Dostalo se mi výsady, že jsem mohl sledovat v přímém přenosu
zvuk, obrazy, myšlenky, argumenty, tváře, reakce a potlesk delegátů závěrečného
zasedání 9. sjezdu Svazu mladých komunistů Kuby, které se konalo v Kongresovém
paláci v neděli 4. dubna. Televizní kamery zabírají detaily z mnohem lepší
vzdálenosti a úhlu, než oči lidí přítomných na jakékoli takové akci.
Nepřeháním, řeknu-li, že to byl jeden z nejemotivnějších
okamžiků mého dlouhého a strastiplného života. Nemohl jsem tam být, ale prožil
jsem to v duchu jako člověk procházející se světem idejí, za které bojoval tři
čtvrtiny svého života. Pro revolucionáře by však ideje a hodnoty byly k ničemu,
kdyby každou minutu svého života neusiloval o překonání nevědomosti, s níž
všichni přicházíme na svět.
I když to málokdo přizná, náhoda a okolnosti hrají ve
výsledcích jakéhokoliv lidského konání rozhodující roli.
Člověku je smutno při pomyšlení na tolik revolucionářů,
kteří měli daleko větší zásluhy, a nedožili se ani dne vítězství věci, za níž
bojovali a umírali, ať to byla nezávislost nebo hluboká společenská revoluce na
Kubě, které jsou tu nakonec neoddělitelně spjaté.
Od poloviny roku 1950, kdy jsem zakončil svoje vysokoškolské
studium, jsem se díky myšlenkám načerpaným od Martího, Marxe a spolu s nimi od
početné legie myslitelů a hrdinů toužících po spravedlivějším světě, považoval
za uvědomělého a radikálního revolucionáře. Tehdy uplynulo téměř jedno století
od chvíle, kdy naši spoluobčané zahájili 10. října 1868 první válku za
nezávislost naší země, proti tomu, co v Americe zbývalo z koloniálního a
otrokářského impéria. Mocný soused na severu se rozhodl naši zemi anektovat
jako zralý plod ze ztrouchnivělého stvolu. V Evropě již nabyly na síle
socialistické myšlenky a boj proletariátu proti buržoazní společnosti, která
podle zákonů historie převzala moc za Francouzské revoluce, jež vypukla v
červenci 1789. Inspirovala se myšlenkami Jeana Jacquesa Rousseaua a
encyklopedistů 18. století, které se také 4. července 1776 staly základem
Filadelfské deklarace, jež v sobě nesla revoluční myšlenky té doby. Události se
v historii člověka mísí a vrství jedna na druhou stále rychleji.
Sebekritičnost, neutuchající potřeba studovat, pozorovat a
zamýšlet se jsou podle mého názoru rysy, bez nichž se neobejde žádný revoluční
kádr.
Mé myšlenky byly poměrně brzy neslučitelné s nenáviděným
vykořisťováním člověka člověkem, brutální koncepcí, na níž byla založena
kubánská společnost pod nadvládou nejmocnější imperialistické země, jaká kdy
existovala. Zásadní otázkou uprostřed probíhající studené války bylo, najít
strategii, která by vycházela z konkrétních a specifických podmínek naší malé
země, kde pologramotnému národu obdařenému však mimořádně hrdinskými tradicemi,
byl vojenskou silou, pomocí klamu a monopolu na informační prostředky, které
dělaly z politického názoru naprosté většiny občanů pouhý přelud, nadiktován
zrůdný ekonomický systém. Přes tuto smutnou realitu však nedokázali zabránit
tomu, aby vykořisťování a výstřelky tohoto systému nevyvolávaly u naprosté
většiny obyvatelstva hlubokou nespokojenost.
Po 2. světové válce o rozdělení planety, které bylo příčinou
druhých jatek – rozpoutaných tentokrát fašistickou extrémní pravicí sotva 20
let po válce předcházející, jatek, jež stála životy více než 50 milionů lidí, z
toho kolem 27 milionů Sovětů – převládlo ve světě načas demokratické cítění,
sympatie k SSSR, Číně a ostatním spojencům z války, kterou zakončilo zbytečné
svržení dvou atomových bomb, jež usmrtily statisíce obyvatel dvou bezbranných
měst na území mocnosti, která již byla poražena nezadržitelným postupem
spojeneckých sil včetně vojsk Rudé armády, jež zakrátko zlikvidovala mocnou
japonskou armádu v Mandžusku.
