Cíl, na nějž nelze rezignovat

Kolem 35 tisíc kubánských specialistů z oblasti zdravotnictví poskytuje ať bezplatnou či placenou formou své služby ve světě. Další mladí lékaři ze zemí, jako je Haiti, z nejchudších zemí třetího světa pracují ve své vlasti na účet Kuby. Operativními zákroky především v latinskoamerickém regionu se podílíme na záchraně zraku milionů lidí. Zároveň připravujeme na Kubě i mimo ni desetitisíce zahraničních studentů medicíny.

Není to však nic, co by zruinovalo náš lid, jenž dokázal přežít díky internacionalismu, který u nás uplatňoval Sovětský svaz a který nám teď pomáhá splácet náš vlastní dluh vůči lidstvu.

Pečlivé zamyšlení a podrobná analýza historie posledních desetiletí mne bez jakéhokoli šovinismu vedou k závěru, že Kuba má nejlepší lékařskou službu na světě. Je důležité, abychom si to uvědomili, neboť z toho vycházím při formulování své myšlenky.

Role toho hodného – ale na čí účet?

Když vláda Spojených států pokrytecky nabídla 100 tisíc dolarů pomoci při katastrofě způsobené uragánem Gustav, ale až poté, co bude provedena inspekce in situ a zjištění škod, dostalo se jí odpovědi, že Kuba nemůže přijmout žádný dar od země, která nás blokuje, že škody již byly vyčísleny a co žádáme, je, aby nebyl zakazován export nezbytných materiálů a úvěry na obchodní operace.

Někteří lidé na Severu křičeli do ochraptění, že je kubánské odmítnutí nepochopitelné.

Když před pár dny bičoval Ike naši zemi od Punta de Maisí až po Cabo de San Antonio, byli severní sousedé o něco šikovnější a rétoriku přisladili. Hovořili o letadlech naložených produkty v hodnotě pěti milionů dolarů a připravených odstartovat, o tom, že vyhodnocení není zapotřebí, protože ho už provedli svými vlastními prostředky, což mohly být jedině prostředky špionáže proti naší zemi. Tentokrát revoluci opravdu dostaneme do úzkých, mysleli si - když se odváží nabídku odmítnout, bude mít problémy s obyvatelstvem. Možná věřili, že nikdo neviděl záběry vysílané americkou televizí, když okupační síly OSN na Haiti rozdávaly potraviny hladovému obyvatelstvu, které se o ně dralo přes plot s ostnatým drátem tak, že došlo i ke zranění dětí.

Co se o Kubě neřeklo

Pozorně jsem sledoval mediální reakci západu na své nedělní zamyšlení o Olympijských hrách v Číně. Podstatné otázky z něj byly zcela ignorovány, jiné byly obhájci vykořisťování a rabování světa podle libosti zdůrazněny.

„Fidel Castro dnes obvinil soudce a mafii, že jsou zodpověděni za ubohé vystoupení kubánské delegace na Olympijských hrách. Ospravedlňuje také kubánského taekwondistu Angela Valodiu Matose, který byl doživotně diskvalifikován za kopnutí soudce do hlavy, a vyjádřil mu svou plnou solidaritu.“

„Kubánský exprezident v pondělí vyzval k hluboké revizi sportu na Kubě. Vyjádřil také svou solidaritu atletovi, který byl spolu se svým trenérem doživotně diskvalifikován za napadení soudce.“

Štvanice na sportovce

Zakrátko začnou Olympijské hry v Číně. Před několika dny jsem psal o našem baseballovém družstvu. Říkal jsem, že naši atleti procházejí těžkou zkouškou a že to nejsou oni, kdo si zaslouží největší kritiku, pokud něco nevyjde. Ocenil jsem jejich kvality a vlastenectví Byli deprimovaní kritikami Kuby.

Pak jsem slyšel, že jsou pozitivně naladění, naučili se zvládat kořeněná korejská jídla hůlkami ve východoasijském stylu, 26. července nám zaslali zvučné, vlastenecké poselství. Nepochybně se zhostí těžké zkoušky se ctí.

Mají však stejné podmínky jako týmy bohatých velmocí, např. Spojených států či Japonska, které budou soupeři Kuby? První z nich má téměř třicetkrát více obyvatel, druhá alespoň jedenáctkrát víc, neprožívají ekonomickou blokádu a obě disponují nesmírným bohatstvím. Nikdo jim atlety nekrade ani neodlákává.

Římský mír

Údaje, které zde používám, byly převzaty především z vystoupení velvyslance Spojených států v Kolumbii Williama Brownfielda, z tisku a televize zmíněné země, z mezinárodního tisku a dalších zdrojů. Je šokující, jaké ekonomické prostředky a technologie se rozhazují.

Zatímco kolumbijští vysocí vojenští velitelé pečlivě zdůrazňují, že operace k záchraně Ingrid Betancourtové byla čistě kolumbijskou záležitostí, úřady Spojených států prohlašují, že „byla výsledkem dlouhých let intenzívní vojenské spolupráce mezi armádami Kolumbie a Spojených států.“

„Faktem je, že jsme dosáhli souladu ve Spojených státech málokdy vídaného, s výjimkou našich starých spojenců, především z NATO“, řekl Brownfield s odkazem na vztahy s kolumbijskými bezpečnostními silami, které obdržely od roku 2000 vojenskou pomoc v hodnotě více než 4 miliardy dolarů.