Štvanice na sportovce

Zakrátko začnou Olympijské hry v Číně. Před několika dny jsem psal o našem baseballovém družstvu. Říkal jsem, že naši atleti procházejí těžkou zkouškou a že to nejsou oni, kdo si zaslouží největší kritiku, pokud něco nevyjde. Ocenil jsem jejich kvality a vlastenectví Byli deprimovaní kritikami Kuby.

Pak jsem slyšel, že jsou pozitivně naladění, naučili se zvládat kořeněná korejská jídla hůlkami ve východoasijském stylu, 26. července nám zaslali zvučné, vlastenecké poselství. Nepochybně se zhostí těžké zkoušky se ctí.

Mají však stejné podmínky jako týmy bohatých velmocí, např. Spojených států či Japonska, které budou soupeři Kuby? První z nich má téměř třicetkrát více obyvatel, druhá alespoň jedenáctkrát víc, neprožívají ekonomickou blokádu a obě disponují nesmírným bohatstvím. Nikdo jim atlety nekrade ani neodlákává.

Římský mír

Údaje, které zde používám, byly převzaty především z vystoupení velvyslance Spojených států v Kolumbii Williama Brownfielda, z tisku a televize zmíněné země, z mezinárodního tisku a dalších zdrojů. Je šokující, jaké ekonomické prostředky a technologie se rozhazují.

Zatímco kolumbijští vysocí vojenští velitelé pečlivě zdůrazňují, že operace k záchraně Ingrid Betancourtové byla čistě kolumbijskou záležitostí, úřady Spojených států prohlašují, že „byla výsledkem dlouhých let intenzívní vojenské spolupráce mezi armádami Kolumbie a Spojených států.“

„Faktem je, že jsme dosáhli souladu ve Spojených státech málokdy vídaného, s výjimkou našich starých spojenců, především z NATO“, řekl Brownfield s odkazem na vztahy s kolumbijskými bezpečnostními silami, které obdržely od roku 2000 vojenskou pomoc v hodnotě více než 4 miliardy dolarů.

Mravenec a slon

Od prvních let kubánské revoluce se rozvíjelo silné internacionální cítění, jehož kořeny tkvěly v početném kontingentu Kubánců - účastníků protifašistického boje španělského lidu - a jež převzalo nejlepší tradice světového dělnického hnutí.

O své spolupráci s jinými národy se zpravidla příliš nešíříme, i když na druhou stranu nelze zabránit, aby o ní tisk občas psal. Vychází s hlubokých citů, které nikterak nesouvisí s publicitou.

Někdo se zeptá, jak je možné, že malá země s malými zdroji dokáže realizovat tak rozsáhlé úkoly na tak zásadních polích, jako je vzdělání a zdravotnictví, bez nichž si současnou společnost nelze představit.

Cynická politika impéria

Nebylo by ode mne poctivé přejít mlčením Obamův projev z 23. května v Kubánsko – americké nadaci zřízené Rolandem Reaganem. Poslechl jsem si ho, jako jsem si ho, jako jsem poslechl McCaina a Buse. Nechovám vůči jeho osobě žádnou zášť, protože nenese zodpovědnost za zločiny spáchané proti Kubě a lidstvu. Kdybych ho hájil, prokázal bych jeho protivníkům obrovskou službu. Nebojím se proto kritizovat a otevřeně vyjádřit svůj názor k jeho slovům.

Co řekl?

„Po celou dobu, co žiji, existuje na Kubě nespravedlnost a represe a nikdy během mého života nepoznal lid opravdovou svobodu, nikdy za život dvou generaci nepoznal lid Kuby demokracii…. 50 let nezažil volby… Nebudeme tyto nespravedlnosti snášet, budeme společně usilovat o svobodu na Kubě “, říká stoupencům anexe a pokračuje : „ Mé slovo na to. Můj slib…je čas, aby americké peníze umožnily kubánskému lidu být méně závislý na Castrově režimu… Ponechám v platnosti embargo…“.

Čínské vítězství (II.)

Když v roce 1914 vypukla 1. světová válka, Čína se přidala ke spojencům. Na oplátku jí nabídli, že po válce jí budou vráceny německé koncese v provincii Shandong. Po uzavření Versailleské smlouvy, kterou prezident Spojených států Woodrow Wilson nadiktoval přátelům i nepřátelům, byly však německé kolonie předány silnějšímu spojenci, než byla Čína - Japonsku.

Tento akt vyvolal protesty tisíců studentů, kteří se 4. května 1919 shromáždili na náměstí Tiananmen (náměstí Nebeského klidu). Tam se zrodilo první nacionalistické hnutí, jež v Číně zvítězilo. Neslo jméno 4. května. Spolu s dělníky a rolníky do něho byla zapojena i domácí buržoazie a maloburžoasie.

Nacionalistický proud vznikl koncem 19. a začátkem 20. století a konsolidoval se založením Kuomintangu, tedy Národní lidové strany, v jejímž čele stál doktor Sunjatsen, pokrokový intelektuál a revolucionář silně ovlivněný Říjnovou socialistickou revolucí, s níž upevnil vztahy.