Studenou válku zahájil nový prezident Spojených států téměř
okamžitě po vítězství. Předešlý prezident Franklin D. Roosevelt, který se pro
své antifašistické postoje těšil vážnosti a mezinárodním sympatiích, zemřel po
svém třetím znovuzvolení ještě před koncem války. Zodpovědnost za zmíněnou
neblahou politiku padá na jeho nástupce, tehdejšího viceprezidenta Harryho Trumana,
člověka průměrného a nevýrazného.
Spojené státy, jediná vyspělá země, která díky své zeměpisné
poloze neutrpěla žádné škody, měly ve svém držení téměř všechno zlato planety a
přebytky průmyslové a zemědělské výroby a diktovaly světové ekonomice prostřednictvím
známé Brettonwwodské dohody tíživé podmínky, jejichž důsledky přetrvávají
dodnes.
Než začala studená válka, existovala i na Kubě poměrně
pokroková Ústava, naděje a možnost demokratických změn, byť samozřejmě nikdy ve
smyslu sociální revoluce. Likvidace této Ústavy reakčním pučem uprostřed
studené války otevřela v naší vlasti dveře socialistické revoluci, která je
hlavním přínosem naší generace.
Zásluhu kubánské revoluce lze měřit faktem, že malá země,
jako je naše, dokázala tak dlouho odolávat nepřátelské politice nejmocnějšího
impéria v historii lidstva a jeho zločinným opatřením proti našemu lidu. To,
uvyklé manipulovat po libosti zeměmi naší polokoule, podcenilo malý, závislý a
chudý národ žijící pár mil od jeho pobřeží. Nikdy by to nebylo možné bez
důstojnosti a etiky, která vždy charakterizovala politické akce Kuby,
pronásledované odpornými pomluvami a lžemi. Spolu s etikou se posilovala
kulturnost a uvědomění, které nám umožnily zhostit se úkolu – odolávat déle než
50 let. Nebyla to zvláštní zásluha představitelů, nýbřž především lidu.
Obrovský rozdíl mezi minulostí – kdy se téměř nesmělo
vyslovit slovo socialismus – a přítomností byl patrný v závěrečný den jednání
9. sjezdu Svazu mladých komunistů Kuby, v projevech delegátů a ve slovech
předsedy Státní rady a Rady ministrů.
Bylo by dobré, kdyby se věci, které tam byly řečeny,
publikovaly v nejrůznějších sdělovacích prostředcích doma i v zahraničí, aby se
o nich vědělo, ani ne tak kvůli našim spoluobčanům ostříleným v tomto dlouhodobém
boji, jako spíše proto, že národy světa by se měly dozvědět pravdu o velmi
závažných důsledcích toho, kam impérium a jeho spojenci lidstvo vedou.
Ve svých stručných, hlubokých a precizních závěrečných
slovech se Raúl výstižně dotkl řady velmi závažných témat. Kritičností a
sebekritičností ťal jeho projev hluboko do útrob impéria a jeho cynických
spojenců. Důsledné uplatňování poučení z velice hlubokého dialektického procesu
odehrávajícího se v konkrétních podmínkách Kuby dodává morálce a síle kubánské
revoluce neotřesitelnou pevnost.
Impérium bylo tak uvyklé diktovat svou vůli, že podcenilo
vytrvalost odporu malé latinskoamerické země v Karibiku vzdálené 90 mil od jeho pobřeží,
jejíž hlavní bohatství vlastnilo, nad jejímiž obchodními a politickými vztahy
mělo monopolní kontrolu a jíž násilně a proti vůli lidu a pod zástěrkou právní
dohody, které navíc dalo ústavní charakter, vnutilo vojenskou základnu.
Podcenili hodnotu idejí stojících proti jejich obrovské moci.
Raul jim připomněl porážku jejich žoldáků na Gironu před
očima americké námořní flotily během necelých 72 hodin od vylodění, nezlomnou
pevnost našeho lidu během Karibské krize v roce 1962, kdy jsme navzdory
nesčetným jaderným zbraním mířícím na náš ostrov neakceptovali inspekci
Spojených států na našem území – na základě nekonzultované doložky dohody mezi
SSSR a touto zemí, která ignorovala naši národní svrchovanost.
