypalovat, půda nebyla udusaná vahou složitých strojů a obrovských nákladních automobilů, dnes velice drahá dusičnatá, draselná a fosforčená hnojiva ani neexistovala a suché a deštivé měsíce se pravidelně střídaly. V moderním zemědělství nelze dosáhnout vysokých výnosů bez rotace plodin.

Francouzská tisková agentura odvysílala 1.dubna alarmující informace o klimatických změnách, které experti svolaní Spojenými národy považují již za nevyhnutelné a které budou mít v příštích desetiletích vážné důsledky. „Klimatické změny postihnou výrazně americký kontinent, vyvolají větší počet prudkých bouří a vlny veder, které způsobí v Latinské Americe sucho provázené zánikem některých živočišných druhů a dokonce hladem“, uvádí zpráva OSN, která má být v příštích dnech schválena v Bruselu.

„Koncem tohoto století budou mít obě polokoule problémy s vodou a pokud vlády nepřijmou opatření, může růst teplot zvýšit riziko úmrtnosti, zamoření, přírodních katastrof a infekčních chorob“, varuje Mezivládní skupina pro klimatické změny (IPCC). „V Latinské Americe už ohřívání působí tání andských ledovců a ohrožuje amazonské pralesy, jejichž plocha se může postupně srazit na velikost prostěradla“, pokračuje zpráva.

„Vzhledem k velmi početné populaci žijící při pobřežích, jsou i Spojené státy vystaveny extrémním přírodním jevům, jak prokázal v roce 2005 uragán Katrina. Jde o druhou ze série tří zpráv IPCC, která byla zahájena v únoru první vědeckou diagnózou, jež konstatovala s jistotou existenci klimatických změn“.

„Tato druhá zpráva v rozsahu 1400 stran analyzující změny podle sektorů a regionů, jejíž kopii agentura AFP získala, soudí, že i kdyby byla přijata radikální opatření ke snížení kysličníku uhličitého v atmosféře, je růst teploty na celé planetě v příštích desetiletích jistý“, uzavírá zpráva francouzské tiskové agentury.

Jak se dalo očekávat, poradce pro národní bezpečnost v regionu Dan Fisk prohlásil v den setkání v Camp Davidu, že „během diskuse o regionálních otázkách bude jedním z témat Kuba a ne právě proto, aby se hovořilo o otázce etanolu – o níž zotavující se prezident Fidel Castro napsal ve čtvrtek článek – nýbrž o hladu, který způsobuje kubánskému lidu“.

Mám-li tomuto pánovi odpovědět, jsem nucen mu připomenout, že ukazatel dětské úmrtnosti je na Kubě nižší než ve Spojených státech. Můžeme zaručit, že neexistuje žádný občan, jemuž by se nedostalo bezplatné lékařské péče. Navzdory téměř půl století trvající ekonomické blokádě a pokusům vlád Spojených států podrobit kubánský lid hladem a ekonomicky ho zadusit, všichni studují a nikomu nechybí nabídka smysluplné práce.

Čína by nikdy nepoužila jedinou tunu obilnin nebo luštěnin na výrobu etanolu. Je to hospodářsky prosperující národ, který láme rekordy v růstu, kde žádný občan nezůstane bez příjmů potřebných k zajištění základního spotřebního zboží, třebaže 48 % populace překračující 1,3 miliardy obyvatel pracuje v zemědělství. Naopak, je rozhodnutá dosáhnout značných úspor energie odstavením tisíců provozů, které mají nepřijatelně vysokou spotřebu elektřiny a ropných produktů. Mnohé ze zmíněných potravin dováží z jakéhokoli kouta světa a převáží tisíce kilometrů daleko.

Desítky a desítky zemí netěží ropu a zemní plyn a nemohou pěstovat kukuřici ani jiné obilniny či semena olejnatých rostlin, protože jim voda nestačí ani na pokrytí nejzákladnějších potřeb obyvatel. Na schůzce svolané do Buenos Aires Komorou olejářského průmyslu a Centrem vývozců k otázkám výroby etanolu, uvedl ředitel odboru zemědělských trhů a obchodu Organizace pro spolupráci a rozvoj Holanďan Loek Boonekamp pro tisk:

„Vlády podlehly velkému nadšení. Při posuzování toho, zda podporovat tak vehementně etanol, by si měly zachovat chladný nadhled. Produkce etanolu je schůdná ve Spojených státech. V žádné další zemi, pokud nebudou poskytovány dotace.

