Nemohu se vyjadřovat jako ekonom ani jako vědec. Hovořím
prostě jako politik, který si přeje proniknout nějakým způsobem do argumentů
ekonomů a vědců. Snažím se také intuitivně pochopit motivaci každého z nich,
kdo se k těmto otázkám vyslovují. Před pouhými 22 lety jsme v Havaně jednali z
mnohými politickými, odbornými, rolnickými, studentskými představiteli, kteří
byli do země pozváni, aby zde tyto sektory zastupovali. Podle všeobecného
mínění byly v této chvíli nejdůležitějším problémem obrovská zahraniční
zadluženost zemí Latinské Ameriky, nakumulovaná do roku 1985. Tento dluh dosáhl
350 miliard dolarů. Tehdejší dolary měly mnohem větší kupní sílu než ty dnešní.
Kopie výsledků těchto jednání jsme rozeslali všem vládám
vládám ve světě, přirozeně několika výjimkami, kde by vyzněly urážlivě. V té
době zaplavily trh petrodolary a velké nadnárodní bankovní společnosti
prakticky po zemích žádaly, aby přijaly vysoké půjčky. Je zbytečné říkat, že
činitelé zodpovědní za ekonomiku tyto závazky přijali, aniž je z někým
konzultovali. Byla to shoda okolností doba nerepresivnějších a nejkrvavějších
vlád, jaké kdy kontinent zažil, dosazených imperialismem. Nemalé částky byly
vynaložený na zbraně, luxus, a spotřební zboží. Zadluženost poté rostla až do
800 miliard dolarů, zatímco se rodila dnešní katastrofální nebezpečí pro
populaci, která se za necelé dvě a půl desítky let zdvojnásobila, a s ní i
počet lidí odsouzených žít v extrémní bídě. Největší rozdíly mezi nejlépe
postavenými vrstvami a těmi s nejnižšími příjmy jsou dnes v Latinské Americe.
Dávno před tím, o čem se debatuje dnes, se boje třetího
světa soustřeďovaly na problémy stejně palčivé, jako je nerovná výměna. Rok za
rokem se ukazovalo, jak se ceny exportních artiklů průmyslově rozvinutých zemí
vyrobených zpravidla z naších surovin jednostranně zvyšují, zatímco náš
základní export zůstává beze změny. Káva a kakao – abych uvedl dva příklady-
stály cca 2 tisíce dolarů za tunu. Šálek kávy, čokoládová zmrzlina se ve
městech jako New York daly koupit za cenu několika centů. Dnes stojí několik
dolarů. Snad třiceti, čtyřiceti násobek tehdejší ceny. Na nákup Traktoru,
Kamionu, lékařského přístroje je dnes zapotřebí několikanásobný objem produktů,
které byly na jejich dovoz třeba tehdy. Podobný osud stihl jutu, sisal a další
vlákna produkovaná ve třetím světě, která byla nahrazována vlákny umělými.
Vyčiněné kůže, kaučuk a přírodní vlákna jež se používala v různých tkaninách,
byly postupně nahrazeny syntetickými materiály vyráběnými technicky vyspělým
petrochemickým průmyslem. Ceny cukru byly v důsledku vysokých dotací průmyslově
rozvinutých zemí stlačeny až k zemi.
Bývalé kolonie a neokolonie, jímž byla po druhé světové
válce slibována skvěla budoucnost, se dosud neprobudily z iluzí z Breton Woods.
Systém byl od A do Z koncipován pro účely vykořisťování a rabování.
V začátcích procesu uvědomování ještě nepůsobily další
krajně nepříznivé faktory , jako je nepředstavitelné plýtvání energií, do něhož
upadly průmyslově rozvinuté země. Ty platily za ropu necelé dva dolary za
barel. Zdroje paliv, s výjimkou Spojených států, které jich měly hojnost, byly
především v zemích třetího světa, zejména na Středním východě, dále v Mexiku,
Venezuele a později i v Africe. Avšak ne všechny země označované milosrdnou lží
za „ rozvojové “ byly petrolejářské. 82 jich patří mezi nejchudší a ropu musí
zpravidla dovážet. Pokud se tedy potraviny budou přepracovávat na biopalivo, či
agropalivo, jak to raději nazývají rolnická a domorodá hnutí v našem regionu,
čeká je strašlivá situace.
