Toto číslo není nadsazené, je spíše střídmé. Po jednání
prezidenta Bushe s americkými výrobci automobilů jsem o tom hodně přemýšlel.
Neblahá myšlenka přeměnit potraviny v palivo se v pondělí 26. března 2007
definitivně stala ekonomickou linií zahraniční politiky Spojených států.
Zpráva americké zpravodajské agentury AP, která šla do všech
koutů světa, říká doslova:
„Washington, 26. března (AP) Na pondělním jednání s výrobci
vozidel, při němž se George W. Bush snažil získat podporu pro své plány v
oblasti alternativních paliv, ocenil prezident přínos automobilů na etanol a
bionaftu.
Bush řekl, že příslib představitelů domácího automobilového
průmyslu zdvojnásobit produkci vozidel na alternativní palivo napomůže k
odklonu automobilistů od motorů spalujících benzín a ke snížení závislost země
na ropě z dovozu.
Pro zemi to znamená velký technologický pokrok, řekl Bush
poté, co si prohlédl tři vozidla na alternativní palivo. Chce-li národ snížit
spotřebu benzínu, musí mít spotřebitel možnost rozhodnout se racionálně.
Prezident naléhal na Kongres, aby urychlil schvalovací
proces legislativních opatření navržených nedávno vládou k využití 132 miliard
litrů (835 miliard galonů) alternativních paliv v roce 2017 a zavedení přísnějších
norem úspory (tradičních) paliv u automobilů.
Bush se sešel s předsedou správní rady a generálním
ředitelem General Motors Corp. Richem Wagonerem, generálním ředitelem Ford
Motor Co., Alanem Mulallym a generálním ředitelem skupiny Chrysler z Daimler
Chrysler AG, Tomem LaSordou.
Účastníci setkání jednali o opatřeních na podporu výroby
automobilů na alternativní paliva, o pokusech vyrobit etanol ze vstupních
surovin, jako je tráva či piliny, a o návrhu na snížení spotřeby benzínu o 20 %
během 10 let.
Debaty probíhaly v době, kdy ceny benzínu stoupají. Nedávná
studie organizace Lundbert Survey poukázala na skutečnost, že průměrná cena
benzínu na domácím trhu vzrostla v posledních dvou týdnech ze 6 centů za galon
(3,78 l )
na 2,61 dolaru.“
Myslím, že omezení a recyklace všech motorů na elektřinu a
(tradiční) paliva je pro lidstvo elementární a naléhavou nutností. Tragédie
nespočívá ve snížení této spotřeby energie, nýbrž v myšlence, že se palivem
stanou potraviny. Dnes se zcela přesně ví, že z tuny kukužice lze v průměru,
podle hustoty, vyrobit pouze 413
litrů etanolu, což je ekvivalent 109 galonů . Průměrná
cena kukuřice v přístavech USA činí 167 dolarů za tunu. Takže na výrobu 35
miliard galonů etanolu je zapotřebí 320 milionů tun kukuřice. Podle údajů FAO
dosáhla sklize 8; kukuřice ve Spojených státech v roce 2005 280,2 milionů tun.
I když prezident hovoří o výrobě paliva z trávníku nebo pilin, každý chápe, že
jeho výroky jsou absolutně odtrženy od reality. Je třeba si dobře uvědomit, že
35 miliard galonů znamená 35 a
devět nul!
Následovat budou krásné příklady produktivity na hlavu a
hektarových výnosů dosahovaných zkušenými a dobře organizovanými zemědělci ve
Spojených státech, kukuřice zpracovávané na etanol, odpadu z této kukuřice
zpracovaného na krmivo s 26-procentním obsahem bílkovin, hnoje používaného jako
surovina na výrobu plynu. Tomu všemu samozřejmě předcházejí obrovské investice,
jaké si mohou dovolit pouze nejmocnější podniky, které musí na veškerý pohyb
spotřebovávat palivo a elektřinu. Přeneste tento recept do zemí třetího světa a
uvidíte, kolik lidí z hladovějících mas této planety přestane konzumovat
kukuřici. Nebo ještě hůře. Půjčte finance chudým zemím, aby vyráběly etanol z
kukuřice nebo jakékoli jiné potraviny, a nezbyde jediný strom, který by lidstvo
chránil před klimatickými změnami.
Další země bohatého světa mají v plánu používat na výrobu
paliva nejen kukuřici, ale také obilí, slunečnicová semena, řepku a další
potraviny. Pro Evropany by například bylo výhodné dovážet všechnu sóju světa,
aby snížily spotřebu paliva ve svých automobilech a nakrmili svůj dobytek
odpadem z této luštěniny mimořádně bohaté na všechny druhy esenciálních
aminokyselin.
