4. května 2011

Zavraždění Usámy bin Ladina

Kdo se těmito otázkami zabývá, ví, že 11. září 2001 vyjádřil náš lid lidu Spojených států svou solidaritu a nabídl skromnou spolupráci v lékařské oblasti, kterou jsme mohli poskytnout obětem brutálního atentátu na newyorská „Dvojčata". Vzhledem k chaosu, jenž vládl v prvních hodinách po útoku jsme také okamžitě nabídli americkým letadlům letištní plochy v naší zemi, aby měla kde přistávat. Historický postoj kubánské revoluce, která byla vždy proti akcím ohrožujícím životy civilistů, je dobře znám. Byli jsme sice odhodlanými stoupenci ozbrojeného boje proti batistovské tyranii, na druhé straně jsme však z principu odmítali jakýkoli teroristický čin, jenž by vedl ke smrti nevinných lidí. Tento postoj, který dodržujeme déle než půl století, nás opravňuje, abychom se k této delikátní záležitost i vyslovili. Bin Ladin byl mimochodem dlouhé roky přítelem Spojených států, které ho vojensky vycvičily, a odpůrcem SSSR a socialismu. Ale ať byly činy, které jsou mu připisovány, jakékoli, zavraždění neozbrojeného člověka obklopeného příbuznými je odporný čin. Právě to zjevně udělala vláda nejmocnějšího národa, jaký kdy existoval.

Obamův pečlivě připravený projev, jímž oznamoval Bin Ladinovu smrt: „...víme, že nejhorší obrazy jsou ty, které zůstaly pro svět neviditelné. Prázdné místo u stolu. Děti, které byly nuceny vyrůstat bez matky nebo otce. Rodiče, kteří už nikdy nepocítí objetí svého dítěte. Kolem 3000 občanů odešlo daleko od nás a zanechalo v našich srdcích obrovské prázdno."

Ten odstavec v sobě nese dramatickou pravdu, ale nemůže čestným lidem zabránit, aby si vzpomněli na nespravedlivé války rozpoutané Spojenými státy v Iráku a Afganistánu, na statisíce dětí, které byly nuceny vyrůstat bez matky nebo otce, a rodičů, kteří už nikdy neobejmou své děti.