30. června 2007

Stroj na zabíjení

Neděle je příhodný den k četbě čehosi, co vypadá jako science-fiction. Bylo oznámeno, že CIA odtajní stovky stran týkajících se ilegálních akcí včetně plánů na zavraždění zahraničních vládních představitelů. Zčista jasna se zveřejnění zdrží, o den se opozdí. Nebylo podáno žádné rozumné vysvětlení. Někdo, možná z Bílého domu, materiál zběžně prohlédl. První balík odtajněných dokumentů známý jako „Rodinné šperky“ sestává ze 702 stran o ilegálních akcích CIA v letech 1959-1973. Z této části bylo vyjmuto cca 100 stran.týkajících se akcí nepovolených žádným zákonem, spřísahání s cílem zavraždit některé představitele, experimentů s drogami na lidech k ovládnutí jejich mysli, špionáže občanských aktivistů a novinářů a podobných, výslovně zakázaných aktivit. Dokumenty začaly být shromažďovány 14 let po prvních událostech, v době, kdy se tehdejší ředitel CIA James Schlessinger vyděsil nad tím, o čem se píše v tisku, zvláště v článcích Roberta Woodwarda a Carla Bernsteina zveřejněných Washington Postem a zmiňovaných v Manifestu k lidu Kuby.

CIA byla obviněna, že podporovala špionáž v hotelu Watergate za účasti bývalých agentů Howarda Hunta a Jamese McCorda.

V květnu 1973 žádal ředitel CIA, aby ho „všichni hlavní operační důstojníci této agentury okamžitě informovali o jakékoli činnosti, jež by probíhala nebo v minulosti proběhla a mohla by překračovat rámec zakládací listiny této agentury“. Schlessingera jmenovaného později šéfem Pentagonu nahradil William Colby. Ten o dokumentech hovořil jako o „kostlivci ukrytém ve skříni“. Nová odhalení v tisku přiměla Colbyho připustit existenci zpráv pro zastupujícího prezidenta Geralda Forda v roce 1975. New York Times poukazovaly na infiltraci agentury do protiválečných skupin. Zákon, jímž byla CIA založena, jí zakazoval provádět špionáž uvnitř Spojených států.

27. června 2007

Důstojná odpověď

Událostí se řítí jedna za druhou neuvěřitelným tempem. Občas i několik současně. Člověk má chuť nebo spíše potřebu některé z nich, vzhledem k jejich mimořádnému významu a hodnotě jejich příkladu, okomentovat. Teď nemám na mysli to, co se stalo v Ženevě a co bylo považováno za zasloužený revoluční triumf zemí třetího světa. Budu hovořit o odpovědi Kuby Radě pro mezinárodní vztahy Evropské unie, která byla zveřejněna 22. června na první straně deníku Granma.

Jsou to slova hodná naší revoluce a jejího vysokého politického vedení. Jeden po druhém byly uvedeny a objasněny body, které vyžadovaly okamžitou odezvu. Zde udávím znovu jejich přehled:

1.- S Kubou bude možné vést dialog pouze jako se svrchovaným a rovnoprávným partnerem, bez podmínek či latentních hrozeb Pokud si Evropská unie přeje dialog s Kubou, musí definitivně odbourat sankce, jež jsou od té chvíle neaplikovatelné a neudržitelné.

7. června 2007

Lži a klam podle Bushe

Nerad vypadám jako lstivý člověk toužící po štvanici na protivníka. Sám sobě jsem slíbil, že posečkám a uvidím, jak se budou vyvíjet rozpory mezi Busem a jeho evropskými spojenci kolem životně důležitého tématu klimatických změn. Nicméně, Georgie W. Bush překročil všechny meze výrokem, o němž informovala minulý pátek APOD. Prezident Spojených států uvedl, že pojede do Vatikánu „s otevřenou myslí a s velkou ochotou naslouchat papeži“ a ujistil, že „sdílí stejné hodnoty – úctu k životu, lidské důstojnosti a svobodě “.

„Historie prokázala, že demokracie nevyhlašují války, a proto je nejlepší cestou k posílení míru šířením svobody“, dodal „Bude to první návštěva amerického státníka u Benedikta XVI. Jeho předcházející cesta do Itálie v dubnu 2005 byla na pohřeb papeže Jana Pavla II.“, uvádí agentura.

V jednom svém zamyšlení jsem řekl, že bych nebyl ano první ani poslední, koho Bush přikázal – nebo svým agentům dovolil , aby ho připravili o život. Nyní, když jsem se seznámil s jeho neslýchaným prohlášením, myslím, že pokud by Bush někdy četl nějakou knihu o historii, musel by si být vědom, že právě v Římě se zrodilo impérium, které zásobovalo politický slovník po dobu téměř dvou tisíciletí, a že se tam časem, po Konstantinově Milánském ediktu uznávajícím křesťanské náboženství, počátkem 4. století našeho letopočtu zradil také Vatikánský stát.