Pozorně jsem sledoval mediální reakci západu na své nedělní
zamyšlení o Olympijských hrách v Číně. Podstatné otázky z něj byly zcela
ignorovány, jiné byly obhájci vykořisťování a rabování světa podle libosti
zdůrazněny.
„Fidel Castro dnes obvinil soudce a mafii, že jsou
zodpověděni za ubohé vystoupení kubánské delegace na Olympijských hrách.
Ospravedlňuje také kubánského taekwondistu Angela Valodiu Matose, který byl
doživotně diskvalifikován za kopnutí soudce do hlavy, a vyjádřil mu svou plnou
solidaritu.“
„Kubánský exprezident v pondělí vyzval k hluboké revizi
sportu na Kubě. Vyjádřil také svou solidaritu atletovi, který byl spolu se svým
trenérem doživotně diskvalifikován za napadení soudce.“
„Castro projevil plnou solidaritu taekwondistovi, který byl
doživotně vyloučen za napadení rozhodčího a soudce.“
„Castro je solidární s kubánským taekwondistou
diskvalifikovaným za napadení.“
Seznam obdobných pasáží je dlouhý. Takto vypadal rozšiřovaný
informační model. Nic jiného jsem nečekal. Stejně jako kubánští boxeři jsem byl
odsouzen podplacenými rozhodčími a sudími a dobře jsem věděl, co budou
publikovat.
O hladu, podvýživě, nedostatku léků, zařízení a sportovišť,
s níž se potýká 80 % zemí, jež tam soutěžily, se nezmiňují ani slovem, jak se
dalo čekat.
Vyzdvihl jsem zásluhy pořadatelské země posledních
Olympijských her. Bez váhání jsem ocenil mimořádné kvality atletů, kteří byli
úspěšní. Hodnotil jsem radost, emoce a lidské hodnoty, jež medailisté přinášeli
miliardám lidí. Zvláště jsem ocenil mírové poselství, které v sobě nese
Olympiáda, oproti každodennímu obrazu neustávajících jatek, zkázy, genocid a
reálného nebezpečí vyhubení lidského druhu.
Co se o Kubě neřeklo:
1. Je to jediná země, kde neexistuje profesionální sport.
2. Je to jediná země, která před lety založila velkou
Mezinárodní školu tělovýchovy a sportu na vysokoškolské úrovni, kterou
absolvovalo mnoho mladých lidí ze zemí třetího světa a kde v současnosti
studuje asi 1500 žáků, kteří neplatí ani jediný cent.
3. Je to jediná země, kde špičkoví atleti studují bezplatně
tělovýchovu a sport s pedagogickým zaměřením a kde desetitisíce občanů
vystudovalo tento obor na vysokých školách a nyní pracuje s dětmi,
dospívajícími, mládeží a lidmi všech věkových kategorií. Mnozí z nich působí také
jako odborníci za minimální náklady nebo v některých případech bezplatně i ve
třetím světě, a tak přispívají k mezinárodnímu rozvoji sportu.
4. Je to jediná země z účastníků Olympiády v Beijingu, na
níž je uvalena ekonomická blokáda nejsilnějšího a nejbohatšího impéria, jaké
kdy existovalo.
5. Je to jediná země z těchto účastníků, na níž je
uplatňován Zákon o zvláštním zacházení, které vedle krvavých důsledků usnadňuje
a podněcuje loupení kubánských atletů.
6. Naše země vyhradila specializovanou nemocni pro péči o
zdraví špičkových sportovců.
Pravdy nelze zakrýt anestézií a ohňostroji Olympijských her.
V roce 1992, kdy jsme naplno prožívali (tzv.) speciální
období, se Kuba v Barceloně umístila počtem zlatých medailí na pátém místě.
Na posledních hrách jsme ještě získali celkem 24 medailí -
zlatých, stříbrných a bronzových - více než kterákoli jiná země Latinské
Ameriky a Karibské oblasti.
Neváhejme provést objektivní analýzu našich sportovních
aktivit a připravit se na budoucí bitvy a nezapomínáme přitom, říkám znova, že
„v Londýně bude přítomen evropský šovinismus, svévolná korupce, nákup svalů a
mozku, nezaplatitelná cena a velká dávka rasismu.“
Píši tyto řádky a vzpomínám, jak nás uprostřed Olympiády
zasáhl cyklon Fay. Ve stejné době, kdy včera přilétala velká část naší
delegace, přišla zpráva, že přímo k východním provinciím míří další cyklónová
porucha. Dnes zesílila a nabírá nebezpečnější směr pohybu. Je třeba posilovat
nejen svaly, ale také ducha.
Naštěstí máme revoluci! Je zaručeno, že se na nikoho
nezapomene. Dojde-li ke ztrátám na životech, nepůjde o stovky ani tisíce jako
při přílivové vlně v Santa Cruz del Sur 9. listopadu 1932, nebo při Floře, jež
zaplavila srdce provincií ve východní Kubě 3. října 1963, kdy ještě
neexistovala jediná z našich dnešních regulačních nádrží, které jsou současně
zdrojem pro zavlažování a běžnou spotřebu vody. Silná, energická a předvídavá
civilní obrana naše obyvatelstvo chrání a dává mu větší bezpečí při katastrofách,
než ve Spojených státech. Žádné nebezpečí však nelze vyloučit.
Také není možné spát na vavřínech. Stoupající frekvence a
intenzita těchto přírodních fenoménů ukazuje, že se klima vinou člověka mění.
Doba vyžaduje stále větší nasazení, pevnost a uvědomění. Že z toho těží i
oportunisté a vlastizrádci, kteří k bezpečnosti a blahobytu našeho lidu ničím
nepřispěli, není důležité.
Fidel Castro
26. srpna 2008
