V chaosu událostí odehrávajících se nikdy netušeným tempem
je svět stále dezinformovanější. My, kteří žijeme o nějaký ten rok déle a
pociťujeme určitou žízeň po informacích, můžeme potvrdit rozsah nevědomosti, s
níž jsme se k událostem stavěli.
Zatímco stále rostoucí počet lidí na planetě trpí
nedostatkem obydlí, chleba, vody, zdraví, vzdělání a zaměstnání, bohatství Země
se rozhazuje a plýtvá se jím na zbraně a nekonečné bratrovražedné války, což se
stalo – a stále častěji stává – sílící a odsouzeníhodnou světovou praxí.
Náš slavný a hrdinný lid, se navzdory nelidské blokádě
trvající již déle než půl století nikdy nesklonil, bojoval a bude bojovat proti
impériu. To je naše malá zásluha a náš malý příspěvek.
Na opačném konci planety, kde leží Soul, metropole
Jižní Koreji, jedná prezident Barack Obama na Summitu o jaderné
bezpečnosti, aby prosadil politiku související s držením a použitím nukleárních
zbraní.
Bezpochyby jde o neslýchané věci.
Osobně jsem si tyto skutečnosti neuvědomil jen pouhou
náhodou. Byly to zkušenosti prožité za 15 let od vítězství kubánské revoluce -
po bitvě na Girónu, zločinné americké blokádě, která nás měla pokořit hladem,
pirátských útocích, špinavé válce a krizi kolem nukleárních hlavic v říjnu
1962, která svět postavila na pokraj hrůzné krvavé lázně , co mne přivedlo k
přesvědčení, že marxisté a upřímní křesťané, jakých jsem poznal mnoho, musí a
mohou bez ohledu na své politické a náboženské přesvědčení bojovat za
spravedlnost a mír mezi lidmi.
Tak jsem to proklamoval a bez sebemenšího váhání za tím
stojím. Důvody, jež mohu dnes uvést, mají plnou platnost a ještě větší význam,
protože všechny události, které se odehrály za uplynulých téměř 40 let, to
potvrzují. Dnes jsou ještě opodstatněnější, než kdy předtím, protože marxisté a
křesťané, katolíci i nekatolíci, muslimové, šíité a sunnité, volnomyšlenkáři,
dialektičtí materialisté a myslící lidé, nikdo by nechtěl vidět, jak náš
neopakovatelný myslící druh předčasně mizí, a doufat, že složité zákony evoluce
dají vzniknout jinému, podobnému druhu schopnému myslet.
S potěšením se zítra, ve středu pozdravím s jeho excelencí
papežem Benediktem XVI, jako jsem to udělal s Janem Pavlem II., mužem, jehož
styk s dětmi a prostými občany z lidu neustále naplňoval pocity lásky.
Proto jsem se rozhodl ho požádat o několik minut z jeho
nabitého času, když jsem se ústy našeho ministra zahraničí Bruna Rodrígueze
dozvěděl, že by ho tento skromný a prostý kontakt potěšil.
Fidel Castro
27. března 2012
