Nemám nic proti Brazílii. V očích nemála Brazilců, zejména
těch, kteří jsou bez ustání bombardováni argumenty všeho druhu schopnými zmást
i lidi tradičně přátelsky nakloněné Kubě, bychom mohli vypadat jako štváči,
jimž nesejde na tom, zda poškodí čisté příjmy jejich země v zahraniční měně.
Mlčet by však pro mne znamenalo volit mezi myšlenkou na celosvětovou tragédii a
předpokládaným přínosem pro lid oné velké země.
Nehodlám činit Lulu a Brazilce zodpovědnými za objektivní
zákony, jež řídí historii našeho živočišného druhu. Uplynulo sotva sedm tisíc
let od chvíle, kdy člověk zanechal hmatatelné stopy toho, co se stalo na
kulturu a technické znalosti nesmírně bohatou civilizací .
Svých pokroků nedosáhla ani v jediné době ani v jediném
místě. Lze tvrdit, že vzhledem ke zjevně nesmírné rozloze naší planety, se
mnohdy ani nevědělo o existenci té či oné civilizace. Nikdy za tisíce let nežil
člověk ve městech s 20 miliony obyvatel, jako je Sao Paulo nebo Mexico City,
nebo v městských aglomeracích jako Paříž, Madrid, Berlín aj., kde vídají
projíždět vlaky po kolejích nebo vzduchových polštářích rychlostí přes 400 km/h .
V časech Kryštofa Kolumba, před nějakými 500 lety některá z
těchto měst neexistovala nebo počet jejich obyvatel nepřekročil několik desítek
tisíc. Žádné nespotřebovávalo ani kW na osvětlení svých domovů. Světová
populace možná tehdy nečítala více než 500 milionů obyvatel. Je známo, že v r.
1830 dosáhla první miliardy, o sto třicet let později se ztrojnásobila a 46 let
nato vzrostl celkový počet obyvatel planety na 6,5 miliardy, v naprosté většině
chudých, kteří se musí dělit o potraviny s domácím zvířectvem a od nynějška i s
biopalivy.
Lidstvo ještě nedisponovalo dnešními výdobytky výpočetní
techniky a vyspělými komunikačními prostředky, avšak již explodovaly první
atomové pumy nad dvěma obrovskými lidskými aglomeracemi, což byl brutální
teroristický čin na bezbranném civilním obyvatelstvu vedený čistě politickými
důvody.
Dnes má svět desítky tisíc padesátkrát silnějších a
absolutně přesných atomových bomb s nosiči několikanásobně rychlejšími než
zvuk, jimiž může náš vyspělý druh sám sebe zničit. Na konci 2. světové války,
kterou národy svedly proti fašismu, vzešla nová síla, jež opanovala svět a
prosadila současný absolutistický a krutý pořádek.
Před Bushovou cestou do Brazílie usoudil šéf impéria, že
kukuřice a další potraviny budou vhodnou surovinou pro výboru biopaliva. Lula
zase vyhlásil, že Brazílie ho může z cukrové třtiny dodávat, kolik bude
zapotřebí. V tomto řešení spatřoval budoucnost třetího světa a jediný
nedořešený problém byl, jak zlepšit životní podmínky dělníků pracujících na
třtině. Byl si dobře vědom a také řekl, že Spojené státy zase musejí zrušit
celní bariéry a dotace poškozující export etanolu do Spojených států.
Bush odpověděl, že v zemi, jako jsou Spojené státy -
největší světový producent etanolu z kukuřice, jsou celní sazby a dotace
zemědělcům nedotknutelné.
Velké americké nadnárodní společnosti, vyrábějící toto
biopalivo a urychleně investující desítky miliard, žádaly na šéfovi impéria,
aby bylo na americkém trhu distribuováno nejméně 35 miliard galonů tohoto
paliva ročně. Připočteme-li ochranářská cla a reálné dotace, roční částka
dosáhne téměř 100 miliard dolarů.
Vzhledem ke své neukojitelné potřebě vyzvalo impérium svět k
výrobě biopaliv, aby se Spojené státy, největší světový spotřebitel energie,
zbavily jakékoli zahraniční závislosti na ropných palivech. Historie dokazuje,
že třtinová monokultura byla úzce spjatá s otroctvím Afričanů, kteří byli
násilím vytrženi ze svých přirozených komunit a převezeni na Kubu, Haiti a
další karibské ostrovy. V Brazílii se v souvislosti s pěstováním třtiny stalo
přesně totéž.