Na Kubě se alkohol vyrábí jako doplňkový produkt
cukrovarnického průmyslu poté, co se ze třtinového sirupu na třikrát
vyextrahoval cukr. Na naší cukrovarnické produkci se již podepisují klimatické
změny. Velká sucha se střídají s rekordními dešti, které stěží umožňují
vyprodukovat během stodenního období, připadajícícho na měsíce naší mírné zimy,
cukr s přiměřenými výnosy. A tak je v důsledku dlouhého sucha v měsících
vhodných pro výsadbu a pěstování málo cukru z třtiny nebo málo třtiny z
hektaru.
Mám za to, že ve Venezuele by nepoužívali líh na export,
nýbrž ke zlepšení kvality svého vlastního paliva s ohledem na životní
prostředí.
A tak bez ohledu na vynikající brazilskou technologii výroby
lihu není pro Kubu použití této technologie na přímou výrobu lihu ze třtinové
šťávy ničím víc než snem nebo blouzněním těch, kdo se touto myšlenkou opájejí.
Plochy, které by byly věnovány přímé produkci lihu, mohou být v naší zemi
využity mnohem užitečněji na produkci potravin pro lidi a na ochranu životního
prostředí. Všechny země světa bez výjimky, bohaté i chudé, by mohly ušetřit
biliony dolarů za investice a palivo prostou výměnou všech klasických žárovek
za úsporné, což už Kuba provedla v téměř všech domácnostech v zemi. Nabízí se
tak chvíle oddechu, umožňující odolávat klimatickým změnám, aniž by přitom masy
chudých ve světě zabíjel hlad.
Jak je patrné, nepoužívám přívlastky k charakterizaci pánů
světa nebo systému. Tento úkol skvěle ovládají experti na informace a poctiví
mužové z oborů společensko-ekonomických a politických věd, jichž je ve světě
spousta a kteří bez ustání bádají o současnosti i budoucnosti našeho
(živočišného) druhu. Stačí počítač a stále se množící internetové sítě. Nyní
poprvé poznáváme skutečně globalizovanou ekonomiku a mocnost dominantní na
ekonomickém, politickém a vojenském poli, která se v ničem nepodobá císařskému
Římu.
Někdo se může ptát, proč mluvím o hladu a žízni. Odpovídám:
nejde o druhou stranu mince, nýbrž o několik stran jiného objektu, jako je
kostka se šesti stranami či mnohostěn s mnoha stranami.
Cituji zde oficiální zpravodajskou agenturu TELAM založenou
v roce 1945 a
zpravidla dobře informovanou o ekonomických a sociálních problémech světa.
Doslova uvedla:
„Za cca 18 let bude v zemích a regionech, pro něž voda bude
jen vzdálenou vzpomínkou, žít kolem 2 miliard lidí. Dvě třetiny světové
populace by mohly žít v místech, kde by tento nedostatek vytvářel sociální a
ekonomické napětí takových rozměrů, že by mohl národy přimět, aby vedly o cenné
„modré zlato“ války. Podle statistik Světové rady pro vodu (anglická zkratka
WWC) se odhaduje, že k roku 2015 vzroste počet obyvatel postižených touto
závažnou situací na 3,5 miliardy.
Organizace spojených národů slavila 23. března Světový den
vody a při této příležitosti vyzvala ke koordinovanému řešení nedostatku vody
ve světě prostřednictvím Organizace pro zemědělství a výživu OSN (FAO), s cílem
zdůraznit prohlubující se závažnost celosvětového nedostatku vody a potřebu
větší integrace a spolupráce, která by umožnila zajistit trvalé a účinné
hospodaření s vodními zdroji.
Mnohé regiony planety trpí vážným nedostatkem vody a žijí s
necelými 500 kubickými metry na osobu ročně. Oblastí trpících chronickým
nedostatkem tohoto životně důležitého prvku je stále více. Hlavním důsledkem
nedostatku vody je nedostatečné množství této cenné tekutiny pro produkci
potravin, nemožnost rozvoje průmyslu, měst a turismu a zdravotní problémy.“
Potud zpráva argentinské agentury TELAM (Telenoticiosa
Americana - Agencia Nacional de Noticias de la República Argentina ).
Nezmínil jsem při této příležitosti další významné
skutečnosti, jako jsou tající ledovce v Grónsku a Antarktidě, poškození ozonové
vrstvy a zvyšující se obsah rtuti v mnoha druzích běžně konzumovaných ryb. Bylo
by možné dotknout se i dalších aspektů, avšak tyto řádky mají být pouze
komentářem k setkání prezidenta Bushe s předními managery amerických automobilových
společností...
Fidel Castro
28. března 2007
