27. dubna 2012

Jak Obama ví

Nejdrtivější článek o Latinské Americe, který jsem v těchto chvílích viděl, napsal profesor Národní pedagogické univerzity v Bogotě Renán Vega Cantor a před 3 dny ho zveřejnil na webové stránce Rebelion pod titulem „Ozvěny summitu Amerik“.

Je krátký a nebudu pracovat s jeho verzemi. Lidé zabývající se studiem tématu si ho mohou dohledat na uvedené webové stránce.

Nejednou jsem již zmiňoval hanebnou dohodu, kterou USA nadiktovaly zemím Latinské Ameriky a Karibiku v době vzniku Organizace amerických států, na jednání ministrů zahraničí, které se konalo v Bogotě v dubnu 1948. Čirou náhodou jsem se tam tehdy pohyboval v rámci propagace latinskoamerického studentského kongresu, jehož hlavními body byly boj proti evropskému kolonialismu a krvavým tyraniím dosazeným na naší polokouli Spojenými státy.

Jeden z nejbrilantnějších politických předáků Kolumbie, Jorge Eliécer Gaitán, který stále pevněji sjednocoval nejpokrokovější společenské kruhy Kolumbie odmítající americký paskvil a o jehož volebním vítězství nikdo nepochyboval, nabídl studentskému kongresu podporu. Byl úkladně zavražděn. Jeho smrt vyvolala povstání, které trvalo přes půl století.

K sociálním střetům docházelo po tisíciletí, kdy lidé prostřednictvím války získávali přebytky produkce k uspokojení základních životních potřeb.

Jak je známo, doba fyzického otroctví, nejbrutálnější formy vykořisťování trvala v některých zemích až do časů něco málo před sto lety, jako tomu bylo v naší vlasti v závěrečné etapě španělské koloniální moci.

V samotných Spojených státech trvalo otroctví potomků Afričanů až do nástupu prezidenta Abrahama Lincolna. Ke zrušení této brutální formy vykořisťování došlo sotva o 30 let dříve, než na Kubě.

Martin Luther King snil o rovnosti černochů ve Spojených státech ještě před nějakými 44 roky, když byl v dubnu 1968 podle zavražděn.

Naše epocha je charakterizována rychlým rozvojem vědy a techniky. Ať si to uvědomujeme či nikoli, právě to rozhoduje o budoucnosti lidstva. Jde o zcela novou etapu. Tím, co se prosazuje ve všech koutech globalizovaného světa, je skutečný boj našeho druhu o vlastní přežití.

V bezprostřední budoucnosti ovlivní všechny Latinoameričany a zvláště naši zemi proces, odehrávající se ve Venezuele, kolébce Osvoboditele Ameriky.

Ani nepotřebuji připomínat to, co znáte: těsné vztahy našeho lidu s lidem Venezuely, s Hugem Chávezem, předákem bolívarovské revoluce a Sjednocenou socialistickou stranou, kterou založil.

Jednou z prvních akcí, které bolívarovská revoluce podpořila, byla lékařská spolupráce Kuby, pole, na němž si naše země vydobyla mimořádnou vážnost, kterou dnes světová veřejnost oceňuje. Bolívarovská vláda zřídila k péči o svůj lid tisíce středisek vybavených špičkovou technologií. Chávez sám si k péči o vlastní zdraví nevybral nákladé soukromé kliniky. Vložil ho do rukou stejných lékařských služeb, jaké nabízí svému lidu.

Naši lékaři pak věnovali část svého času přípravě venezuelských lékařů v posluchárnách řádně pro tento účel vybavených vládou. Venezuelský lid začal nezávisle na svých osobních příjmech využívat odborné služby našich lékařů, stal se jedním z těch, o jehož zdraví je ve světě nejlépe pečováno, a jeho zdravotní ukazatele se začaly viditělně zlepšovat.

Obama toto všechno velmi dobře ví a komentoval to některému ze svých hostů. Jednomu z nich upřímně řekl: „Problém je, že Spojené státy posílají vojáky a Kuba naopak posílá lékaře“.

Chávez, představitel, jenž za dvanáct let nepoznal ani minutu oddechu a těšil se železnému zdraví, byl však stižen nenadálým onemocněním, které odhalil přímo odborný personál, jenž se o něho staral. Nebylo snadné ho přesvědčit o nutnosti věnovat maximální pozornost svému vlastnímu zdraví. Od té doby se chová vzorně a přísně dodržuje příslušná opatření, aniž by přestal plnit své povinnosti šéfa státu a vůdce země.

Dovolím si nazvat jeho postoj hrdinským a disciplinovaným. Své povinnosti nespouští z mysli ani na jedinou minutu, občas až do vyčerpání. Mohu to dosvědčit, protože jsme ve stálém kontaktu a hovoříme spolu. Jeho plodná inteligence se nepřestala věnovat studiu a analýzám problémů země. Baví se nízkostí a pomluvami mluvčích oligarchie a impéria. Nikdy jsem od něho neslyšel urážky ani podlosti, když hovoří o svých nepřátelích. To není jeho způsob vyjadřování.

Nepřítel zná nepřístupnost jeho charakteru a násobí své úsilí, pomluvy a útoky na prezidenta Cháveze. Za sebe neváhám vyslovit svůj skromný názor, založený na více než půl století boje – že oligarche by v této zemi již nikdy nemohla vládnout. Proto budí obavy, že se vláda Spojených států za těchto okolností rozhodla podporovat svržení bolívarovské vlády.

Přitom vytrvalá pomlouvačná kampaň, že v nejvyšším vedení bolívarovské vlády existuje zoufalý boj o převzetí velení v revoluční vládě, pokud prezident svou chorobu nepřekoná, je hrubá lež.

Naopak, pozoruji nejtěsnější jednotu vedení bolívarovské revoluce.

Obamův omyl může za této situace ve Venezuele způsobit potoky krve. Venezuelské krve, ekvádorské, brazilské, argentinské, bolivijské, chilské, uruguayské, středoamerické, dominikánské a kubánské krve.

Při hodnocení politické situace ve Venezuele je třeba vycházet z této reality.

Chápete, proč hymna pracujících vyzývá ke změně světa a potopení buržoazního impéria?

Fidel Castro

27. dubna 2012