Neslýchané!

Na jedné webové stránce se 7. června 2012 pod titulem „Vrchní vrah“ píše: „...zvolí nejen prezidenta USA. Budou volit také vrchního vraha.“ „Díky dlouhému článku Jo Beckerové a Scotta Shanea „Tajný ´vražedný seznam´, zkouška Obamových zásad a vůle“ (Secret ´Kill List´ Proves a Test of Obama´s Principles and Will) v New York Times teď víme, že prezident strávil překvapivě dlouhý čas nad „nominací“ údajných teroristů, kteří mají být zavražděni za pomoci programu „drone“ (dálkově ovládaných bezpilotních letounů), který zdědil po prezidentu Georgi W. Bushovi a který se exponenciálně rozrostl.“ 

„Článek o našem válečnickém prezidentovi (...) se točí kolem dilemat člověka, který, jak nyní víme, schválil a dohlížel na značně důrazné rozšíření vražedného programu v Jemenu, Somálsku a Pakistánu na základě „seznamu vražd“. Navíc probíral pravidelně cíl po cíli, jméno po jménu (...) Podle Beckerové a Shanea je prezident Obama také spojen s používáním podvodné metody přepočítávání mrtvých zavražděných bezpilotními letouny, která zmenšuje čísla o ztrátách na civilním obyvatelstvu.“

„Z historického pohledu je to vše dost podivné. Times hodnotí Obamovu úlohu ve vraždící mašinerii bezpilotních letounů jako cosi v prezidentské historii bezprecedentního. A je to tak.“ 

67. výročí vítězství nad nacistickým fašismem

Žádný politický čin nemůže být souzený mimo dobu a podmínky za jakých se uskutečnil. Nikdo nepozná ani pouhé procento z bohatých Emin lidstva, ale právě díky nim, poznáme věci, které se jinak nedají ani představit.

Díky privilegiu, kterého se mi dostalo, že sem mohl poznat některé osobnosti a místa přímo spojená s historickými boji se ve mně stupňovala zvědavost na letošní oslavy výročí vítězství nad fašismem. Kolosální čin byl ovocem hrdinství mnoha národů, spojených a propletených revolucí a socialismem, kterých cílem bylo skončit s brutálním vykořisťováním, kterým svět trpěl celé tisíce let. Rusové byli vždy hrdí na to, že první byla Říjnová revoluce, a že nejvíc obětovali pro úspěšné splnění jejich cílů.

Toto významné výročí vítězství nemohlo být lépe oslavené pod jiným státním znakem a zástavou státu, jako toho, který byl na čele hrdinských bojovníků, účastníků Velké vlastenecké vojny. Samozřejmě, že bylo něco co zůstalo nedotknuté a nesmazatelné: hymna, při hudbě, které šli mužové a ženy nebojácně vstříc smrti, aby zničili vetřelce, kteří chtěli nastolit celému světu tisíc roků nacismu a holocaustu. S těmito myšlenkami jsem celé hodiny pozoroval nejorganizovanější vojenskou přehlídku ,jakou sem si kdy mohl představit, šli v ní muži zformovaní na ruských vojenských vysokých školách.

Tragédie ohrožující náš lidský druh

Nemohu se vyjadřovat jako ekonom ani jako vědec. Hovořím prostě jako politik, který si přeje proniknout nějakým způsobem do argumentů ekonomů a vědců. Snažím se také intuitivně pochopit motivaci každého z nich, kdo se k těmto otázkám vyslovují. Před pouhými 22 lety jsme v Havaně jednali z mnohými politickými, odbornými, rolnickými, studentskými představiteli, kteří byli do země pozváni, aby zde tyto sektory zastupovali. Podle všeobecného mínění byly v této chvíli nejdůležitějším problémem obrovská zahraniční zadluženost zemí Latinské Ameriky, nakumulovaná do roku 1985. Tento dluh dosáhl 350 miliard dolarů. Tehdejší dolary měly mnohem větší kupní sílu než ty dnešní.

Kopie výsledků těchto jednání jsme rozeslali všem vládám vládám ve světě, přirozeně několika výjimkami, kde by vyzněly urážlivě. V té době zaplavily trh petrodolary a velké nadnárodní bankovní společnosti prakticky po zemích žádaly, aby přijaly vysoké půjčky. Je zbytečné říkat, že činitelé zodpovědní za ekonomiku tyto závazky přijali, aniž je z někým konzultovali. Byla to shoda okolností doba nerepresivnějších a nejkrvavějších vlád, jaké kdy kontinent zažil, dosazených imperialismem. Nemalé částky byly vynaložený na zbraně, luxus, a spotřební zboží. Zadluženost poté rostla až do 800 miliard dolarů, zatímco se rodila dnešní katastrofální nebezpečí pro populaci, která se za necelé dvě a půl desítky let zdvojnásobila, a s ní i počet lidí odsouzených žít v extrémní bídě. Největší rozdíly mezi nejlépe postavenými vrstvami a těmi s nejnižšími příjmy jsou dnes v Latinské Americe.

