Když v roce 1914 vypukla 1. světová válka, Čína se přidala ke spojencům. Na oplátku jí nabídli, že po válce jí budou vráceny německé koncese v provincii Shandong. Po uzavření Versailleské smlouvy, kterou prezident Spojených států Woodrow Wilson nadiktoval přátelům i nepřátelům, byly však německé kolonie předány silnějšímu spojenci, než byla Čína - Japonsku.
Tento akt vyvolal protesty tisíců studentů, kteří se 4. května 1919 shromáždili na náměstí Tiananmen (náměstí Nebeského klidu). Tam se zrodilo první nacionalistické hnutí, jež v Číně zvítězilo. Neslo jméno 4. května. Spolu s dělníky a rolníky do něho byla zapojena i domácí buržoazie a maloburžoasie.
Nacionalistický proud vznikl koncem 19. a začátkem 20. století a konsolidoval se založením Kuomintangu, tedy Národní lidové strany, v jejímž čele stál doktor Sunjatsen, pokrokový intelektuál a revolucionář silně ovlivněný Říjnovou socialistickou revolucí, s níž upevnil vztahy.
Na sjezdu, jenž se konal od 23. července do 5. srpna 1921, byla založena Komunistická strana Číny. Lenin vyslal na tento sjezd zástupce Internacionály.
Komunistické hnutí pracovalo na sjednocení Číny. K zakladatelům patřil mladý Mao Ce-tung. V letech 1923 a 1924 vytvořili KS Číny a Kuomintang Jednotnou protiimperialistickou frontu.
V březnu 1925 umírá Sunjatsen a vedení přebírá Čankajšek, který usiluje o ovládnutí jihu Číny, zvláště oblasti Shanghaje pod svým tvrdým vedením.
Čankajšek nebyl stoupencem komunistického učení a v roce 1927 zahájil rozsáhlé represe proti komunistům v jednotkách Národní revoluční armády, v odborech a v dalších společenských sektorech, zejména v Šanghaji. Tvrdě potlačil levici i uvnitř Kuomintangu.
V roce 1932 zřídilo Japonsko po 5-měsíční vojenské okupaci Mandžurie stát Mandžukuo, který představoval pro Čínu velkou hrozbu.
Čankajšek podnikl pět kampaní k obklíčení a zničení komunistů, kteří získali silné postavení na základnách na jihu země.
S těmi, jimž se podařilo uniknout Čankajškově zradě v roce 1927, založil Mao Ce-tung v hornaté části provincií Ťian-si a Fudžian na rozlehlém území centrum ozbrojeného odporu, jehož jádrem byli důslední a dobře organizovaní komunisté, a nazval ho Sovětská republika Čína.
V roce 1934, pod tlakem daleko početnějších Čankajškových nacionalistických sil zahájilo kolem 100 tisíc čínských bojovníků vedených Maem Dlouhý pochod na severovýchod po okraji centrální oblasti, jímž překonali cca 6000 km a po celou dobu, déle než rok sváděli neustálé boje v bezprecedentním tažení, jež Maa nesporně přivedlo do čela strany a revoluce v Číně. Aplikace Marxových a Leninových myšlenek na politické, ekonomické, přírodní, geografické, sociální a kulturní podmínky Číny potvrdila jeho schopnosti jako geniálního politického a vojenského stratéga osvobození země, jejíž váhu nelze v současném světě podceňovat.
Druhá čínsko-japonská válka začala 7. července 1937. Japonci záměrně vyvolali incident, který vedl k rozpoutání střetu. Při vojenské přehlídce na mostě Marka Pola vzdáleném asi 16 km západně od Pekingu zmizel japonský voják Čínská armáda rozložená na druhém břehu řeky byla obviněna z vojákova únosu a vyprovokována k několikahodinové bitvě. Šlo sice o planý poplach a voják byl téměř ihned znovu nalezen, avšak japonský velitel již vydal rozkaz k útoku. Tokio klade Číně s obvyklou arogancí nepřijatelné podmínky a vydává rozkaz k vyslání tří divizí vyzbrojených nejlepšími zbraněmi. Za několik málo týdnů již kontrolovala japonská armáda cestu východ-západ ze zálivu Bo Hai až do Pekingu.
Z Pekingu zamířila do Nankingu, sídla Čankajškovy vlády. Výsledkem bylo tažení plné teroru, jedno z nejstrašnějších v dějinách moderních válek. Město, stejně jako mnohá další, bylo vyrabováno, desítky tisíc žen znásilněny, statisíce lidí brutálně zavražděny.
