Událostí se řítí jedna za druhou neuvěřitelným tempem. Občas
i několik současně. Člověk má chuť nebo spíše potřebu některé z nich, vzhledem
k jejich mimořádnému významu a hodnotě jejich příkladu, okomentovat. Teď nemám
na mysli to, co se stalo v Ženevě a co bylo považováno za zasloužený revoluční
triumf zemí třetího světa. Budu hovořit o odpovědi Kuby Radě pro mezinárodní
vztahy Evropské unie, která byla zveřejněna 22. června na první straně deníku
Granma.
Jsou to slova hodná naší revoluce a jejího vysokého
politického vedení. Jeden po druhém byly uvedeny a objasněny body, které
vyžadovaly okamžitou odezvu. Zde udávím znovu jejich přehled:
1.- S Kubou bude možné vést dialog pouze jako se svrchovaným
a rovnoprávným partnerem, bez podmínek či latentních hrozeb Pokud si Evropská
unie přeje dialog s Kubou, musí definitivně odbourat sankce, jež jsou od té
chvíle neaplikovatelné a neudržitelné.
2.- „Závěry“ se také nezmiňují o tzv. „Společném postoji“,
dohodnutém spěšně ministry financí EU v roce 1996 pod Aznarovým nátlakem a na
základě nástinu napsaného v americkém Státním departmentu.
3.- Po tolika omylech a fiascích by jediný závěr Evropské
unie měl zjevně znít, že je třeba, aby tzv. „Společný postoj“ zmizel, protože
pro něj nebyl a není žádný důvod a protože brání udržování normálních vztahů
založených na vzájemné úctě a společných zájmech s naší zemí.
4.- Skupina vlivných evropských národů vynaložila úsilí, aby
tuto absurdní situaci změnila. Jiné, jako Česká republika, se angažovaly jako
američtí pěšáci na evropské mapě. „Závěry Rady“ se pomlouvačným způsobem
vměšují do čistě vnitřních kubánských záležitostí, vyjadřují názory a avizují
pokrytecké akce mající ráz vměšování, jež Kuba pokládá za úrážlivé,
neakceptovatelné a energicky je odmítá.
5.- Kuba je zemí nezávislou a svrchovanou a Evropská unie se
mýlí, myslí-li si, že s ní může jednat jinak než jako rovný s rovným.
6.- Evropská unie projevuje vytrvalou a pokořující
podřízenost Spojeným státům, která jí brání zaujímat postoje odpovídající
evropským zájmům a, ač říká opak, dělá z ní komplice jejich zločinné a nelidské
blokády proti kubánskému lidu, o níž se „Závěry“ neodvažují zmínit ani slovem.
7.- Na svém dubnovém summitu se Spojenými státy Evropská
unie přistoupila na zpochybňování Kuby a akceptovala pasáž uznávající
legitimnost „Bushova plánu“. Jsou známa její tajná jednání s posly impéria a
dokonce s pochybným dohlížitelem pro Kubu jmenovaným Spojenými státy.
8.- Evropská unie je nestoudně pokrytecká, když se
nespravedlivě zaměřuje na Kubu, a přitom mlčí o americkém mučení dokonce i
evropských občanů, odehrávajícím se na protiprávní námořní základně v
Guantanamu, která usurpuje kubánské území, a v Abu Ghraibu.
9.- Bezectně mlčí k únosům lidí americkými speciálními
službami ve třetích zemích, a propůjčuje své území ke spolupráci s tajnými lety
CIA a umístění ilegálních věznic. Neřekla nic ani o desítkách lidí, kteří za
těchto okolností zmizeli, ani o statisících civilistů zavražděných v Iráku.
10.- To Evropská unie by měla napravit chyby, jichž se
dopustila vůči Kubě.
I když riskuji, že se toto zamyšlení prodlouží, chtěl bych
doplnit další zásadní aspekty. Evropská unie byla Washingtonem zavedena do
slepé uličky bez důstojného východiska. Tváří v tvář touze po konzumu vzbuzené
v širokých masách (obyvatel) socialistického tábora a samotného Sovětského
svazu, skončila studená válka vítězstvím reálného konzumního způsobu života
podle pravidel rozvinutému kapitalismu. Bitva idejí zde byla prohrána. Ruský
lid, ústřední osa říjnové revoluce, byl zbaven významných závazků,
doprovázených však na druhé straně ujednáními a zárukami jeho bezpečnosti a
svrchovanosti: Evropa se zbavila více než 400 raket SS-20, jak je označovalo
NATO, které byly mobilní, se třemi atomovými hlavicemi, a mířily do všech koutů
Evropy, kde se nacházely americké vojenské základny a síly NATO. Ve své opilosti
triumfem přijala agresivní aliance ve svém středu mnohé bývalé evropské
socialistické republiky, z nichž některé ve snaze získat ekonomické výhody
udělaly ze zbytku Evropy rukojmí své zahraniční politiky, sloužící
bezpodmínečně strategickým zájmům Spojených států.
