Ve světě se stává mnoho důležitých událostí. Některé z nich
mají souvislost s Kubou. Do naší země někdy přicházejí zprávy mnohem
zajímavější než moje prosté zamyšlení, které má za cíl probudit svědomí.
Rozhovor Gerarda Hernándeze Nordela, jednoho z pěti hrdinů,
s BBC, vysílaný včera televizí, na mne hluboce zapůsobil. Jak hluboce lidský
myšlenkový obsah a brilantní vyjadřování, to může vzniknout pouze v mysli
někoho, kdo 9 let trpěl nespravedlivým psychickým mučením. Prosíme, ať nás
kulatý stůl informuje o historickém procesu spojeném s osudem našich hrdinných
vlastenců.
Mezitím v Brazílii tisk shání zprávy a informuje o činnosti
dvou boxerů, kteří v rozporu s normami opustili kubánskou delegaci.
Zpráva EFE, datovaná v Rio de Janeiru dne 3.8.2007 říká:
„Po tom, co byli překvapeni ve čtvrtek na mořském pobřeží
severně od Rio de Janeira, kde trávili několik dní s kubánským a německým
podnikatelem a třemi prostitutkami, boxeři byli brzo ráno odvezeni do hotelu a
vyslýcháni agenty federální policie.
Rigondeaux a Lara byli zadrženi ve čtvrtek v lázních
Araruama agenty vojenské policie Ria de Janeira. Ve svých prohlášeních
federální policii oba boxeři řekli, že litují a chtějí se vrátit na Kubu a že
prý byli obětmi podvod, byli dopováni podnikateli předtím než byli odvezeni z
Villa Panamericana. Atleti odmítli pomoc dvou advokátů, kteří se dostavili do
sídla federální policie a chtěli je zastupovat.
Nicméně, oba Kubánci byli viděni na různých plážích na
severu Rio de Janeira, jak absolutně volní si užívali pohodlí pohostinství,
zábavy s alkoholickými nápoji a ženami. Podle majitelů pohostinství z lázní
Saquarema, dotazovaných časopisem O Globo, oba boxeři, spolu s kubánským a
německým podnikatelem, strávili několik dní v onom místě předtím, než cestovali
do Araruama ve společnosti tří prostitutek, najatých v Rio de Janeiru. „Oni
jsou dobří, jednali s námi jako bychom byly jejich přítelkyně a dokonce řekli,
že nás budou postrádat“, řekla jedna z žen s tím, že obdržela 100 dolarů na
den.
Jsou to nepříjemné, ale důležité detaily a nemohu použít
jiná slova než ta užitá agenturou v její telegrafické informaci. Domnívám se,
že boxeři sami informovali o tom všem své nejbližší dospělé příbuzné.
Včera, 6.8. další telex stejné agentury potvrzoval:
Brazilská policie prohlásila, že věří verzi dvou kubánských
boxerů, deportovaných do jejich země po tom, co se ztratili během Panamerických
her v Rio de Janeiro, že byli dopováni a obelháni dvěma podnikateli, kteří je
chtěli odvézt do Německa.
Věříme tomu, co nám řekli a považujeme jejich verzi za
věrohodnou a možnou, řekl dnes agentuře EFE komisař federální policie, Felicio
Latera, pověřený vyšetřováním.
Federální brazilská policie nevyšetřuje možnou dezerci dvou
Kubánců, nýbrž dva podnikatele, kteří se snažili je odvézt, řekl komisař.
Tentýž den a ve stejném telexu, agentura EFE informovala:
V rozhovoru pro jeden brazilský deník, německý podnikatel
Ahmet Oner, zástupce čtyř kubánských boxerů, kteří již zůstali v Německu
připustil, že organizoval útěk Rigondeauxe a Lary, za což prý zaplatil kolem
půl miliónu dolarů.
Nepochybujeme, že federální policie uvěřila lítosti těchto
dvou atletů. Úkolem zmíněné instituce bylo opatřit na kubánském konzulátu
dokumenty, které naléhavě žádali boxeři a vysvětlit co s nimi bylo během 12 dní
jejich nepřítomnosti.
Pro naprostou většinu našeho lidu je nejdůležitější vědět,
jaké bylo morální chování dvou atletů, které s velkými obětmi vychoval a
formoval.
Podle mého názoru, největší zodpovědnost má Erislandy Lara
jako kapitán družstva boxerů, který neplnil povinnosti a skončil přímo v rukou
žoldáků. Je mu 24 let a studuje na univerzitě tělesnou výchovu a sport. Tito
dva boxeři ignorovali jaký vliv na jejich chování na úzké přátelské vztahy,
které udržovali se třemi boxery podplacenými ve Venezuele, i když určitě
nevěděli o indiskrétní upovídanosti majitele mafiánského podniku poté, co se
nedostavili na vážení.