Před 30 lety neměla většina obyvatel planety ani tušení o
globálním oteplování visícím jako hrozivý Damoklův meč nad životem lidského
rodu. Ještě dnes vládne v těchto otázkách velká nevědomost a zmatek. Pokud
nasloucháme mluvčím nadnárodních společností a jejich propagačnímu aparátu,
žijeme v nejlepším z možných světů : ekonomika řízená trhem, více nadnárodního
kapitálu, více vyspělé technologie a také trvalý růst produktivity, HDP,
životní úrovně a všemožné sny o světě pro lidský druh. Stát by neměl do ničeho
zasahovat, neměl by ani existovat, pouze jako nástroj finančního velkokapitálu,
Dovětek - komentář : / ovšem vyzbrojeného po zuby, aby uchránil tyto své
hodnoty /.
Realita je však tristní. Jedna z nejprůmyslovějších zemí
světa, Německo přichází o sny v důsledku faktu, že 10 % obyvatel je
nezaměstnaných. Nejtěžší a nejméně atraktivní práce vykonávají přistěhovalci,
kteří v zoufalství ze své rostoucí chudoby pronikají do průmyslově vyspělé
Evropy všemi možnými skulinami. Nikdo, zdá se, nepočítá obyvatele planety,
jejíž populace narůstá právě v nerozvinutých zemích.
Přes 700 zástupců společenských organizací se v těchto dnech
sešlo v Havaně, aby jednali o různých otázkách, jichž se dotýká i toto
zamyšlení. Mnozí z nich vyložili svůj pohled a zanechali v nás nesmazatelné
dojmy. Je zde hojnost materiálu k zamyšlení vedle nových událostí, jenž se
odehrávají každý den.
Právě nyní, v důsledku propuštění zrůdy teroru, dva mladíci,
kteří plnili svou povinnost v aktivní vojenské službě, v touze dosáhnout požitky
ve Spojených státech přepadli autobus, prorazili s nim vstupní vrata letištního
terminálu pro vnitrostátní lety, dostali se až do civilního letadla, pronikli
do něj s rukojmími a požadovali, aby letělo na americké území. V předchozích
dnech zavraždili vojáka stráže, aby mohli ukrást dvě automatické pušky, a přímo
v letadle připravili v letadle čtyřmi výstřely o život statečného důstojníka,
který se neozbrojen a zajat v autobuse jako jeden z rukojmí pokusil únosu
letadla zabránit. Beztrestnost a materiální výhody, jimž jsou již téměř půl
století odměňovány všechny násilné akce proti Kubě, takoví činy podporují. Celé
měsíce se nic podobného nestalo. Stačilo neslýchané osvobození známého
teroristy a naše domovy znovu navštívila smrt. Pachatelé dosud nebyli souzeni,
neboť během akce byli oba zraněni, jeden postřelil druhého, když se potýkali s
hrdinným důstojníkem ozbrojených sil. Mnoho lidí v zahraničí nyní čeká, jak
budou reagovat soudy a Státní rada s lidem hluboce rozhořčenými těmito
událostmi. Při řešení takovýchto problémů je zapotřebí velké dávky nezaujatosti
a chladnokrevnosti.
Apokalyptický šéf impéria prohlásil před více než pěti roky,
že síly Spojených států musí být připraveny k preventivnímu a překvapivému
útoku na 60 nebo více zemí světa. O nic méně, než na třetinu mezinárodního
světového společenství. Zdá se, že mu postačí smrt, mučení a vyšetřování
milionu lidí, které má umožnit ovládnutí přírodních zdrojů a plodů potu jiných
národů.
Nezapomenutelné mezinárodní setkání, které právě proběhlo v
Havaně mezitím prohloubilo mé osobní přesvědčení : každá scestná myšlenka musí
být podrobena zdrcující kritice bez jakýchkoliv ohledů.
Fidel Castro
7. května 2007
