Toto zamyšlení by mohlo být psáno dnes, zítra nebo kterýkoli
jiný den, aniž by hrozilo, že se bude mýlit. Náš živočišný druh stojí před
novými problémy. Když jsem před 20 lety na Konferenci Spojených národů o
životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru říkal, že jeden živočišný druh je
ohrožen zánikem, měl jsem méně důvodů než dnes, abych varoval před nebezpečím,
které jsem viděl možná v horizontu 100 let. Tehdy řídilo svět několik představitelů
nejmocnějších zemí. Mým slovům zatleskali z pouhé zdvořilosti a dál klidně
kopali hrob našeho druhu.
Zdálo se, že na naší planetě vládne zdravý rozum a řád.
Hospodářský rozvoj opírající se o technologii a vědu se již dlouho zdál být
alfou a omegou lidské společnosti.
Teď je všechno mnohem jasnější. Do povědomí se postupně
dostaly hluboké pravdy. Politickou organizaci, jež by teoreticky měla řídit
osudy světa, tvoří téměř dvě stovky údajně nezávislých států.
Práva miliard lidí se virtuálně proměnila v prach díky
dvaceti pěti tisícům jaderným zbraním v rukách spojenců či protivníků ochotných
bránit z nutnosti nebo v nějakém zájmu proměnlivý pořádek. Nedopustím se takové
naivity, abych po monstrózních jatkách v Hirošimě a Nagasaki nařízených Trumanem
po Rooseveltově smrti činil za vývoj tohoto druhu zbraní odpovědnými Rusko nebo
Čínu.
Také se nedopustím takové chyby, abych popíral holokaust,
který způsobil smrt milionů dětí i dospělých, mužů či žen, zejména Židů,
Cikánů, Rusů a dalších národů, jež se staly obětí nacismu. Proto je nehorázná
politika těch, kdo upírají palestinskému lidu jeho právo na existenci, tak
odporná.
Myslí si snad někdo, že Spojené státy budou schopné jednat
tak nezávisle, aby je to ochránilo před nadcházející nevyhnutelnou katastrofou?
40 milionů dolarů, který prezident Obama slíbil vybrat na
svou volební kampaň, poslouží za několik málo týdnů jen k tomu, aby ukázalo, že
měna jeho země je příliš devalvovaná a že Spojené státy, se svým nevídaným a
stále narůstajícím veřejným dluhem blížícím se 20 000 bilionů dolarů, žijí z
peněz, které si tisknou, a nikoli z toho, co vyrobí. To, co oni promrhají,
zbytek světa zaplatí.
Nikdo také nevěří, že demokratický kandidát je lepší než
jeho republikánští protivníci, ať se jmenuje Mitt Romney nebo Rick Santorum.
Všechny tři dělí od tak význačných osobností jako Abraham Lincoln nebo Martin
Luther King celé světelné roky. Je opravdu nezvyklé, vidět národ technologicky
tak silný a současně vládu tak chudou na ideje a morální hodnoty.
Írán nevlastní nukleární zbraně. Je obviňován, že vyrábí
obohacený uran, který slouží jako palivo pro energetiku nebo komponenty pro
lékařské účely. Ať se to někomu líbí, či nikoli, jeho vlastnictví nebo výroba
není ekvivalentem k výrobě nukleárních zbraní. Obohacený uran používají desítky
zemí jako zdroj energie, na výrobu nukleární zbraně ho však nelze použít bez
toho, aby nejprve prošel složitým procesem čištění.
Ovšem Izrael, který s pomocí a za spolupráce Spojených států
vyrobil nukleární výzbroj, aniž o tom kohokoli informoval, nebo mu skládal účty
a, aniž by dnes přiznával jejich držení, disponuje stovkami těchto zbraní. Aby
zabránil rozvoji výzkumu v sousedních arabských zemích, napadl a zničil
reaktory v Iráku a Sýrii. Současně deklaroval svůj záměr napadnout a zničit
centra na výrobu nukleárního paliva v Iránu.
Kolem tohoto klíčového tématu se točí mezinárodní politika v
tomto složitém a nebezpečném regionu světa, který produkuje a dodává většinu
paliva, jež pohání světovou ekonomiku.
Selektivní odstraňování nejpřednějších íránských vědců
Izraelem a jeho spojenci z NATO se stalo praxí, jež podněcuje nenávist a touhy
po odvetě.
Vláda Izraele otevřeně deklarovala svůj úmysl zaútočit na
závod vyrábějící v Íránu obohacený uran a vláda Spojených států
investovala stamilióny dolarů do výroby bomby k tomuto účelu.
16. března 2012 publikovali Michel Chossudovsky a Finian
Cunningman článek odhalující, že „jistý významný generál leteckých sil USA
popsal největší konvenční bombu – protibunkrová bomba o váze 13,6 t – jako
„grandiózní“ pro vojenský útok na Írán.
Tak výmluvný komentář k nástroji hromadného vraždění byl
vysloven ve stejném týdnu, kdy prezident Barack Obama vystoupil s varováním
přede všemi kdo „mluví lehkomyslně“ o válce v Perském zálivu.
...Herbert Carlisle, zástupce náčelníka štábu pro operace
letekcých sil USA (...) dodal, že bomba by byla pravděpodobně použita při
jakémkoli útoku na Irán, k němuž by Washington dal rozkaz.
MOP (Massive Ordnance Penetrator), o níž se také hovoří jako
o „Matce všech bomb“, je vyrobena tak, aby masivní bomba před odpálením
pronikla 60ti metry betonu. Říká se, že je největší neatomovou konvenční zbraní
v americkém arzenálu.
Pentagon plánuje rozsáhlé ničení infrastruktury Íránu a
masové civilní oběti kombinovaným nasazením taktických nukleárních bomb a
monstrózních konvenčních bomb s mrakem ve tvaru hřibu, včetně MOAB (Massive
Ordnance Air Blast bomb) a větší pritbunkrové bomby GBU-57A/B nebo Massive
Ordnance Penetrator (MOP), jež předčí svou ničivou silou MOAB.
MOP je popisována jako „silná nová bomba mířící přímo na podzemní
nukleární zařízení Íránu a Severní Koreji. Obrovská puma, delší než 11 lidí
stojících vedle sebe rameno vedle ramene, nebo měřící více než 6 metrů od základny ke
špičce.“
Žádám čtenáře, aby mi prominul tuto spletitou řeč vojenského
žargonu.
Je zřejmé, že tyto kalkulace vycházejí z předpokladu, že
íránští bojovníci čítající milion mužů a žen známých svou náboženskou
horlivostí a bojovými tradicemi, se vzdají bez jediného výstřelu.
V poslední době viděli Íránci, jak voláci Spojených států,
kteří okupovali Afghánistán, během necelých tří týdnů močili na těla
zavražděných Afgánců, pálili knihy Koránu a zavraždili přes 15 bezbranných
občanů.
Představme si síly Spojených států, vrhající na průmyslová
zařízení monstrózní bomby schopné proniknout 60 metry betonu. Nikdo
nikdy nenaplánoval obdobné dobrodružství.
K pochopení vážnosti takové politiky není zapotřebí více
slov. Takovou cestou bude náš druh nevyhnutelně veden do záhuby. Nenaučíme-li
se chápat, nenaučíme se nikdy přežít.
Za sebe nemám nejmenší pochybnost, že Spojené státy stojí na
pokraji rozhodnutí dopustit se a vést svět k největší chybě v jeho historii.
Fidel Castro
21. března 2012