Nechyběla ani zmínka o důsledcích rozpadu SSSR, který
znamenal propad našeho HDP o 35 % a zahraničního obchodu Kuby o 85 %, k němuž
se přidalo zintenzívnění zločinné obchodní, ekonomické a finanční blokády naší
vlasti.
Od oné smutné a neblahé události uplynulo již téměř 20 let a
Kuba přesto zůstává neporažena a je odhodlána vytrvat. Proto nabývá mimořádného
významu nutnost překonat a odstranit vše, co působí proti zdravému rozvoji naší
ekonomiky. Raul neopomněl upozornit, že imperialistický systém vnucený planetě
dnes vážně ohrožuje přežití lidského druhu.
V současnosti máme lid, jenž postoupil od negramotnosti na
jedno z nejvyšších míst na světě ve vzdělanosti, který je pánem masových
sdělovacích prostředků a může si budovat uvědomění potřebné k překonání starých
i nových obtíží. Bez ohledu na potřebu rozšiřovat vědomosti by bylo absurdní
přehlížet, že ve stále komplikovanějším, měnícím se světě je základní
povinností občana nutnost pracovat a vytvářet hmotné statky, které společnost
potřebuje. Revoluce vyhlásila univerzální rozšíření vzdělanosti, neboť je si
vědoma, že čím více člověk ví, tím je v životě užitečnější. Nikdy jsme však
nepřestali zdůrazňovat posvátnou povinnost vykonávat společensky potřebnou
práci. Fyzická práce je současně nutností pro vzdělání i lidské zdraví, proto
byla v souladu s martíovskými zásadami velmi brzo vyhlášena koncepce studia
kombinovaného s prací. Naše školství se značně posunulo kupředu po vyhlášení
povinnosti být pedagogy, kdy si desetitisíce mladých lidí zvolilo pedagogickou
dráhu – neboli to, co je pro společnost nejpotřebnější. Opomenutí kteréhokoli z
těchto principů by bylo v rozporu s budováním socialismu.
Stejně jako všechny národy třetího světa je Kuba obětí
bezohledného loupení mozků a mladé pracovní síly. Na tomto rabování našich
lidských zdrojů nelze nikdy spolupracovat.
Úkol, jemuž každý zasvětí svůj život, musí být nejen plodem
jeho osobního přání, ale i výchovy. V jakékoli lidské společnosti je
nevyhnutelnou nutností rekvalifikace.
Stranické a státní kádry budou muset řešit stále složitější
problémy. Od lidí zodpovědných za politické vzdělání budou právě s ohledem na
složitost jejich práce vyžadovány větší znalosti z historie a ekonomie, než kdy
předtím. Stačí přečíst si zprávy přicházející denně ze všech stran, aby člověk
pochopil, že neznalost a povrchnost je s politickými funkcemi absolutně
neslučitelná. Reakcionáři, žoldáci, ti, kdo touží po konzumu a vyhýbají se
práci či studiu, budou mít ve veřejném životě stále méně prostoru. V lidské
společnosti nebude nikdy nouze o demagogy, oportunisty, ty, kdo touží po snadných
řešeních, aby si získali popularitu. Avšak ti, kteří se prohřeší proti etice,
budou mít stále méně příležitostí k podvádění. Boj nás naučil, jaké škody může
způsobit oportunismus a zrada.
Vzdělávání kádrů bude nejdůležitějším úkolem, který budou
muset revoluční strany zvládnout. Nikdy nebudou existovat snadná řešení,
prioritu musí mít přísnost a náročnost. Mějte se také zvláště na pozoru před
lidmi, kteří spolu se špinavou vodou vylévají principy a sny národů.
Už dávno jsem si přál pohovořit o Sjezdu mládeže, ale raději
jsem počkal, až informace o něm vyjdou, abych jim v tisku nezabíral žádný
prostor.
Včera, 7. dubna, byly Vilminy narozeniny S pohnutím jsem v
televizi sledoval její vlastní hlas doprovázený jemnými tóny klavíru. Den za
dnem oceňuji stále víc její práci a vše, co pro revoluci a pro kubánské ženy
udělala. Důvody k boji a k vítězství se den za dnem násobí.
Fidel Castro
8. dubna 2010