Není to mana nebeská a nemusíme se na ni slepě vázat“, pokračuje zpráva. “Rozvinuté země dnes podporují mísení fosilních paliv s biopalivy, jejichž podíl činí cca 5%, a již to tlačí zemědělské ceny nahoru. Kdyby se tento podíl zvýšil na 10 %, bylo by zapotřebí 30 % oseté plochy ve Spojených státech a 50 % v Evropě. Proto se ptám, zda je to udržitelné. Růst poptávky po plodinách na výrobu etanolu povede ke zvyšování a nestabilitě cen“.

Ochranářská opatření dnes vzrostla na 54 centů za galon a skutečné dotace dosahují ještě mnohem vyšších částek.

Použijeme-li prostou aritmetiku, kterou jsme se naučili na střední škole, zjistíme, že pouhá výměna klasických žárovek za úsporné, o níž jsem se zmínil ve svém předchozím zamyšlení, by přinesla úsporu na investicích a energetických zdrojích rovnající se bilionům dolarů, aniž by bylo nutné k tomu použít jediný hektar zemědělské půdy.

Zprávy z Washingtonu zatím podle agentury AP uvádějí doslova: „Záhadné mizení milionů včel po celých Spojených státech dohání k zoufalství včelaře a vyvolává obavy dokonce i v Kongresu, který bude tento čtvrtek debatovat o kritické situaci hmyzu, jenž má klíčový význam pro zemědělský sektor.

První vážné signály této záhady se objevily krátce po vánocích ve státě Florida, kde včelaři zjistili, že se včely vypařily. Od té doby syndrom, který experti pokřtili jako „problém kolapsu kolonií včelstev“ (anglickou zkratkou CCD) snížil množství včelstev v zemi o 25 %.

Přišli jsme o více než půl milionu včelích kolonií s populací kolem 50 tisíc včel v každé, řekl předseda Americké federací včelařů Daniel Weaver a dodal, že problém postihuje asi 30 z 50 států země. Kuriozitou tohoto fenoménu je, že se v mnoha případech nenacházejí ostatky uhynulých včel.

Pracovitý hmyz opyluje plodiny oceňované podle studie Univerzity v Cornellu na 12 – 14 mld dolarů. Vědci zvažují nejrůznější hypotézy, mimo jiné, že některý pesticid vyvolal u včel neurologické poškození a narušil jejich orientační smysl. Další spatřují důvod v suchu a dokonce ve vlnách z mobilních telefonů, avšak skutečnost je taková, že nikdo s určitostí neví, co je skutečnou příčinou“.

A to nejhorší může teprve přijít: nová válka k zabezpečení dodávek plynu a ropy, která by lidský druh přivedla na pokraj totálního holocaustu.

Některé ruské tiskové orgány informovaly s odvoláním na zdroje z tajných služeb, že válka proti Íránu je připravována do všech podrobností již déle než tři roky, ode dne, kdy vláda Spojených států rozhodla o úplné okupaci Iráku a rozpoutala nekonečnou a nenáviděnou občanskou válku.

Vláda Spojených států zatím vynakládá stovky miliard na vývoj zbraní se špičkovou technologií, které využívají například mikroelektronických systémů, nebo nových jaderných zbraní, jež by mohly zasáhnout cíl hodinu po zadání příkazu. Spojené státy zvysoka přehlížejí světové veřejné mínění, které je proti všem druhům jaderných zbraní.

Rozbít íránské závody až do posledního je pro mocnost jako Spojené státy technicky relativně snadný úkol. To těžké může přijít, pokud bude rozpoutána nová válka proti jiné, muslimské víře, jež si zasluhuje náš veškerý respekt, stejně jako ostatní, předkřesťanská i pokřesťanská náboženství národů Blízkého, Středního i Dálného východu

Zadržení anglických vojáků v íránských výsostných vodách se přesně podobá provokaci takzvaných „Bratří k záchraně“, kteří v rozporu s příkazy prezidenta Clintona vplouvali do našich výsostných vod, aby pak naprosto legitimní obranná akce Kuby posloužila vládě Spojených států jako záminka k vydání slavného Helms-Burtonova zákona narušujícího svrchovanost jiných zemí. Mocné masové sdělovací prostředky pohřbily tuto epizodu v zapomnění. Není málo těch, kdo připisují cenu ropy, jež v pondělí dosáhla téměř 70 dolarů za barel, obavám z útoku na Írán.

Odkud vezmou chudé země třetího světa minimální prostředky k přežití? Nepřeháním, ani neužívám nadsazených výrazů, držím se faktů.

Jak je vidět, mnohostěn má mnoho temných stran.

Fidel Castro

3. dubna 2007