Kolem 35 tisíc kubánských specialistů z oblasti
zdravotnictví poskytuje ať bezplatnou či placenou formou své služby ve světě.
Další mladí lékaři ze zemí, jako je Haiti, z nejchudších zemí třetího světa
pracují ve své vlasti na účet Kuby. Operativními zákroky především v
latinskoamerickém regionu se podílíme na záchraně zraku milionů lidí. Zároveň
připravujeme na Kubě i mimo ni desetitisíce zahraničních studentů medicíny.
Není to však nic, co by zruinovalo náš lid, jenž dokázal
přežít díky internacionalismu, který u nás uplatňoval Sovětský svaz a který nám
teď pomáhá splácet náš vlastní dluh vůči lidstvu.
Pečlivé zamyšlení a podrobná analýza historie posledních
desetiletí mne bez jakéhokoli šovinismu vedou k závěru, že Kuba má nejlepší
lékařskou službu na světě. Je důležité, abychom si to uvědomili, neboť z toho
vycházím při formulování své myšlenky.
Základem tohoto úspěchu je síť poliklinik a ordinací
rozprostřená po celé zemi, která nahradila katastrofální a nespolehlivý systém
kapitalistické lékařské péče založený na soukromé medicíně, byť si tvrdá
realita vynutila existenci určitého počtu podpůrných středisek lékařské péče.
Pro ty mladší chci vysvětlit, že šlo o instituce družstevního charakteru, kde
se tyto služby poskytovaly za určitý měsíční příspěvek. Členové naší rodiny
využívali některé z nich v nemocnici ve vzdálené metropoli někdejší provincie
Oriente, ale nevzpomínám si na jediného sekáče třtiny či curkovanického
dělníka, který by se mohl k této instituci připojit – ti neměli prostředky a do
města nikdy nejezdili. Všude, kde vládnou principy kapitalismu, se společnost
vyvíjí nazpět, proto je zapotřebí, abychom byli maximálně opatrní, kdykoli je
socialismus nucen používat kapitalistické mechanismy. Někteří lidé se opájejí a
nechávají se unést sny o účincích drogy individuálního egoismu jako jediné páky
schopné lidmi pohnout.
Velká potřeba specialistů - lékařů vedla v tomto oboru k
vytváření elitářského buržoazního ducha, se kterým se na Kubě definitivně
skoncovalo poté, co revoluce dlouhé roky připravovala rostoucí počty lékařů,
kteří se museli vzdát soukromé praxe a časem se díky studiu a systematické
praxi stali odborníky, až nakonec vytvořili masu vysoce kvalifikovaných
profesionálů.
Nepočetní specialisté zabývající se zdravím a životem se v
kapitalistické společnosti stávali bohy. Stejně jako u špičkových pedagogů a
dalších profesí vyžadujících velký rozsah znalostí nelze ani v jejich případě
jinak, než pěstovat hlubokého revolučního ducha. Zkušenost ukazuje, že je to
možné, zvláště u činnosti tak úzce spjaté se životem nebo smrtí.
Síť našich poliklinik pokrývá města i venkov po celé Kubě.
Vzešla z procesu rozvoje zdravotnických center přizpůsobených nejrůznějším
podmínkám našeho území a jeho obyvatel.
Ve městě, jako je Havana - největším v zemi, příkladu
složitosti městského života, lišícím se současně od Santiaga de Cuba, Holguínu,
Camagueye, Villa Clary nebo Pinar del Río, které se zase navzájem odlišují mezi
sebou – připadá na jednu polikliniku kolem 22 tisíc lidí.
Po vítězství 1. ledna 1959 plnili obyvatelé metropole
pohotovosti nemocnic (vzdálených obvykle mnoho bloků od jejich domova), aby
využili péče, kterou jim tam revoluce nabízela bezplatně a s vybavením, jaké
bylo tehdy k dispozici. Na čerstvě zřizované polikliniky, kam byli často
umisťováni méně schopní lékaři, nechodili. Později se naučili využívat těchto
služeb na stále lépe vybavených poliklinikách a se stále kvalitnějšími a
profesionálnějšími lékaři. Nakonec zvolili nejlepší variantu – jít v první řadě
do ordinace, kde o ně pečoval mladý lékař, absolvent šestiletého teoretického a
praktického studia pečlivě připraveného vynikajícími pedagogy, který dále
studoval, až se stal specialistou v oboru komplexního všeobecného lékařství, a
měl zázemí v laboratořích a vybavení polikliniky.
Jednou jsem jedno z takových středisek navštívil, abych si
ověřil jeho profesionalitu, a žádal bez jakéhokoli předchozího upozornění o
vyšetření životně důležitých parametrů. Bylo to jedno z nejlepších a
nejrychlejších vyšetření v mém životě.
Revoluce ani na jediný okamžik nepolevila ve svém úsilí o
opravy, adaptace a výstavbu nových poliklinik a objektů pro lékařské ordinace a
tisíce studentů zatím nastupovaly na více než 20 fakult lékařských věd.a
opouštěly je jako absolventi. Je to dlouhá a fascinující zkušenost.
Současná koncepce polikliniky předpokládá, že bude vždy
připravena poskytnout 10 základních služeb: diagnostické prostředky,
pohotovostní služby, stomatologii, komplexní rehabilitaci, péči o matku a dítě,
ošetřovnu, klinické a chirurgické služby, péči o seniory, mentální zdraví,
hygienu a epidemiologii. Má vytvořen systém poskytování služeb ve 32 oborech,
včetně takových, které je nutno zajišťovat v kteroukoli denní či noční dobu,
počínaje nesnesitelnou bolestí zubů až po infarkt. Musí mít lékařskou
pohotovost, která přibližuje naléhavou lékařskou péči k domovu rodiny.