Dávno před tím, o čem se debatuje dnes, se boje třetího světa soustřeďovaly na problémy stejně palčivé, jako je nerovná výměna. Rok za rokem se ukazovalo, jak se ceny exportních artiklů průmyslově rozvinutých zemí vyrobených zpravidla z naších surovin jednostranně zvyšují, zatímco náš základní export zůstává beze změny. Káva a kakao – abych uvedl dva příklady- stály cca 2 tisíce dolarů za tunu. Šálek kávy, čokoládová zmrzlina se ve městech jako New York daly koupit za cenu několika centů. Dnes stojí několik dolarů. Snad třiceti, čtyřiceti násobek tehdejší ceny. Na nákup Traktoru, Kamionu, lékařského přístroje je dnes zapotřebí několikanásobný objem produktů, které byly na jejich dovoz třeba tehdy. Podobný osud stihl jutu, sisal a další vlákna produkovaná ve třetím světě, která byla nahrazována vlákny umělými. Vyčiněné kůže, kaučuk a přírodní vlákna jež se používala v různých tkaninách, byly postupně nahrazeny syntetickými materiály vyráběnými technicky vyspělým petrochemickým průmyslem. Ceny cukru byly v důsledku vysokých dotací průmyslově rozvinutých zemí stlačeny až k zemi.

Nositel Nobelovy ceny míru

Skoro nebudu mluvit o kubánském lidu, který jednoho dne smetl ve své vlasti nadvládu Spojených států v době, kdy imperialistický systém dosáhl vrcholu své moci.

Muži a ženy nejrůznějšího věku defilovaly na 1. máje těmi nejsymboličtějšími náměstími všech provincií země.

Naše revoluce vzešla v místě pro impérium nejméně očekávaném, na polokouli, kde se chovalo jako absolutní pán.

Jak Obama ví

Nejdrtivější článek o Latinské Americe, který jsem v těchto chvílích viděl, napsal profesor Národní pedagogické univerzity v Bogotě Renán Vega Cantor a před 3 dny ho zveřejnil na webové stránce Rebelion pod titulem „Ozvěny summitu Amerik“.

Je krátký a nebudu pracovat s jeho verzemi. Lidé zabývající se studiem tématu si ho mohou dohledat na uvedené webové stránce.

Nejednou jsem již zmiňoval hanebnou dohodu, kterou USA nadiktovaly zemím Latinské Ameriky a Karibiku v době vzniku Organizace amerických států, na jednání ministrů zahraničí, které se konalo v Bogotě v dubnu 1948. Čirou náhodou jsem se tam tehdy pohyboval v rámci propagace latinskoamerického studentského kongresu, jehož hlavními body byly boj proti evropskému kolonialismu a krvavým tyraniím dosazeným na naší polokouli Spojenými státy.

Vzdalující se sladké vábničky

S úžasem jsem dnes poslouchal projev Josého Miguela Insulzy v Cartageně. Myslel jsem, že člověk hovořící jménem Organizace amerických států bude přinejmenším žádat respektování svrchovanosti zemí této polokoule, které byly po celá staletí kolonizovány a krutě vykořisťovány koloniálními mocnostmi.

Proč neřekl jediné slovo o Malvínách, ani nepožadoval respektování svrchovaných práv bratrského národa Argentiny?

Cartagenský summit zažil těžko zapomenutelné scény. Je faktem, že si vyžádal obrovské úsilí. Ačkoli hodiny plynou, netušíme, co se dělo na obědě, kterým se Santos snažil vynahradit kolosální výdej energie, kterou účastníci do tohoto jednání vložili.

Guayaberový summit

První černošský prezident Spojených států Obama – nepochybně inteligentní, vzdělaný a velmi komunikativní – vzbudil v mnoha lidech dojem, že soupeří s Abrahamem Lincolnem a Martinem Lutherem Kingem.

Před pěti staletími přiřkla jedna papežská bula na základě dobových představ dvěma malým výbojným královstvím z Pyrenejského poloostrova na 400 milionů čtverečních kilometrů země.

