Toto je politické zamyšlení. Přesněji řečeno, je to další proklamace. Dnes uplynul přesně rok od vydání té předešlé z 31. července 2006. Avšak pokud jde o možnost prožít unikátní zkušenost, jež mi přinesla informace a vědomosti o životně důležitých otázkách pro lidstvo, které jsem s veškerou poctivostí předával lidu Kuby, vydal uplynulý rok za deset.
Nyní mne pronásledují dotazy, v jaké chvíli převezmu opět to, co někteří nazývají mocí, jako by taková moc byla myslitelná bez nezávislosti. Ve světě existuje reálná a ničivá moc vyvěrající z dekadentního impéria, jež je hrozbou pro všechny.
I Raul odpověděl, že všechna významná rozhodnutí se mnou byla, jak jsem se postupně zotavoval, konzultována. Co udělám? Jako po celý svůj dosavadní život budu neúnavně bojovat.
Ve chvílích výročí (první) proklamace cítím spolu s lidem uspokojení, když vidím, že sliby se staly nezvratnou skutečností: Raul, strana, vláda, Národní shromáždění Komunistická mládež, masové a společenské organizace vedené pracujícími kráčí vpřed vedeny nedotknutelnou zásadou jednoty.
Se stejným přesvědčením jsme bez oddechu pokračovali v boji za osvobození pětice hrdinů, kteří získávali informace o protikubánských teroristických plánech ve Spojených státech, z krutého a nemilosrdného vězení.
Boj s našimi vlastními nedostatky a s nestoudným nepřítelem, který se pokouší zmocnit Kuby, musí být nesmiřitelný
Tento bod mne nutí znovu zdůraznit věc, na níž nesmí vedoucí představitelé revoluce nikdy zapomínat: je svatou povinností, posilovat bez ustání naši obranyschopnost a připravenost při zachování zásady, že útočník musí za jakýchkoli okolností zaplatit nedozírnou cenu.
Nechť si nikdo nedělá sebemenší iluze, že impérium nesoucí v sobě zárodky vlastní záhuby bude s Kubou jednat. Bez ohledu na to, jak často budeme lidu Spojených států říkat, že náš boj není veden proti němu – což je naprosto správné -, není tento lid schopen nasadit uzdu apokalyptickému duchu své vlády, ani kalné a maniakální představě o tom, co nazývají „demokratickou Kubou“, jako by všichni naši představitelé sami sebe kandidovali a zvolili, aniž by prošli náročným sítem výběru naprostou většinou vzdělaného a kulturního lidu, který je podporuje.
V předešlém zamyšlení jsem zmiňoval historická jména Martího, Macea, Agramonteho, Céspedese. Na věčnou památku nekonečného seznamu těch, kdo padli v boji, nebo kdo bojovali a obětovali se za vlast, zažehl Raul při příležitosti 50. výročí smrti Franka Paíse, mladého, 22-letého hrdiny, nad jehož vzorem jsme všichni cítili pohnutí, plamen, který bude hořet navěky. Život bez idejí nestojí za nic. Není většího štěstí, než bojovat za ně.
Fidel Castro
31. července 2007