Komunistická strana Číny vytyčila jako prioritu boj za národní jednotu proti japonskému plánu zmocnit se obrovské země a jejích přírodních zdrojů a zavléci více než 500 milionů Číňanů do nemilosrdné poroby. Japonsko hledalo životní prostor. Jeho chování bylo směsicí kapitalismu s rasismem – japonskou verzí fašismu.
Ještě v roce 1937 ožívá jednotná protijaponská fronta. Také nacionalisté si byli vědomi nebezpečí. Japonsko obsadilo většinu měst na pobřeží. Na konci 2. světové války šly čínské ztráty do milionů.
Během tohoto epického zápasu zintenzívňovali komunisté svůj boj proti agresorům a způsobili jim citelné škody.
Spojené státy poskytly pomoc komunistům i nacionalistům. Když viděly, že se blíží okamžik jejich vlastního vstupu, požádaly čínskou vládu o povolení k vyslání dobrovolnické letky. Tak byla vytvořena letecká jednotka Létajících tygrů. Roosevelt vyslal kapitána v.v. Leeho Chennaulta, který při plnění svého úkolu vyjádřil obdiv k disciplíně, taktice a úspěšnosti komunistických bojovníků.
Po útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941 vstoupily Spojené státy do války. Japonsko však nedokázalo v žádném okamžiku přesunout z Číny své elitní jednotky, čítající na konci válečného střetnutí na milion vojáků.
Čankajšek, z něhož Trumanova administrativa – zodpovědná za teroristický akt použití atomových zbraní proti civilnímu obyvatelstvu Japonska – učinila silného muže Spojených států, obnovil protikomunistickou občanskou válku, avšak jeho demoralizované jednotky nedokázaly odolat nezadržitelnému nástupu Čínské lidové armády.
Po válce, v říjnu 1949 se zastánci Kuomintangu podporovaní Spojenými státy uchýlili na Tchaiwan, kde s plnou podporou Američanů ustavili protikomunistickou vládu. K svému přesunu na Tchaiwan použil Čankajšek flotilu Spojených států.
Je snad Čína temným koutem světa?
Dávno předtím, než byla zbudována Trója a po řeckých městských státech začala kolovat Iliada a Odysea – nesporně skvostné výtvory lidského ducha – na rozsáhlých březích Žluté řeky již vzkvétala mnohamilionová civilizace.
Čínská kultura má své kořeny v dynastii Chou, 2000 let p.n.l. Její zvláštní písmo vychází z několika tisíc grafických znaků označujících zpravidla slova nebo jazykové morfémy, což je pojem z moderní lingvistiky, který není veřejnost neobeznámené s tématem příliš znám. My všichni máme daleko k pochopení mysteriózní magie onoho jazyka, jehož učení rozvíjí přirozenou inteligenci čínských dětí.
Mnohé produkty, jež se zrodily v Číně, jako střelný prach, kompas a jiné, byly na Starém kontinentu zcela neznámé. Kdyby větry vanuly opačně než po směru Kolumbovy plavby, možná by Čínané objevili Evropu.
Od roku 2000 vládla na Tchaiwanu strana, jejíž neoliberální a proimperialistická politika byla ještě horší než u tradičního Kuomintangu, (strana) rozhodně prosazující rozbití principu jedné Číny historicky proklamovaného Komunistickou stranou Číny. Tato ožehavá záležitost visící jako moderní Damoklův meč nad hlavami více než 1,3 miliardy Čínanů mohla rozpoutat válku s nedozírnými následky.
Zvolení kandidáta staré strany, která byla Čankajškovou politickou základnou (23.března), je bezesporu fakticky politickým a morálním vítězstvím Číny. Na Tchaiwanu byla odstavena od moci strana, jež zde vládla téměř osm let a chystala se podniknout další neblahé kroky.
Jak informují agentury, získala od 17,3 milionů voličů s hlasovacím právem pouze 4,4 miliony hlasů a utrpěla drtivou porážku.
Nový prezident nastoupí do úřadu 20. května. „Podepíšeme s Čínou mírovou smlouvu“, prohlásil.
Kabelogramy informují, že „Ma Jing-ťiou je zastáncem vytvoření Společného trhu s Čínou, hlavním obchodním partnerem ostrova.“
Čínská lidová republika postupuje v této ožehavé záležitosti s důstojností a opatrností. Mluvčí Kanceláře pro Tchaiwan pekingské Státní rady uvedl, že Ma Jing-ťiouovo vítězství dokazuje, že „mezi Tchaiwanci není samostatnost populární“.
Toto lakonické sdělení říká mnohé.
Díla vypracovaná váženými badateli ze Spojených států se zabývají tím, co se stalo na čínském území v Tibetu.
