Nejautentičtějším představitelem systému teroru, který byl
ve světě prosazen díky technologické, ekonomické a politické převaze
nejsilnější mocnosti, jakou naše planeta poznala, je bezpochyby George W. Bush.
A tak spoluprožíváme tragédii samotného amerického lidu a jeho etických hodnot.
Jen z Bílého domu mohly přijít pokyny pro rozhodnutí vydané minulý pátek
soudkyní Federálního soudu v El Pasu, Texasu, Kathleen Cardoneovou, které na
kauci osvobozuje Luise Posadu Carrilese. Prezident sám po celou dobu přehlížel
zločinecký a teroristický charakter obviněného. Ten byl ochraňován a obviněn
byl z pouhého porušení imigračních pravidel. Odpověď je brutální.
Vláda Spojených států a její nejreprezentativnější instituce
předem rozhodly o osvobození monstra.
Jeho historie je dobře známá a sahá velmi hluboko do
minulosti. Ti, kdo ho vycvičili a přikázali mu zničit za letu kubánské civilní
letadlo se 73 atlety, studenty a dalšími kubánskými i zahraničními cestujícími
a obětavou posádkou na palubě, ti, kdo v době jeho uvěznění ve Venezuele tomuto
teroristovi koupili svobodu, aby se mohl stát dodavatelem a prakticky řídit
špinavou válku proti lidu Nikaragui, jež způsobila tisíce ztrát na životech a
přivedla tuto zemi na desetiletí k rozvratu, ti, kdo mu dali pravomoci k
ilegálnímu obchodu s drogami a zbraněmi jako výsměch zákonům Kongresu, ti,
kteří byli spolu s ním strůjci strašlivé „Operace kondor“ a internacionalizace
teroru, ti, kdo způsobili mučení, smrt a mnohdy fyzické zmizení statisíců
Latinoameričnaů, nemohli jednat jinak.
Bushovo rozhodnutí se sice dalo očekávat, avšak není proto
pro náš lid méně ponižující, neboť právě Kuba na základě odhalení v „Por
Esto!“, tiskovém orgánu mexického státu Quintana Roo doplněných později z
vlastních zdrojů, věděla naprosto přesně, že Posada Carriles cestoval ze
Střední Ameriky přes Cancún na ostrov Isla Mujeres a odtud, po inspekci
provedené na lodi mexickými federálními orgány, zamířil na palubě lodi Santrina
spolu s dalšími teroristy přímo do Miami.
Po upozornění a veřejné výzvě vládě oné země, která měla
přesné údaje o této záležitosti od 11. dubna 2005, trvalo déle než měsíc, než
teroristu zatkla, a rok a dva měsíce, než přiznala, že Luis Posada Carriles
překročil hranice nelegálně, na pobřeží Floridy, na palubě Santriny – údajně
školního plavidla registrovaného ve Spojených státech.
O jeho nesčetných obětech, o jeho bombách v turistických
zařízeních v minulých letech, o desítkách jeho plánů na mou fyzickou likvidaci
financovaných vládou Spojených států se neříká ani jediné slovo.
Bushovi nestačilo, jak pošpinil jméno Kuby zřízením
strašlivého tábora na protiprávně okupovaném území v Guantanamu, kde se mučí
obdobně jako v Abu Ghraibu, jehož odhalení vyvolalo ve světě zděšení. Krutý
postup jeho předchůdců mu nebyl dost. Nestačilo mu 100 miliard dolarů, které
přinutil vynaložit chudou a zaostalou zemi, jako je Kuba. Obvinit Posadu
Carrilese bylo jako obvinit sebe sama. Po téměř půl století se proti našemu
malému ostrovu ležícímu 90
mil od jejich břehů, který si přál být nezávislý, hodilo
cokoli. Na Floridě bylo zřízeno největší špionážní a diverzní středisko, jaké
kdy na planetě existovalo.
Nestačila žoldácká invaze na Girónu, která stála náš lid 176
mrtvých a přes 300 zraněných v době, kdy těch několik málo lékařů-specialistů,
které nám nechali, nemělo zkušenosti s válečnými zraněními. Již předtím
explodovala u mola havanského přístavu francouzská loď La Coubre převážející na Kubu
zbraně a granáty belgické výroby, jejíž dva dobře synchronizované výbuchy
usmrtily více než stovku dělníků a mnoho dalších uprostřed záchranných prací
zranily.
Nestačila Karibská krize z roku 1962, jež přivedla svět na
pokraj totální termonukleární války v době, kdy již existovaly 50krát silnější
pumy, než ty, které vybuchly nad Hirošimou a Nagasaki.
Nestačilo zanesení virů, bakterií a plísní na naše plantáže,
stáda a dokonce, ač to zní neuvěřitelně, i na lidské bytosti. Některé z těchto
patogenů vyšly z amerických laboratoří a na Kubu byly převezeny dobře známými
teroristy ve službách vlády Spojených států. K tomu všemu připočtěme obrovskou
nespravedlnost, jakou je věznění pěti hrdinných vlastenců, kteří byli za to, že
předávali informace o teroristických aktivitách, odsouzeni ve zmanipulovaném
procesu k trestům až dvojnásobného doživotí a všichni, každý v jiné věznici,
stoicky snáší kruté týrání.
Kubánský lid se nejednou bez váhání postavil nebezpečí
smrti. Prokázal, že používá-li inteligence, vhodné taktiky a strategie a
zvláště semkne-li se ještě jednotněji kolem svého politického a společenského
předvoje, nebude ve světě síla schopná ho porazit. Myslím, že příští 1. máj by
byl ideálním dnem, kdy by náš lid mohl s minimálními náklady na palivo a
dopravu vyjádřit své city pracujícím a chudým tohoto světa.
Fidel Castro
10. dubna 2007