Angličané, Francouzi, Holanďané a další významné feudální státy byly z tohoto dělení vyloučeny. Zakrátko se rozpoutaly nekonečné války, miliony Afričanů byly po čtyři století proměňovány v otroky a původní kultury, některé vyspělejší než samotná Evropa, byly zničeny.

Brutální odpověď

Nejautentičtějším představitelem systému teroru, který byl ve světě prosazen díky technologické, ekonomické a politické převaze nejsilnější mocnosti, jakou naše planeta poznala, je bezpochyby George W. Bush. A tak spoluprožíváme tragédii samotného amerického lidu a jeho etických hodnot. Jen z Bílého domu mohly přijít pokyny pro rozhodnutí vydané minulý pátek soudkyní Federálního soudu v El Pasu, Texasu, Kathleen Cardoneovou, které na kauci osvobozuje Luise Posadu Carrilese. Prezident sám po celou dobu přehlížel zločinecký a teroristický charakter obviněného. Ten byl ochraňován a obviněn byl z pouhého porušení imigračních pravidel. Odpověď je brutální. 

Vláda Spojených států a její nejreprezentativnější instituce předem rozhodly o osvobození monstra.

Jeho historie je dobře známá a sahá velmi hluboko do minulosti. Ti, kdo ho vycvičili a přikázali mu zničit za letu kubánské civilní letadlo se 73 atlety, studenty a dalšími kubánskými i zahraničními cestujícími a obětavou posádkou na palubě, ti, kdo v době jeho uvěznění ve Venezuele tomuto teroristovi koupili svobodu, aby se mohl stát dodavatelem a prakticky řídit špinavou válku proti lidu Nikaragui, jež způsobila tisíce ztrát na životech a přivedla tuto zemi na desetiletí k rozvratu, ti, kdo mu dali pravomoci k ilegálnímu obchodu s drogami a zbraněmi jako výsměch zákonům Kongresu, ti, kteří byli spolu s ním strůjci strašlivé „Operace kondor“ a internacionalizace teroru, ti, kdo způsobili mučení, smrt a mnohdy fyzické zmizení statisíců Latinoameričnaů, nemohli jednat jinak.

Iluze Stephena Harpera

Aniž bych se chtěl někoho dotknout, myslím, že se tak jmenuje kanadský premiér. Vyvozuji to z prohlášení vydaného na masopustní středu mluvčím ministerstva zahraničních věcí té země. Údajně nezávislých států, které tvoří Organizaci spojených národů, jsou téměř dvě stovky. Neustále se mění nebo jsou měněny. Vážených lidí, přátel Kuby je mnoho, nelze však podrobně připomínat každého z nich.

Ve druhé polovině 20. století se mi dostalo výsady prožít intenzívní učňovská léta a ocenit, že Kanaďané, žijící na samém severním konci této polokoule, se k naší zemi vždy chovali s úctou. Investovali ve svých zájmových sférách a obchodovali s Kubou, avšak nevměšovali se do vnitřních záležitostí našeho státu.

Revoluční proces nastartovaný 1. ledna 1959 s sebou nenesl opatření, jež by poškozovala jejich zájmy. Ty brala revoluce v potaz při udržování normálních a konstruktivních vztahů s úřady oné země, intenzivně se věnující svému vlastnímu rozvoji. Ta se také nestala komplicem hospodářské blokády, války a žoldácké invaze Spojených států proti Kubě.

Ten báječný svět kapitalismu

Hledání politické pravdy bude těžký úkol vždycky, i v našich časech, kdy nám věda vložila do rukou velmi mnoho vědomostí. Jednou z nejvýznamnějších bylo poznání a studium pohádkové moci energie obsažené ve hmotě.

Objevitelem této energie a jejího možného využití byl mírumilovný a dobrodružný člověk, jenž navzdory svému odporu k násilí a válce, požádal o její rozvoj Spojené státy, jejichž tehdejším prezidentem byl Franklin D. Roosevelt, známý svými anatifašistickými postoji, představitel kapitalistické země procházející hlubokou krizí, k jejímuž překonání přispěl tvrdými opatřeními, která mu vynesla nenávist extrémní pravice z jeho vlastní třídy. Dnes tento stát uplatňuje ve světě tu nejbrutálnější a nejnebezpečnější tyranii, jakou náš křehký živočišný druh poznal.

