4. ledna 2012

Cesta vedoucí k propasti

Znát nebo přehlížet elementární fakta, být či nebýt zodpovědný za události, není otázkou optimismu nebo pesimismu. Jestliže ti, kdo se pokládají za politiky, při této své činnosti – zpravidla - ignorují vše či téměř vše, co s ní souvisí, měli by být odkázáni na smetiště dějin.

Nemluvím přirozeně o těch, kteří za několik tisíciletí přeměnili veřejné záležitosti v nástroj moci a bohatství pro privilegované třídy, v kteréžto činnosti v posledních osmi či deseti tisících letech, za něž máme k dispozici určité stopy sociálního chování lidského druhu, jenž podle názoru vědců existuje jako myslící tvor stěží déle než 180 tisíc let, dosáhli skutečně rekordní krutosti.

Není mým cílem zabývat se takovými tématy, bezpochyby nudnými pro téměř sto procent lidí nepřetržitě bombardovaných zprávami z médií zahrnujících od tištěného slova až po trojrozměrné obrazy, které se začínají promítat v drahých kinech, a není daleko den, kdy budou převažovat i na již tak úžasných televizních obrazovkách. Ne náhodou sídlí takzvaný zábavní průmysl v srdci impéria, které všechny tyranizuje.