Včera zemřela Carmen Nordelo Tejera, obětavá matka hrdiny
kubánské republiky Gerarda Hernándeze Nordela, nespravedlivě odsouzeného ke
dvěma doživotním trestům plus 15 letům vězení.
Neslýchané je, že před pouhými 12 dny propustila americká
spravedlnost na svobodu Santiaga Álvareze Fernándeze-Magriňá, u něhož byly
zabaveny vojenské zbraně, výbušniny a další materiály, které měly sloužit
teroristickým plánům proti našemu lidu.
Jde o zbraně zabavené agentovi CIA, který ve službách vlády
USA věnoval velkou část svého života terorismu proti Kubě.
Stálo by zato, aby si poradci Baracka Obamy, kteří tak pilně
šíří jeho projevy v televizi, vyžádali a pustili mu kopii videozáznamu Kulatého
stolu vysílaného Cubavizí (Cubavisión), kde se hovořilo o směšném čtyřletém
trestu ve věznici s minimální ostrahou, který byl Santiagovi Alvarezovi za
zabavené zbraně vyměřen, a co je nejhorší, ještě mu byl zkrácen poté, co
americké prokuratuře vydal další náklad, ještě větší než původní. Dotyčný navíc
vyslal skupinu, která se infiltrovala na Kubu a jíž mimo jiné přikázal odpálit
výbušninu v kabaretu Tropicana, který je vždy zaplněný diváky. O tomto rozkazu
existuje nevyvratitelný listinný důkaz.
Dalšímu teroristovi kubánského původu, Robertovi Ferrovi,
spojenci teroristické mafie Posady Carrilese a Santiaga Álvereze zabavili v
červenci 1991 300 ks střelných zbraní, rozbušek a plastických trhavin. Byl
odsouzen ke dvěma rokům. V dubnu 2006 mu ve skrýších v jeho domě zabavili 1571
zbraní a ručních granátů. Dostal pětiletý trest.
Nikdy nemůže být řečeno dost o cynismu politiky Spojených
států, která zařazuje Kubu na seznam teroristických států, uplatňuje vražedný
Zákon o kubánské úpravě výlučně na náš národ, ekonomicky nás blokuje a dokonce
zakazuje prodej některých lékařských zařízení a léků.
Kulatý stůl naší televize včera vypočítával zločiny Santiaga
Alvareze a současně promítal záběry miamské televize, kde význačný americký
agent Antonio Veciana vyprávěl o plánech na zavraždění kubánských představitelů
výbušninami a kulkami, mimo jiné Camila a Che, kteří se se mnou zúčastnili
mohutného statisícového mítinku před bývalým Prezidentským palácem, nebo na mé
zavraždění při tiskové konferenci v Chile, když jsem navštívil prezidenta
Salvadora Allendeho. Konec konců, jak přiznává tento žoldák, když nastal čas k
akci, vrazi ve službách CIA se v obou případech zalekli. Šlo jen o dva z mnoha
vražedných plánů vlády oné země.
Na takové lumpárny lze myslet s chladnou hlavou, pokud se -
jako v tomto případu – vyprávění o nich časově nesetkává se zprávou, že po
dlouhé nemoci zemřela poctivá a statečná matka, jako byla Carmen Nordelo
Tejera, jejíž syn je nespravedlivě odsouzen k dvojnásobnému doživotnímu trestu
plus 15 letům v kruté izolaci věznice s nejvyšší ostrahou. Jaká větší bolest by
pro ni mohla existovat, než nespravedlivé doživotní uvěznění jejího syna za
zločiny, které nikdy nespáchal?
Na její rakev nelze položit květinu, aniž bychom znovu
pranýřovali nejodpornější cynismus impéria.
K tomu se přidává další krutá zpráva z téhož odpoledne:
oficiální podpis dohody, podle níž Spojené státy nainstalují v srdci „naší
Ameriky“ sedm vojenských základen, jimiž budou ohrožovat nejen Venezuelu, nýbrž
všechny národy ve střední a jižní části naší polokoule. Nejde o Bushův akt. Je
to Barack Obama, kdo dohodu podepisuje a porušuje tak právní, ústavní a etické
normy v době, kdy jsou ještě na očích celého světa plody neblahé americké
vojenské základny Palmerola v Hondurasu. Vojenský převrat v této středoamerické
zemi se odehrál za součansé administrativy.
S latinskoamerickými národy na této polokouli se nikdy
nejednalo s větším despektem.
Země jako Kuba velmi dobře ví, že když Spojené státy zřídí
některou ze svých vojenských základen, odejdou z ní, až když si to přejí, nebo
tam zůstanou s nasazením síly, jako již déle než sto let v Guantanamu. Tam
vybudovaly odpornou mučírnu, jejíž kobky s množstvím věznů nedokázal náš skvělý
nositel Nobelovy ceny dosud zrušit. Ihned po vrácení Manty v Ekvádoru
následovalo schválení sedmi vojenských základen, které byly vnuceny lidu
Kolumbie. Jako záminka posloužil boj proti obchodu s drogami, který má stejně
jako strašlivý bič paramilitarismu původ v gigantickém americkém trhu s
kokainem a jinými drogami. Americké vojenské základny v Latinské Americe
vznikly dávno před drogami a sledovaly intervenční cíle.
Kuba dokázala za půl století, že je možné bojovat a odolat.
Prezident Spojených států se mýlí a mýlí se jeho poradci, budou-li vůči národům
Latinské Ameriky dál kráčet touto špinavou cestou. Naše city se bez sebemenšího
zaváhání přiklonily k bolívarovskému lidu Venezuely, k jejímu prezidentovi
Hugovo Chávezovi a jeho ministrovi zahraničních věcí, kteří pranýřovali hanebný
vojenský pakt vnucený kolumbijskému lidu, jehož expanzionistické články jeho
autoři ani neměli odvahu zveřejnit.
Kuba bude nadále spolupracovat na zdravotních, vzdělávacích
a sociálních rozvojových programech bratrských zemí, jež navzdory překážkám,
krokům vpřed i vzad, budou stále nezvratněji svobodné.
Jak řekl Lincoln: „...nelze klamat celý národ celou dobu“.
Nejenže položíme květiny na hrob Carmen Nordelové. Budeme
neúnavně pokračovat v boji za osvobození Gerarda, Antonia, Fernanda, Ramóna a
Reného, demaskovat bezbřehé pokrytectví a cynismus impéria a hájit pravdu!
Jen tak uctíme památku legie matek a žen jako ona, které na
Kubě obětovaly to nejlepší a nejcennější ze svých životů za revoluci a za
socialismus.
Fidel Castro
3. listopadu 2009