Kterýkoli z členů Evropské unie může zablokovat jakékoli
rozhodnutí. Takový systém politicky nefunguje a v praxi vede k erozi
svrchovanosti všech. Evropská unie je nyní horší než někdejší socialistický
tábor. Marnivý Blair, stavitel nejmodernějších ponorek, Bushův přítel, je již
ohlašován jako možný budoucí kandidát na předsednický úřad Unie. Zprávy
uvádějí, že byl dnes jmenován speciálním vyslancem pro Střední východ, kde
takovou měrou přispěl ke katastrofální válce rozpoutané Spojenými státy.
V energetické oblasti lze evropské vlády sledovat, jak
žebrají o palivo v těch nemnoha regionech, kde se ho impérium dosud nezmocnilo
silou stejně, jako kupuje za papírky jakýkoli evropský podnik.
Euro je však pevná měna, daleko pevnější než neustále
devalvující dolar. Třebaže dolar chrání vlastníci amerických dluhopisů a
bankovek, hrozí impériu nebezpečí ztrát s dramatickými ekonomickými důsledky.
Za další, Evropa by byla jednou z oblastí nejvíce
postižených oteplováním klimatu. Její slavná a moderní přístavní zařízení by
byla zatopena vodou.
Aby získala suroviny a palivo, navrhuje dnes zoufale
uzavření dohod o volném obchodu s Latinskou Amerikou, které jsou horší než ty
Washingtonské. Již se ozývají kritické hlasy na toto téma. Avšak evropské peníze
nejsou penězi tohoto společenství, nýbrž nadnárodních společností, a kdykoli
mohou v honbě za rentabilitou odplynout do zemí s levnou pracovní silou.
Ve své přímé a hrdé odpovědi zdůraznila Kuba to podstatné.
Třebaže dobrá strategie zahrnuje dobrou taktiku, ani jedna
ani druhá není správná, pokud je tolerováno povýšenectví a namyšlenost.
Sami Evropané jednoho dne pochopí, do jak absurdní situace
je imperialismus zavlekl a že jim jedna Karibská země řekla potřebné pravdy.
Nenasytná kobyla konzumismu nemůže pokračovat dál ve svém šíleném trysku,
protože je neudržitelný.
Poslední jednání Evropské unie o budoucí smlouvě pro toto
společenství bylo dalším svědectvím vládnoucí demoralizace. Agentura AFP
napsala v neděli 24. července, že : „Šéf italské vlády Romano Prodi vyjádřil
hořkost nad summitem představitelů Evropské unie v Bruselu, které obvinil v
interview pro deník La
Repubblica , že sehráli „spektákl“ o Evropě „bez emocí“. „Jako
proevropsky orientovaný člověk cítím hořkost nad představením, jemuž jsem byl
přítomen“, řekl bývalý předseda Evropské komise Prodi.
„Snaha některých vlád odmítnout jakoukoli emocionalitu
Evropy mne bolí“, dodal v narážce na Polsko, Českou republiku, Holandsko a
Velkou Británii.
„Jsou to stejné vlády, které vytýkají Evropě, že je vzdálena
občanům“, podotkl. „Jak však chceme občany přivést k angažovanosti bez citů
(...), jak můžeme dosáhnout, aby se cítili hrdí na to, že jsou Evropany,
upíráme-li jim symboly jako je vlajka a hymna“, ptal se.
„Tony Blair vede bitvu proti Chartě základních práv“, řekl.
Kritizoval polského prezidenta Lecha Kaczynského, který mu
řekl, že nemůže sdílet jeho postoje, protože Itálie a Polsko „jsou velmi
odlišné národy“.
„Euroskeptici se nikdy neprojevili ´tak explicitně a
programově´ jako na posledním summitu“, uzavřel Prodi.“
George Bush vychrstl na zasedání G-8 na Evropany kbelík
ledové vody.
V tomto rozhodujícím období nezáleží na počtu nepřátel,
jichž bude stále méně, nýbrž na „počtu hvězd na čele“.
Fidel Castro
27. června 2007