Dnes se v oné zemi sklízí téměř 80 % třtiny ručně. Prameny a
studie brazilských badatelů uvádějí, že sekáč třtiny pracující v úkolu musí k
uspokojení nejzákladnějších potřeb sklidit nejméně 12 tun. Tento pracovník musí
provést 36 630 podřepů, 800krát projít po krátké trati s nákladem 15 kg třtiny v náručí a ujít
za pracovní směnu 8800
metrů . Vypotí v průměru 8 litrů tekutiny denně.
Takové produktivity lze dosáhnout pouze na plochách s vypalovanou třtinou.
Ručně či mechanicky sklízená třtina se vypaluje z důvodu ochrany dělníků před
nebezpečným kousnutím či bodnutím a především z důvodů zvýšení produktivity.
Třebaže norma stanoví na tuto práci pracovní dobu od 8 do 15 hodin, při práci v
úkolu se běžně pracuje 12 hodin. Teplota někdy dosahuje v poledne 45°C .
Sám jsem, stejně jako mnozí další soudruzi z vedení země, z
pocitu morální povinnosti třtinu nejednou sekal. Vzpomínám si na srpen 1969.
Vybral jsem si místo nedaleko metropole. Každé ráno jsem se tam velmi časně
přesunul. Byla to zelená nevypalovaná třtina, ranná odrůda s vysokými výnosy i
výtěžností. Po čtyři hodiny jsem bez přestání sekal. Někdo se postaral o
nabroušení mačety. Ani jednou jsem neodevzdal méně než 3,4 tuny denně. Pak jsem
se vykoupal, v klidu se naobědval a v jednom velmi blízkém místě si odpočinul.
Při slavné třtinové kampani v 70. roce jsem získal několik bonusů. Tehdy mi
bylo čerstvých 44. Po zbytek času až do usnutí jsem se věnoval svým revolučním
povinnostem. Své osobní nasazení jsem přerušil, když jsem si způsobil zranění na
levé noze. Ostrá mačeta pronikla ochrannou botou. Celostátní cíl byl cca 10
milionů tun cukru a 4 miliony tun melasy jako subproduktu. A třebaže jsme se k
němu přiblížili, nikdy nebyl dosažen.
SSSR ještě nezmizel, to se zdálo být nemožné. Ještě nezačalo
speciální období, které nás přinutilo vést boj o přežití a přineslo ekonomické
nerovnosti nesoucí v sobě prvky korupce. Imperialismus věřil, že nadešel čas
skoncovat s revolucí. Je třeba také poctivě přiznat, že v příznivých letech
jsme se naučili plýtvat a náš heroický proces provázela nemalá míra idealismu a
snů.
Vysoké zemědělské výnosy ve Spojených státech byly
dosahovány díky rotaci obilnin (kukuřice, pšenice, ovsa, prosa) s luštěninami
(sojou, vojtěškou, fazolemi atd). Ty dodávají půdě dusík a organickou hmotu.
Výnosy kukuřice ve Spojených státech dosáhly v roce 2005 podle údajů Organizace
Spojených národů pro zemědělství a výživu (FAO) 9,3 t/ha.
V Brazílii se dosahuje pouze 3 t této plodiny na stejnou
plochu. Celková produkce této země byla v onom roce 34,6 milionů tun, které
byly všechny spotřebovány jako potravina. Na světový trh (tedy) nemůže kukuřici
dodávat.
Ceny této cereálie, hlavní potraviny mnoha zemí této
oblasti, se téměř zdvojnásobily. Co se stane, až budou stamiliony tun kukuřice
věnovány na výrobu biopaliva? A to se nezmiňuji o množství pšenice, prosa,
ovsa, ječmene, čiroku a dalších obilovin, které používají průmyslové rozvinuté
země jako surovinu pro palivo do svých motorů.
Připočtěme k tomu, že pro Brazílii je velmi obtížné provádět
rotaci pěstování kukuřice s luštěninami. Z brazilských států, jež ji tradičně
pěstují, vyprodukuje osm z nich 90 % produkce: Paraná, Minas Gerais, Sao Paulo,
Goias, Mato Grosso, Río Grande de Sul, Santa Catarina a Mato Grosso do Sul.
