Když začala válka Spojených států a jejich spojenců z NATO v Kosovu, Kuba okamžitě - již 26. března 1999 - definovala svůj postor na první stránce deníku Granma. Učinila tak v prohlášení svého Ministerstva zahraničních věcí, nazvaného “Kuba vyzývá k ukončení neoprávněné agrese NATO proti Jugoslávii”.
Vybírám z toto prohlášení podstatné pasáže:
“Po řadě bolestných a velmi zmanipulovaných politických událostí, dlouhém ozbrojeném konfliktu a složitých a netransparentních jednáních o otázce Kosova nakonec NATO uskutečnilo svůj ohlašovaný brutální letecký útok na Federativní republiku Jugoslávii, jejíž národy patřily k těm. které vedly nejsrdnatější boje s nacistickými hordami v Evropě za 2. světové války.
Tato akce, připravená k “potrestání jugoslávské vlády”, je prováděna mimo rámec Rady bezpečnosti OSN”
/…/
“Válka vedená NATO vzbuzuje oprávněné obavy lidstva z vytvoření potupného unipolarismu v čele s válečnickým impériem, které samo sebe pasuje na světového četníka a je schopno zavléci své politické a vojenské spojence do nejšílenějších akcí, podobně, jako se tomu stalo na začátku a v první polovině tohoto století, kdy byly vytvořeny válečnické bloky, jež pokryly Evropu zkázou, smrtí a bídou, rozdělily a oslabily ji, zatímco Spojené státy posilovaly svou ekonomickou, politickou a vojenskou moc.
Je namístě se ptát, zda používání a zneužívání síly vyřeší problémy světa a ochrání lidská práva nevinných lidí, kteří dnes umírají pod nálety raket a pum padajících na tuto malou zemi v kulturní a civilizované Evropě.
Ministerstvo zahraničních věcí Kubánské republiky energicky odsuzuje tuto agresi NATO v čele se Spojenými státy proti Jugoslávii.
/…/
V těchto chvílích utrpení a bolesti pro národy Jugoslávie vyzývá Kuba mezinárodní společenství, aby zmobilizovalo své síly k okamžitému ukončení této neospravedlnitelné agrese, zabránilo novým a ještě větším politováníhodným ztrátám na životech nevinných lidí a umožnilo tomuto národu pokračovat mírovou cestou v jednání o řešení jeho vnitřních problémů, které je pouze a výlučně záležitostí svrchované vůle a svobodného rozhodnutí jugoslávských národů.
/…/
Nesmyslná snaha prosadit řešení silou je neslučitelná s jakýmkoli civilizovaným myšlením a se základními principy mezinárodního práva. /.../ Pokud by se pokračovalo nastoupenou cestou, mohou být důsledky pro Evropu a pro celé lidstvo nedozírné.”
V souvislosti s těmito událostmi jsem den předtím zaslal prostřednictvím jugoslávského velvyslance v Havaně a našeho velvyslance v Bělehradu poselství prezidentu Miloševičovi.
“Žádávám Vás, abyste prezidentu Miloševičovi sdělil následující:
Poté, co jsme pečlivě posoudili všechny události i původ současného nebezpečného konfliktu, došli jsme k závěru, že se agresoři dopouštějí velkého zločinu na srbském lidu a současně obrovské chyby, neboť nedokážou čelit srbskému lidu, pokud bude stejně jako ve svém hrdinném boji proti nacistickým hordám odhodlán vytrvat.
Neskončí-li tyto brutální a neospravedlnitelné útoky v samém srdci Evropy, reakce světa bude ještě silnější a mnohem rychlejší než v době války ve Vietnamu.
Mocné síly a světové zájmy jsou si vědomy jako nikdy jindy za poslední dobu, že takovéto jednání nemůže v mezinárodních vztazích pokračovat.
I když spolu neudržujeme osobní vztahy, hodně jsem přemýšlel nad problémy současného světa a myslím, že mám smysl pro historii, pojem o taktice a strategii v boji malé země proti velké supervelmoci a cítím hlubokou nenávist vůči nespravedlnosti. Proto si dovoluji mu předat myšlenku vyjádřenou třemi slovy:
Vytrvat, vytrvat, vytrvat.
25.března 1999.”
Fidel Castro
1. října 2007