Při rozhovoru s tiskem se oba atleti chovali vzpurně.
Redaktor Granmy, Miguel Hernández, je čekal na letišti a hovořil s nimi. Byl
rozčarován jejich odpověďmi. Chtěl napsat přesvědčivý článek o jejich
upřímnosti.
Julita Osendi, televizní reportérka, dobře informovaná o
Panamerických hrách v Riu, je požádala o setkání a snažila se je přesvědčit,
aby hovořili upřímně. Byli otevřenější a sdělili některé podrobnosti o svém
sportovní neslýchaném dobrodružství, nicméně výsledek byl stejný.
Požádal jsem soudruha Fernándeze, viceprezidenta Rady
ministrů, který má na starosti organizace spadající pod INDER, aby mi poslal
přepis rozhovoru redaktorky Osendi s Erislandy Larou a Guillermo Rigondeaux.
Nespokojil jsem se s dojmem, bylo nutné analyzovat každou otázku a každou
odpověď. Text zaujímá dvakrát více prostoru než tato úvaha.
Požádám Granmu, aby rozhovor publikovala na sportovní
stránce, nebo jinde, aby existoval písemný záznam konverzace.
Mnoho chudých zemí nemá problémy s profesionalismem, ale
také v nich mnoho osob umírá předčasně nebo trpí invaliditou pro nedostatek
tělesného cvičení. Touto tragedií trpí rovněž bohaté rozvinuté země v důsledku
nedostatků svého shnilého systému a komerčního zaměření svých lékařských
služeb.
Atlet, který opustí svou delegaci je jako voják, který
opouští své soudruhy uprostřed boje. Kuba má mnoho dobrých sportovců, které
nikomu neukradla. Lid se těší z jejich krásných výsledků. Tvoří součást jeho
kultury, blahobytu a duchovního bohatství.
Revoluce splnila své slovo. Slíbila těmto dvěma atletům
humánní zacházení, okamžité spojení s rodinou, umožnění přístupu k tisku, pokud
ho budou žádat a přidělení řádného zaměstnání v souladu s jejich znalostmi.
Rovněž jsme zkontrolovali pečlivě jejich zdravotní stav, stejně pečujeme o
všechny občany.
Z hlediska zásadní spravedlností bylo nutno je vyslechnout,
poznat stupeň jejich lítosti, kterou cítí za to, že se zapletli do tak
bolestivé epizody.
O této záležitosti jsme dali našemu lidu k dispozici všechny
informace, které jsme mohli shromáždit. Oni si už přejí odjet za svými
rodinami. Dospěli do situace, že už nemají možnost vrátit se do kubánské
reprezentace v tomto sportu.
Nicméně, my musíme pokračovat v boji. Přišel moment, kdy je
nutno vytvořit seznam kubánských boxerů, kteří se zúčastní olympiády v Pekingu.
Nejdříve pocestují do USA, kde se zúčastní světového šampionátu, jednoho ze tři
kvalifikačních závodů pro olympijské hry. Představte si mafiánské žraloky,
kteří touží po čerstvém mase.
Musíme je upozornit: netoužíme po tom, dodat jim ho až do
domu. Kuba neobětuje ani trochu ze své cti a své ideje pro zlaté olympijské
medaile. Nade vším převažuje morálka a vlastenectví jejích atletů. Víme, že se
v boxu změnily rozměry ringu a rukavic, aby byla poškozena naše země, která v
tomto sportu získává tolik medailí, že bylo dosaženo, aby do olympiád byl
zahrnut i profesionální box.
Sportovní autority analyzují všechny možné varianty, včetně
změny seznamu boxerů, či nevyslat žádnou delegaci, nehledě na penalizaci, která
by nás čekala. Studují rovněž budoucí strategii a taktiku.
Budeme pokračovat v naší důsledné politice, bez ohledu na
to, že svět čím dál tím víc ovlivňuje profesionalismus jako v čase Kida
Chocolate – opravdového genia – kdy neexistovala medaile pro zdravý sport,
oceňovalo se pouze rozdávání a přijímání ran bez jakékoliv ochrany. K oné době
se nikdy nevrátíme.
Zdravý sport je neslučitelný s konzumním způsobem života a
plýtváním, což jsou kořeny současné nevratné ekonomické a sociální krize v
globálním světě.
Fidel Castro
7. srpna 2007