Současně je 60 % produkce cukrové třtiny, u níž nelze provádět rotaci s jinými
plodinami, vyráběno ve čtyřech státech. Sao Paulo, Paraná, Pernambuco a
Alagoas.
Motory traktorů, kombajny a těžké dopravní prostředky k
mechanizaci sklizně by spotřebovávaly rostoucí množství ropných paliv.
Zvyšování mechanizace by nikterak nepomohlo zabránit oteplování planety, což je
jev ověřený specialisty provádějícími již více než 150 měření ročních teplot.
Brazílie produkuje sóju, skutečně vynikající potravinu zvláště bohatou na
bílkoviny: 50 115 000 tun. Spotřebovává téměř 23 milionů tun a exportuje 27,3
miliony. Přemění se snad významná část této sóji v biopalivo?
Producenti hovězího dobytka si již bezprostředně začínají
stěžovat, že se pastviny přeměňují na třtinové plochy.
Bývalý brazilský ministr zemědělství Roberto Rodrígues,
významný obhájce současné vládní linie a dnes jeden ze splupředsedů
Meziamerické rady pro etanol zřízené v roce 2006 na základě dohody se státem
Florida a Interamerickou bankou pro rozvoj (BID) na podporu využívání biopaliva
na americkém kontinentu, prohásil, že program mechanizace třtinové sklizně
nevytváří další pracovní příležitosti, nýbrž naopak vede ke vzniku přebytku
nekvalifikovaného personálu.
Je známo, že těmi, kdo se z naléhavé potřeby hlásí na
sklizeň třtiny, jsou právě nejchudší pracovníci z různých států. Někdy jsou to
lidé, kteří se musí na mnoho měsíců odloučit od svých rodin. Totéž se dělo i na
Kubě až do vítězství revoluce. Sekání a nakládka třtiny se prováděly ručně a
sotva kde existovala mechanizace pěstování a dopravy. Když zmizel brutální
systém vnucený naší společnosti, masově alfabetizovaní sekáči opustili během
několika málo let svůj kočovný způsob života a bylo třeba nahradit je stovkami
tisíc dobrovolných pracovníků.
Vezměme ještě v úvahu poslední zprávu Spojených národů o
klimatických změnách, hovořící o tom, co se bude s pokračujícím růstem teploty
ovzduší dít v Jižní Americe s vodou z ledovců a s povodím Amazonky.
Nic nezabrání americkému a evropskému kapitálu ve
financování výroby biopaliv. Mohli by Brazílii a Latinské Americe dokonce
darovat fondy. Spojené státy, Evropa a ostatní průmyslově rozvinuté země by
ušetřily přes 140 miliard každý rok, aniž by se starali o klimatické dopady a
hlad, který postihne v první řadě země třetího světa. Vždy by jim zbyly peníze
na biopalivo a na nákup toho mála potravin, jež by byly k dispozici na světovém
trhu, za jakoukoli cenu.
Čeho je bezprostředně zapotřebí, je energeticá revoluce,
spočívající nejen v nahrazení všech klasických osvětlovacích těles, nýbrž také
v masové recyklaci všech domácích, obchodních, průmyslových, dopravních a
společensky využívaných spotřebičů, které mají vzhledem ke starším technologiím
dvoj- a trojnásobnou spotřebu energie.
Je bolestné pomyslet, že se ročně spotřebuje 10 miliard tun
fosilních paliv, což představuje každý rok plýtvání tím, co trvalo přírodě
milion let, než to vytvořila. Domácí průmysl má před sebou naplňování
obrovských úkolů, jimiž zvýší zaměstnanost. Tak by se dalo získat trochu času.
Dalším rizikem jiného druhu je pro svět hospodářská recese
ve Spojených státech. V posledních dnech překonal dolar rekord ve svém
znehodnocování. Tato papírová měna a americké dluhopisy jsou z větší části tvořeny
devizovými rezervami v převoditelných měnách všech zemí.
Zítřek, 1. máj, je příhodným dnem k rozšíření těchto úvah
mezi pracujícími a všemi chudými světa spolu s protestem proti další
neuvěřitelné a pokořující události – propuštění monsta terorismu právě v době
46.výročí revolučního vítězství na Pláži Girón.
Vězení pro kata!
Svobodu pěti hrdinům!
Fidel Castro
30. dubna 2007
