9. sjezd Svazu mladých komunistů Kuby

Dostalo se mi výsady, že jsem mohl sledovat v přímém přenosu zvuk, obrazy, myšlenky, argumenty, tváře, reakce a potlesk delegátů závěrečného zasedání 9. sjezdu Svazu mladých komunistů Kuby, které se konalo v Kongresovém paláci v neděli 4. dubna. Televizní kamery zabírají detaily z mnohem lepší vzdálenosti a úhlu, než oči lidí přítomných na jakékoli takové akci.

Nepřeháním, řeknu-li, že to byl jeden z nejemotivnějších okamžiků mého dlouhého a strastiplného života. Nemohl jsem tam být, ale prožil jsem to v duchu jako člověk procházející se světem idejí, za které bojoval tři čtvrtiny svého života. Pro revolucionáře by však ideje a hodnoty byly k ničemu, kdyby každou minutu svého života neusiloval o překonání nevědomosti, s níž všichni přicházíme na svět.

I když to málokdo přizná, náhoda a okolnosti hrají ve výsledcích jakéhokoliv lidského konání rozhodující roli.

Posíláme lékaře, ne vojáky

Ve svém zamyšlení ze 14. ledna, dva dny po haitské katastrofě, která tuto bratrskou sousední zemi devastovala, jsem napsal: „Bez ohledu na to že je chudou a blokovanou zemí, spolupracuje Kuba s haitským lidem již léta. Na 400 lékařů a zdravotníků-specialistů bezplatně spolupracuje s haitským lidem. Ve 127 ze 137 komunit v zemi pracují denně naši lékaři. Na druhé straně vystudovalo v naší vlasti medicínu nejméně 400 mladých Haiťanů. Teď pracují s našimi lékařskými posilami, které včera odcestovaly zachraňovat v této kritické situaci životy. Bez nějakého mimořádného úsilí je tedy možné zmobilizovat až tisícovku lékařů a zdravotníků-specialistů, kteří jsou vesměs na místě a připraveni spolupracovat s jakýmkoli jiným státem, který si bude přát zachraňovat haitské životy a rehabilitovat zraněné.“

„Situace je obtížná“, sdělila nám vedoucí kubánské lékařské brigády, „ale už jsme začali zachraňovat životy.“

Hodinu za hodinou, dnem i nocí se kubánští zdravotníci pouštějí odborně do neúnavné práce v těch několika zařízeních, která zůstala stát, ve stanech nebo v parcích a na otevřených místech, protože se obyvatelé bojí nových otřesů.

Haiti je zkouškou ducha spolupráce

Zprávy přicházející z Haiti vykreslují veliký chaos, který se dal očekávat ve výjimečné situaci vytvořené katastrofou.

V prvních chvílích překvapení, úžas, otřes, přání okamžitě pomoci z nejvzdálenějších končin Země. Co a jak poslat do tohoto kouta Karibiku z Číny, Indie Vietnamu a dalších míst vzdálených desítky tisíc kilometrů? Velikost zemětřesení a chudoba země vyvolávají v prvních okamžicích představu nezměrných potřeb, jež vedou k všemožným slibům následovaným snahou dopravit je jakoukoli cestou na místo.

My, Kubánci jsme pochopili, že nejdůležitější je v tom okamžiku zachraňovat životy, tomu jsme byli vyškoleni nejen pro katastrofy jako je tato, ale také pro jiné přírodní katastrofy dotýkající se zdraví.

Nejlepší pocta matce hrdiny

Včera zemřela Carmen Nordelo Tejera, obětavá matka hrdiny kubánské republiky Gerarda Hernándeze Nordela, nespravedlivě odsouzeného ke dvěma doživotním trestům plus 15 letům vězení.

Neslýchané je, že před pouhými 12 dny propustila americká spravedlnost na svobodu Santiaga Álvareze Fernándeze-Magriňá, u něhož byly zabaveny vojenské zbraně, výbušniny a další materiály, které měly sloužit teroristickým plánům proti našemu lidu.

Jde o zbraně zabavené agentovi CIA, který ve službách vlády USA věnoval velkou část svého života terorismu proti Kubě.

Zasvé vezme buď převrat, nebo ústavnost

Země Latinské Ameriky se s nejhorší finanční krizí v historii potýkaly v mezích relativního institucionálního pořádku.

V době, kdy prezident Barack Obama nacházející se právě v Moskvě na jednáních o životně důležitých otázkách nukleárních zbraní prohlašoval, že jediným ústavním prezidentem Hondurasu je Manuel Zelaya, krajní pravice a jestřábi ve Washingtonu manévrovali, aby Zelayu přiměli vyjednávat o ponižujícím odpuštění za protiprávní činy, jichž se podle pučistů měl dopustit. Bylo zřejmé, že něco takového by v očích spoluobčanů i v očích světa znamenalo vymazání z politické scény. Je prokázáno, že když Zelaya oznámil, že se 5. července vrátí, byl odhodlán splnit svůj slib, že bude se svým lidem sdílet brutální represe pučistů.

S prezidentem cestoval předseda Valného shromáždění OSN pro tempore Miguel d' Escoto a honduraská ministryně zahraničí Patricia Rodasová, jeden novinář z Telesuru a několik dalších, celkem 9 osob. Zelaya byl stále odhodlaný přistát. Je mi známo, že ještě během letu, když se blížili k Tegucigalpě, byl ze země informován o záběrech Telesuru pořízených v okamžiku, kdy na ohromnou masu, jež na něho před letištěm čekala, zaútočili vojáci slzným plynem a palbou z automatů.