Kniha Kennetha Conboye Tajná válka CIA v Tibetu – University Press, Kansas – popisuje špinavé pozadí této konspirace. William Leary ji charakterizuje jako „vynikající a pozoruhodnou studii o jedné z nejvýznamnějších tajných operací CIA z doby studené války“.
Po dvě století neuznávala ani jediná země světa Tibet jako nezávislý stát. Považovali ho za součást Číny. Indie k tomu v roce 1950, po vítězství komunistické revoluce, přistoupila stejně. Anglie zaujala stejný postoj. Spojené státy považovaly Tibet za součást Číny až do 2. světové války a dokonce činily v tomto smyslu nátlak na Anglii. Po válce v něm však začaly spatřovat náboženskou baštu proti komunismu.
Když Čínská lidová republika provedla na tibetském území agrární reformu, jeho společenské elita se nesmířila s poškozením svého majetku a zájmů. To vedlo v roce 1959 k ozbrojenému povstání. Ozbrojená vzpoura v Tibetu – na rozdíl od Guatemaly, Kuby a dalších zemí, kde se odehrály v rychlém spádu – byla dlouhé roky připravována tajnými službami Spojených států, jak vyplývá z výše zmíněné studie.
Jiná kniha, Budhovi válečníci od Mikela Dunshuna – v tomto případě apologetika CIA – vypráví, jak tato instituce přivezla stovky Ťibeťanů do Spojených států, povstání řídila, vybavila, na padácím mu poslala zbraně, vycvičila Tibeťany v jejich používání, zatímco se přesunovali na koních, jako to dělali arabští partyzáni. Dalajláma napsal v úvodu k této knize: „I když v hloubi duše cítím, že boj Tibeťanů může v dlouhodobém pohledu zvítězit pouze za použití nenásilných prostředků, vždy jsem obdivoval tyto bojovníky za svobodu za jejich nezlomnou odvahu a odhodlání.“
Dalajláma, vyznamenaný Zlatou medailí Kongresu Spojených států, pochválil George W. Bushe za jeho úsilí o svobodu, demokracii a lidská práva.
Válku v Afganistánu Dalajláma označil jako „osvobození“, korejskou válku jako „poloviční osvobození“ a vietnamskou - jako „fiasko“.
Zpracoval jsem stručné shrnutí údajů vybraných z internetu, zvláště ze stránky „Rebeliónu“. S ohledem na prostor a čas jsem neuváděl stránky jednotlivých knih, z nichž byly přesně převzaty doslovné citace.
Někteří lidé trpí číno-fóbií, návykem poměrně rozšířeným v mnoha západních zemích, kde jsou díky odlišné výchově a kultuře zvyklí pohlížet na to, co přichází z Číny, s despektem.
Už v dobách, kdy jsem prakticky byl ještě dítě, se mluvilo o „žlutém nebezpečí“. Čínská revoluce se tehdy zdála nemožná. Skutečné příčiny protičínských nálad měly rasistickou podstatu.
Proč se imperialismus tolik snaží Čínu přímo či nepřímo mezinárodně znevážit?
Kdysi, před nějakými 50 lety - aby jí upřeli výsady, jež si hrdě vydobyla jako právoplatný člen Rady bezpečnosti. Později, v souvislosti s chybami, jež vedly k protestům na náměstí Nebeského klidu, kde vynášeli do nebe Sochu svobody, symbol impéria, které je dnes popřením veškerých svobod.
Legislativa Čínské lidové republiky se postarala, aby bylo vyhlášeno a uplatňováno respektování práv a kultury 55 etnických menšin.
Čínská lidová republika je na druhé straně velmi citlivá na vše, co se dotýká celistvosti jejího území.
Kampaň zosnovaná proti Číně je jako troubení do útoku, které má zamlžit zasloužený úspěch země a jejího lidu jako hostitelů příštích Olympijských her.
Vláda Kuby vydala kategorické prohlášení na podporu Číny v souvislosti s kampaní proti této zemi vyvolanou kolem otázky Tibetu. Její postoj byl správný. Čína respektuje právo občanů, mít nebo nemít svou víru. V této zemi jsou skupiny věřících muslimů, katolických i nekatolických křesťanů a vyznavačů dalších věr, a desítky etnických menšin, jejich práva jsou zaručena Ústavou.
V naší Komunistické straně není náboženství překážkou v členství.
Respektuji Dalajlámovo právo na víru, avšak nejsem povinen věřit v Dalajlámu.
Mám mnoho důvodů věřit v čínské vítězství.
Fidel Castro
31. března 2008
