Aniž bych se chtěl někoho dotknout, myslím, že se tak
jmenuje kanadský premiér. Vyvozuji to z prohlášení vydaného na masopustní
středu mluvčím ministerstva zahraničních věcí té země. Údajně nezávislých
států, které tvoří Organizaci spojených národů, jsou téměř dvě stovky. Neustále
se mění nebo jsou měněny. Vážených lidí, přátel Kuby je mnoho, nelze však
podrobně připomínat každého z nich.
Ve druhé polovině 20. století se mi dostalo výsady prožít
intenzívní učňovská léta a ocenit, že Kanaďané, žijící na samém severním konci
této polokoule, se k naší zemi vždy chovali s úctou. Investovali ve svých
zájmových sférách a obchodovali s Kubou, avšak nevměšovali se do vnitřních
záležitostí našeho státu.
Revoluční proces nastartovaný 1. ledna 1959 s sebou nenesl
opatření, jež by poškozovala jejich zájmy. Ty brala revoluce v potaz při
udržování normálních a konstruktivních vztahů s úřady oné země, intenzivně se
věnující svému vlastnímu rozvoji. Ta se také nestala komplicem hospodářské
blokády, války a žoldácké invaze Spojených států proti Kubě.
V květnu 1948, kdy byla vytvořena Organizace amerických
států, instituce se zahanbující historií, jež zmařila to málo, co ještě zbývalo
ze snu amerických osvoboditelů, do ni Kanada ani zdaleka nepatřila. Stejný
status si udržovala déle než 40 let, až do roku 1990. Někteří z jejích
představitelů nás navštívili. Jedním z nich byl předčasně zesnulý Pierre
Elliott Trudeau, brilantní a odvážný politik, jehož pohřbu jsme se za Kubu
zúčastnili.
Předpokládá se, že OAS je regionální organizace tvořená
svrchovanými státy této polokoule. Stejně jako mnohá jiná každodenně slýchaná
tvrzení v sobě i toto skrývá spoustu lží. Zachováme-li si bojovného ducha a
naději v důstojnější svět, to nejmenší, co můžeme udělat, je, uvědomit si to.
Předpokládá se, že OAS je panamerická organizace. Ne každá země z Evropy,
Afriky, Asie nebo Oceánie by mohla patřit do OAS proto, že má kolonie jako
Francie v Guadelupe nebo Holandsko na Curacau. Ovšem britský kolonialismus
nedokázal definovat status Kanady a vysvětlit, zda je to kolonie, republika
nebo království.
Hlavou státu je v Kanadě anglická královna Alžběta II.
třebaže své pravomoci přenáší na generálního guvernéra, kterého jmenuje. Takže
je nasnadě otázka, zda je Spojené království také součástí OAS.
Ctěný ministr zahraničních věcí Kanady se zase neodváží
říci, zda podporuje Argentinu v ožehavé otázce Malvín, či nikoli. Vyjadřuje
pouze nejzbožnější přání, aby mezi oběma zeměmi zavládl mír. Avšak Velká
Británie tam má největší vojenskou základnu mimo své území, která narušuje
svrchovanost Argentiny. Neomluvil se za potopení Belgrana mimo výsostné vody,
jejichž hranice oni sami vytyčili, které vedlo k zbytečné oběti stovek mladých
lidí, kteří tam vykonávali svou vojenskou službu. Bylo by třeba zeptat se Obamy
a Harpera, jaký postoj zaujmou k naprosto oprávněnému požadavku navrátit
svrchovanost nad ostrovy Argentině a skoncovat s jejím okrádáním o energetické
a rybářské zdroje, tak potřebné pro rozvoj země.
Skutečně jsem žasl, když jsem se blíže seznámil s údaji o
aktivitách kanadských nadnárodních společnosti v Latinské Americe. Věděl jsem,
jaké ztráty působí kanadskému lidu Američané, kteří tuto zemi nutí těžit ropu
na rozsáhlých písečných plochách impregnovaných touto tekutinou, přičemž
dochází k nenapravitelnému poškozování životního prostředí této nádherné a
rozlehlé země.
Neuvěřitelné škody milionům lidí však působí kanadské
specializované podniky vyhledávající zlato, drahé kovy a radioaktivní materiál.
V článku publikovaném před týdnem na webových stránkách
Alainet, nás autorka, inženýrka v oboru kvality prostředí uvádí podrobněji do
problematiky, která byla nesčetněkrát zmiňována jako jedna z hlavních ran
dopadajících na miliony lidí:
„Těžařské společnosti, v nichž má 60-procentní podíl
kanadský kapitál, pracují podle logiky maximálního výnosu při nízkých nákladech
a v krátkém čase, kdy jsou tyto podmínky dále zvýhodněny, pokud se v místě
nainstalování platí minimální daňové odvody a existují tam velmi malé
povinnosti k životnímu prostředí a v sociální oblasti....“
„Zákony o těžbě v našich zemích (...) neobsahují povinnosti
a metodiku kontroly sociálních důsledků a dopadů na životní prostředí.“
„...daňové odvody, které těžařské společnosti platí zemím
regionu nepřesahují v průměru 1,5 % příjmů.“
„Společenský boj proti těžbě, zejména kovů, postupně sílí s
tím, jak celé generace pozorují dopady na životní prostředí a do sociální
oblasti...“
„Guatemala projevuje obdivuhodnou odolnosti vůči těžebním
projektům díky vztahu domorodých národů k hodnotě jejich území a jeho
přírodních zdrojů jako k neocenitelnému odvěkému dědictví. V posledních 10
letech však lze pozorovat následky tohoto odporu v zavraždění 120 aktivistů a
obhájců lidských práv.“
V témže článku se poukazuje na vývoj v Salvadoru, Hondurasu,
Nikaragui a Kostarice na číslech, jež nutí k hlubokému zamyšlení nad závažností
a surovostí nemilosrdného rabování, k němuž dochází na přírodních zdrojích
našich zemí a zadlužování budoucnosti Latinoameričanů.
Přítomnost Dilmy Rousseff při zpáteční cestě do vlasti s
mezipřistáním ve Washingtonu poslouží k tomu, aby se Obama přesvědčil, že
ačkoli se někteří snaží blýsknout medovými projevy, Latinská Amerika není ani
zdaleka sborem zemí žadonících o almužnu.
Jedním z velkých témat zpravodajských agentur jsou guayabery
(pozn.: lehké košile zdobené sámky, výšivkou či krajkovou vložkou, užívané v
těchto zemích jako formální oděv namísto pro horké podnebí příliš teplého saka
s kravatou), které bude Obama nosit v Cartageně: „Edgar Gómez (...) navrhl
jednu pro prezidenta Spojených států Baracka Obamu, který si ji oblékne během
Summitu Amerik“, sděluje nám návrhářova dcera a dodává: „Jde o bílou guayaberu,
slavnostní a s bohatším ručním vypracováním, než je obvyklé...“
Zpravodajská agentura ihned dodává: „Tato karibská košile
pochází z břehů řeky Yayabo na Kubě, proto se původně nazývala yayabera...“
Pozoruhodné je, milí čtenáři, že Kuba je na tomto jednání
zakázána. Guayabery však ne. Kdo by se nesmál? Bylo by třeba Harpera
urychleně upozornit.
Fidel Castro
8. dubna 2012
