Národ pod palbou

Venezuela, jejíž lid je dědicem Bolívarových myšlenek, které překročily rámec své doby, dnes stojí tváří v tvář světové tyranii tisíckrát mocnější, než byla koloniální síla Španělska a čerstvě zrozené republiky Spojené státy, která Monroeovými ústy proklamovala právo na přírodní bohatství kontinentu a pot jeho národů. Martí tento brutální systém kritizoval a označil ho za monstrum, v jehož útrobách žije. Jeho internacionální duch zazářil jako nikdy předtím, když v dopise, který zůstal v důsledku jeho smrti v bitvě nedokončený, veřejně odhalil smysl svého neúnavného usilování:

„...denně mi hrozí, že položím život za svou vlast a za svou povinnost – protože tak to chápu a jsem odhodlán se o to zasadit – zabránit pomocí nezávislosti Kuby včas tomu, aby se Spojené státy roztahovaly po Antilách a s novou silou vtrhly na půdu naší Ameriky...“

Ne nadarmo v jednom z „Prostých veršů“ napsal: „s chudými světa chci svůj osud sdílet“. Byl autorem pozdějšího lapidárního výroku: „Vlast je lidstvo“. Tento apoštol naší nezávislosti jednoho dne napsal: „Řekněte mi, čím mohu sloužit Venezuele – ve mně má syna“.

Faktura za ropu a rozvoj

Chávez to v Rijádu řekl zcela jasně: faktura rozvojových zemí za ropu a plyn dosahuje bilionu dolarů. Navrhl organizaci OPEC, která byla před nástupem bolívarovské vlády – jež jí po 8 let předsedala a udržovala ji při životě – téměř rozpuštěna, aby převzala roli, pro kterou byl zřízen Mezinárodní měnový fond, ale nikdy ji neplnil.

Dolar prodělává volný pád, řekl. Platí se nám papírky. Můžeme a musíme zajistit palivo jak pro rozvinuté země, tak pro ty, které o rozvoj usilují a palivo musí dovážet. OPEC může poskytnout úvěry na rozvoj s dlouhým odkladem splátek a pouhým 1 % ročního úroku, takže by chudé země platily zbožím a službami, jež jsou schopné vyprodukovat. Zmínil částku 5 mld dolarů, které Venezuela vynakládá na rozvojovou pomoc karibským zemím, jež zoufale potřebují dovážet tuto základní surovinu.

Chávez může doplnit názorný příklad, který Kuba dobře zná - za cenu na dovoz jednoho barelu koncem roku 2007 se dalo v roce 1960 nakoupit 13,52 tun lehké ropy včetně její dopravy, tj. téměř 50krát víc, než nyní. Za takových podmínek by země jako Bolívarovská republika Venezuela byla dál dodavatelem paliva, neobnovitelného zdroje, pro Spojené státy za nepatrnou cenu. Půda by se dál propadala do pánví, kde by chybělo ropné podloží.

Ideologické Waterloo

Mám připraveno mnoho zamýšlení, která jsem slíbil. Jedno z nich, vycházející z autorových vlastních slov, se týká zásadních tezí knihy bývalého prezidenta Federálních rezerv Greenspana. V jeho textu lze zřetelně vysledovat imperiální záměr dál skupovat svět a jeho přírodní a lidské zdroje a platit za to navoněnými bankovkami.

Další myšlenka byla , přimět určité lidí, aby přiznali pravdu o válečných plánech NATO. Přitom jsem vyzval pana Aznara a naléhal na americké představitele, aby otevřeně přiznali svůj podíl zodpovědnosti na válkách impéria.. Předložil jsem důkazy doložené dokumenty, z nichž některé dosud nebyly publikovány.

Přišel Iberoamerický summit na němž vzplanula Trója. Zapaterovo dodatečné, bezpáteřné a nevhodné vystupování, jeho obhajoba Aznara , příkrý vzkaz španělského krále a velmi hrdá odpověď venezuelského prezidenta, který z technických důvodů ani přesně neslyšel , co král řekl nabídly nezvratné důkazy o chování a genocidiích metodách impéria, jeho kompliců a omámených obětí ze třetího světa.

Debata na Summitu

Stěny, vzdálenosti a čas zmizely. Zdálo se to neskutečné. Nikdy předtím se neodehrál podobný dialog mezi šéfy států a vlád, kteří vesměs zastupovali země, jež byly po staletí rabovány kolonializací a imperialismem. Nic nemohlo být poučnější.

Sobota 10. listopadu 2007 vejde do historie naší Ameriky jako den pravdy.

Ideologické Waterloo se odehrálo ve chvíli, kdy španělský král náhle Chávezovi doporučil: „Co kdybys zmlknul!“ V tom okamžiku se otřásla všechna srdce v Latinské Americe. Venezuelský lid, který má 2. prosince odpovědět „ano“ nebo „ne“, se zachvěl, jako by znovu prožíval slavné Bolívarovy dny. Zrady a podpásové údery, jež denně útočí na našeho drahého bratra, cítění jeho bolívarovského lidu nezmění.

Hodnota myšlenek

Che byl mužem myšlenek.S hlubokou bolestí by poslouchal projevy, jež byly na Iberoamerickém summitu v Santigu de Chile pronášeny z tradičních levicových pozic.Zastánci pravice zaujali stejně tradiční postoje, činíce inteligentní ústupky údajné levici.Cítil by hrdost nad slovy řady odvážných a revolučních předáků, bez ohledu nato, jak jsou politicky zkušení či nezkušení. Zkušenost je matka moudrosti a idejí.Z bitev svedených hrstkou kubánských bojovníků na zlomku území Sierry Maestry proti jednotkám s několikanásobnou početní převahou a výzbrojí, vyvodil Che myšlenky, jež později shrnul ve své knize Válka guerrill.

Chávezova kritika Evropy, té Evropy, která hodlala na tomto Iberoamerickém summitu dávat lekce z řízení, byla zdrcující.

Ve slovech Daniela a Eva zněly hlasy Sandina a tisíciletých kultur této polokoule.