Nejdrtivější článek o Latinské Americe, který jsem v těchto
chvílích viděl, napsal profesor Národní pedagogické univerzity v Bogotě Renán
Vega Cantor a před 3 dny ho zveřejnil na webové stránce Rebelion pod titulem
„Ozvěny summitu Amerik“.
Je krátký a nebudu pracovat s jeho verzemi. Lidé zabývající
se studiem tématu si ho mohou dohledat na uvedené webové stránce.
Nejednou jsem již zmiňoval hanebnou dohodu, kterou USA
nadiktovaly zemím Latinské Ameriky a Karibiku v době vzniku Organizace
amerických států, na jednání ministrů zahraničí, které se konalo v Bogotě v
dubnu 1948. Čirou náhodou jsem se tam tehdy pohyboval v rámci propagace
latinskoamerického studentského kongresu, jehož hlavními body byly boj proti
evropskému kolonialismu a krvavým tyraniím dosazeným na naší polokouli
Spojenými státy.
Jeden z nejbrilantnějších politických předáků Kolumbie,
Jorge Eliécer Gaitán, který stále pevněji sjednocoval nejpokrokovější
společenské kruhy Kolumbie odmítající americký paskvil a o jehož volebním
vítězství nikdo nepochyboval, nabídl studentskému kongresu podporu. Byl úkladně
zavražděn. Jeho smrt vyvolala povstání, které trvalo přes půl století.
K sociálním střetům docházelo po tisíciletí, kdy lidé
prostřednictvím války získávali přebytky produkce k uspokojení základních
životních potřeb.
Jak je známo, doba fyzického otroctví, nejbrutálnější formy
vykořisťování trvala v některých zemích až do časů něco málo před sto lety,
jako tomu bylo v naší vlasti v závěrečné etapě španělské koloniální moci.
V samotných Spojených státech trvalo otroctví potomků
Afričanů až do nástupu prezidenta Abrahama Lincolna. Ke zrušení této brutální
formy vykořisťování došlo sotva o 30 let dříve, než na Kubě.
Martin Luther King snil o rovnosti černochů ve Spojených
státech ještě před nějakými 44 roky, když byl v dubnu 1968 podle zavražděn.
Naše epocha je charakterizována rychlým rozvojem vědy a
techniky. Ať si to uvědomujeme či nikoli, právě to rozhoduje o budoucnosti
lidstva. Jde o zcela novou etapu. Tím, co se prosazuje ve všech koutech
globalizovaného světa, je skutečný boj našeho druhu o vlastní přežití.
V bezprostřední budoucnosti ovlivní všechny Latinoameričany
a zvláště naši zemi proces, odehrávající se ve Venezuele, kolébce Osvoboditele
Ameriky.
Ani nepotřebuji připomínat to, co znáte: těsné vztahy našeho
lidu s lidem Venezuely, s Hugem Chávezem, předákem bolívarovské revoluce a
Sjednocenou socialistickou stranou, kterou založil.
Jednou z prvních akcí, které bolívarovská revoluce
podpořila, byla lékařská spolupráce Kuby, pole, na němž si naše země vydobyla
mimořádnou vážnost, kterou dnes světová veřejnost oceňuje. Bolívarovská vláda
zřídila k péči o svůj lid tisíce středisek vybavených špičkovou technologií.
Chávez sám si k péči o vlastní zdraví nevybral nákladé soukromé kliniky. Vložil
ho do rukou stejných lékařských služeb, jaké nabízí svému lidu.
Naši lékaři pak věnovali část svého času přípravě
venezuelských lékařů v posluchárnách řádně pro tento účel vybavených vládou.
Venezuelský lid začal nezávisle na svých osobních příjmech využívat odborné
služby našich lékařů, stal se jedním z těch, o jehož zdraví je ve světě nejlépe
pečováno, a jeho zdravotní ukazatele se začaly viditělně zlepšovat.
Obama toto všechno velmi dobře ví a komentoval to některému
ze svých hostů. Jednomu z nich upřímně řekl: „Problém je, že Spojené státy
posílají vojáky a Kuba naopak posílá lékaře“.
Chávez, představitel, jenž za dvanáct let nepoznal ani
minutu oddechu a těšil se železnému zdraví, byl však stižen nenadálým
onemocněním, které odhalil přímo odborný personál, jenž se o něho staral.
Nebylo snadné ho přesvědčit o nutnosti věnovat maximální pozornost svému
vlastnímu zdraví. Od té doby se chová vzorně a přísně dodržuje příslušná
opatření, aniž by přestal plnit své povinnosti šéfa státu a vůdce země.
Dovolím si nazvat jeho postoj hrdinským a disciplinovaným.
Své povinnosti nespouští z mysli ani na jedinou minutu, občas až do vyčerpání.
Mohu to dosvědčit, protože jsme ve stálém kontaktu a hovoříme spolu. Jeho
plodná inteligence se nepřestala věnovat studiu a analýzám problémů země. Baví
se nízkostí a pomluvami mluvčích oligarchie a impéria. Nikdy jsem od něho
neslyšel urážky ani podlosti, když hovoří o svých nepřátelích. To není jeho
způsob vyjadřování.
Nepřítel zná nepřístupnost jeho charakteru a násobí své
úsilí, pomluvy a útoky na prezidenta Cháveze. Za sebe neváhám vyslovit svůj
skromný názor, založený na více než půl století boje – že oligarche by v této
zemi již nikdy nemohla vládnout. Proto budí obavy, že se vláda Spojených států
za těchto okolností rozhodla podporovat svržení bolívarovské vlády.
Přitom vytrvalá pomlouvačná kampaň, že v nejvyšším vedení
bolívarovské vlády existuje zoufalý boj o převzetí velení v revoluční vládě,
pokud prezident svou chorobu nepřekoná, je hrubá lež.
Naopak, pozoruji nejtěsnější jednotu vedení bolívarovské
revoluce.
Obamův omyl může za této situace ve Venezuele způsobit
potoky krve. Venezuelské krve, ekvádorské, brazilské, argentinské, bolivijské,
chilské, uruguayské, středoamerické, dominikánské a kubánské krve.
Při hodnocení politické situace ve Venezuele je třeba
vycházet z této reality.
Chápete, proč hymna pracujících vyzývá ke změně světa a potopení
buržoazního impéria?
Fidel Castro
27. dubna 2012