Zprávy ze Spojených států a ze zemí jejich spojenců v NATO hovoří o špatnostech páchaných jimi i jejich komplici. Nejvýznamnější města ve Spojených státech a Evropě jsou svědky neustálých bitek mezi demonstranty a dobře vycvičenou a živenou policií s obrněnými vozidly a těžkooděnci častujícími ženy a muže ranami, kopanci a plynem, kroutícími ruce a krky mladých i starých, předvádějícími světu zbabělé činy, jichž se dopouštějí na právech a životech občanů svých vlastních zemí.

Nutnost rozšiřovat naše znalosti

Filmové záběry z vraždění v Libyi, které se začínají objevovat, vyvolávají rozhořčení naprostou absencí humanismu a hrubými smyšlenkami, jež posloužily jako záminka k invazi a ovládnutí přírodních zdrojů této země. Vojenské letectvo NATO tento monstrózní zločin podpořilo 25 tisíci bojovými misemi.

Tvrdilo se, že libyjská vláda má v zahraničí fondy převyšující 200 miliard dolarů. V této chvíli nikdo neví, kde tyto peníze jsou a co se s nimi stalo.

Volební proces provázený podvody se postaral o uvolnění prezidentského úřadu nejmocnější země pro George W. Bushe, neléčeného alkoholika bez nejelementárnějších etických zásad, který absolventům West Pointu rozkázal, aby byli připraveni zaútočit překvapivě a bez předchozího varování na 60 či více temných koutů světa.

Těžké časy pro lidstvo

V chaosu událostí odehrávajících se nikdy netušeným tempem je svět stále dezinformovanější. My, kteří žijeme o nějaký ten rok déle a pociťujeme určitou žízeň po informacích, můžeme potvrdit rozsah nevědomosti, s níž jsme se k událostem stavěli.

Zatímco stále rostoucí počet lidí na planetě trpí nedostatkem obydlí, chleba, vody, zdraví, vzdělání a zaměstnání, bohatství Země se rozhazuje a plýtvá se jím na zbraně a nekonečné bratrovražedné války, což se stalo – a stále častěji stává – sílící a odsouzeníhodnou světovou praxí.

Náš slavný a hrdinný lid, se navzdory nelidské blokádě trvající již déle než půl století nikdy nesklonil, bojoval a bude bojovat proti impériu. To je naše malá zásluha a náš malý příspěvek.

Cesty, které vedou do záhuby

Toto zamyšlení by mohlo být psáno dnes, zítra nebo kterýkoli jiný den, aniž by hrozilo, že se bude mýlit. Náš živočišný druh stojí před novými problémy. Když jsem před 20 lety na Konferenci Spojených národů o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru říkal, že jeden živočišný druh je ohrožen zánikem, měl jsem méně důvodů než dnes, abych varoval před nebezpečím, které jsem viděl možná v horizontu 100 let. Tehdy řídilo svět několik představitelů nejmocnějších zemí. Mým slovům zatleskali z pouhé zdvořilosti a dál klidně kopali hrob našeho druhu.

Zdálo se, že na naší planetě vládne zdravý rozum a řád. Hospodářský rozvoj opírající se o technologii a vědu se již dlouho zdál být alfou a omegou lidské společnosti.

Teď je všechno mnohem jasnější. Do povědomí se postupně dostaly hluboké pravdy. Politickou organizaci, jež by teoreticky měla řídit osudy světa, tvoří téměř dvě stovky údajně nezávislých států.

Cesta vedoucí k propasti

Znát nebo přehlížet elementární fakta, být či nebýt zodpovědný za události, není otázkou optimismu nebo pesimismu. Jestliže ti, kdo se pokládají za politiky, při této své činnosti – zpravidla - ignorují vše či téměř vše, co s ní souvisí, měli by být odkázáni na smetiště dějin.

Nemluvím přirozeně o těch, kteří za několik tisíciletí přeměnili veřejné záležitosti v nástroj moci a bohatství pro privilegované třídy, v kteréžto činnosti v posledních osmi či deseti tisících letech, za něž máme k dispozici určité stopy sociálního chování lidského druhu, jenž podle názoru vědců existuje jako myslící tvor stěží déle než 180 tisíc let, dosáhli skutečně rekordní krutosti.

Není mým cílem zabývat se takovými tématy, bezpochyby nudnými pro téměř sto procent lidí nepřetržitě bombardovaných zprávami z médií zahrnujících od tištěného slova až po trojrozměrné obrazy, které se začínají promítat v drahých kinech, a není daleko den, kdy budou převažovat i na již tak úžasných televizních obrazovkách. Ne náhodou sídlí takzvaný zábavní průmysl v srdci impéria, které všechny tyranizuje.