Když jsem psal zamyšlení o „Nedostatcích a přednostech“,
zdůrazňoval jsem, že jakýkoli pokus o krádeže produktů, které člověku
procházejí rukama, jak to někteří dělají, je nečestné u jakéhokoli pracovníka,
bez ohledu na jeho společenské postavení, schopnosti, studium, znalosti, ať
sklízí brambory, dojí krávy, vaří v restauraci, vyrábí něco v továrně, pracuje
na škole, v knihkupectví, muzeu, manuálně či duševně, v jakémkoli místě. Nikdo
nechce v našem světě zavést otrockou nebo polootrockou práci. Všichni věříme,
že občan se rodí pro důstojnější život.
Kdo krade, zapomíná, že každý člověk chce pro sebe a svou rodinu
klid a úctu, kvalitní a pestré potraviny, slušné bydlení, elektřinu bez
výpadků, tekoucí vodu, ulice bez výmolů, pohodlnou a spolehlivou dopravu, dobré
nemocnice, dobře vybavené polikliniky, prvotřídní školy, dobře fungující
smíšené zboží i ostatní obchody, kino, rozhlas, televizi, internet a mnohé jiné
příjemné věci, jež mohou vzniknout jedině z metodické, efektivní, dobře
organizované práce vysoce produktivních pracovníků.
Výroba spotřebního zboží a služby vyžadují práci s moderními
zařízeními ve stavebnictví, zemědělství, dopravě, s elektřinou o vysokém
napětí, s chemikáliemi či hořlavinami, práci v podmínkách zahrnujících rizika z
výšek, hloubek a mnoha dalších nevyhnutelných okolností, v nichž jakákoli
neopatrnost vede ke zmrzačení a úmrtí a které si neustále vynucují opatření k
jejich zamezení nebo minimalizaci. Přesto, bohužel, nelze zabránit každoročně
určitému počtu bolestných událostí. K tomu připočtěme choroby z povolání a
trápení a újmy, jež působí. Zboží a služby, po nichž všichni touží, se nerodí
jen tak z ničeho. Pokud nechceme zůstat v prehistorii, jsou třeba silné
investice, moderní technologie, nákladné suroviny, množství energie a zejména
ovšem lidská práce.
V těchto dnech jsem si vyžádal od Ministerstva práce a
sociálních věcí údaje o počtu pracovníků zapojených v naší zemi do programů
souvisejících se vzděláváním a zdravím. Představují téměř 20 % aktivních
pracovních sil ve výrobě a službách.
Pečlivá analýza údajů, které jsem obdržel, ukazuje
opodstatněnost kroků, jež se podnikají k prodloužení věku odchodu do důchodu,
což v rámci systému souvisí s reálným zlepšováním rodinných příjmů a, podle
mého názoru, také s naléhavou potřebou zabránit nadbytku peněžního oběživa a s
povinností rychle se zotavit ze škod způsobených uragány, aniž by přitom měl
někdo pocit, že zůstal bez pomoci.
Otázka, kterou kladu, zní, zda člověk může či nemůže
racionálně organizovat společnost, v níž je nucen žít.
Úsilí, které vynakládají hudebníci se svými nástroji, je
možná stejně velké jako úsilí taviče v ocelářském závodě Antillana de Acero.
Mezi duševní a fyzickou námahou jedněch a druhých někdy není rozdíl, byť může
být ve způsobu myšlení, protože jedni jsou známí a neustále odměňovaní
potleskem, zatímco druzí nikoli. Ti první však mohou svým vlivem přispět k boji
proti starým zlořádům minulých společností, jak to také mnozí dělají, a nejen
hudebníci, nýbrž i vážení spisovatelé a malíři vychovaní revolucí.
Jsou odborníci zaměření na ekonomické vědy, organizaci
práce, psychologii a další obory, kteří jsou si těchto skutečností vědomi a
zabývají se tématy, jež s nimi tak či onak souvisí. Čteme a slyšíme zajímavé
myšlenky odrážející hledání odpovědí, které budou v návaznosti na postupně se
otevírající národní a mezinárodní debatu bezpochyby mířit stejným směrem.
Nositelé Nobelovy ceny za ekonomii žasnou nad nevídanou
krizí rozvinutého kapitalismu, jež si v této chvíli žádá dodatečných 700
miliard dolarů, které budou muset děti amerických rodin splácet. Expertům
imperialismu se nedaří přijít věci na kloub a šéfové států, premiéři a vysocí
funkcionáři ve Valném shromáždění si lámou hlavy, jak se snaží nalézt řešení.
Je kuriózní vidět mnohé spojence USA v NATO, jak namísto své rodné řeči mluví
očividně komolenou angličtinou, esperantem naší doby.
Myslím, že není jiné cesty, než vše přehodnotit, usilovat o
větší produktivitu a menší plýtvání lidskými zdroji v životně důležitých
sektorech včetně zdravotnictví a školství a ve všech hospodářských výrobních
odvětvích a službách, bez striktního lpění na číslech zpracovaných před lety,
bez poklesu kvality všeho, co se v naší vlasti realizuje, naopak se zajištěním
jejího růstu, a bez toho, že bychom přestali plnit internacionální povinnosti,
jejichž plody se již zřetelně projevují. Je jich mnohem víc, než se soudí, a
mnohem méně, než by bylo zapotřebí. Zbytek musíme vložit my. Bez nejmenšího
váhání.
Fidel Castro
24. září 2008
