Ve svém zamyšlení ze 14. ledna, dva dny po haitské
katastrofě, která tuto bratrskou sousední zemi devastovala, jsem napsal: „Bez
ohledu na to že je chudou a blokovanou zemí, spolupracuje Kuba s haitským lidem
již léta. Na 400 lékařů a zdravotníků-specialistů bezplatně spolupracuje s
haitským lidem. Ve 127 ze 137 komunit v zemi pracují denně naši lékaři. Na
druhé straně vystudovalo v naší vlasti medicínu nejméně 400 mladých Haiťanů.
Teď pracují s našimi lékařskými posilami, které včera odcestovaly zachraňovat v
této kritické situaci životy. Bez nějakého mimořádného úsilí je tedy možné
zmobilizovat až tisícovku lékařů a zdravotníků-specialistů, kteří jsou vesměs
na místě a připraveni spolupracovat s jakýmkoli jiným státem, který si bude
přát zachraňovat haitské životy a rehabilitovat zraněné.“
„Situace je obtížná“, sdělila nám vedoucí kubánské lékařské
brigády, „ale už jsme začali zachraňovat životy.“
Hodinu za hodinou, dnem i nocí se kubánští zdravotníci
pouštějí odborně do neúnavné práce v těch několika zařízeních, která zůstala
stát, ve stanech nebo v parcích a na otevřených místech, protože se obyvatelé
bojí nových otřesů.
Situace byla vážnější, než se zpočátku předpokládalo.
Desetitisíce zraněných volají v ulicích Puerto Príncipe o pomoc, nesčetná těla
živých i mrtvých leží pod troskami z hlíny a vepřovic, ze kterých byla
postavena obydlí většiny obyvatel. Zřítily se i nejpevnější stavby. Navíc bylo
třeba vyhledat ve zničených čtvrtích haitské lékaře – absolventy ELAM
(Latinskoamerické lékařské školy), z nichž mnozí byli tragédií přímo či nepřímo
zasaženi.
Pracovníci Spojených národů zůstali polapeni v několika
svých ubytovnách, desítky jich přišly o život včetně několika velitelů
MINUSTAH, sil OSN, osud stovek dalších členů personálu byl neznámý.
Palác haitského prezidenta se zřítil. Mnoho veřejných
zařízení včetně několika nemocnic se ocitlo v troskách
Katastrofa otřásla světem, který mohl události sledovat ve
vysílání hlavních mezinárodních televizních stanic. Na všech stranách hlásily
vlády, že posílají záchranáře, potraviny, léky, zařízení a další prostředky.
Jak uvedlo veřejné prohlášení Kuby, lékařský personál
dalších národností, jako byli Španělé, Mexičanů, Kolumbijci a jiné země,
pracoval úporně spolu s našimi lékaři v našich improvizovaných zařízeních.
Organizace jako OPS (Panamerická zdravotnická organizace) a spřátelené země
jako Venezuela a další národy dodaly léky a různé prostředky. Příkladné chování
kubánských odborníků a jejich vedoucích charakterizovala naprostá absence
šovinismu či snahy o převzetí vedoucí role.
Je to stejné jako v obdobných situacích, např. když uragán
Katrina způsobil obrovské škody v New Orleansu a ohrozil životy tisíců
Američanů a Kuba nabídla vyslání kompletní lékařské brigády, aby spolupracovala
s lidem Spojených států, země, která má, jak známo, obrovské prostředky, avšak
v daném okamžiku potřebovala vyškolené a vybavené lékaře k záchraně životů. S
ohledem na zeměpisnou polohu se zorganizovalo více než tisíc lékařů, členů
Brigády Henryho Reeva, a bylo připraveno odejet do tohoto amerického města s
příslušnými léky a vybavením v jakoukoli denní či noční dobu. Ani nám na mysl
nepřišlo, že by prezident onoho národa nabídku odmítl a připustil, aby umírali
Američané, kteří se mohli zachránit. Možná spočívala chyba oné vlády v její
neschopnosti pochopit, že lid Kuby nevidí v americkém lidu nepřítele a nečiní
ho zodpovědným za agrese proti naší vlasti.
Tato vláda ani nedokázala pochopit, že naše země nepotřebuje
žebrat o laskavosti či prominutí ty, kteří se po dobu půl století marně snaží
nás srazit na kolena.
Stejně tak v případě Haiti dala naše vláda okamžitě souhlas
s přelety přes východní oblast Kuby a dalšími úlevami, které žádaly úřady
Spojených států, aby mohly americkým i haitským občanům postiženým zemětřesením
poskytnout co nejrychleji pomoc.
Tyto zásady jsou pro etické postoje našeho lidu
charakteristické, a spolu s vyrovnaností a pevností jsou trvalým rysem naší
zahraniční politiky. Všichni naši oponenti na mezinárodní scéně to dobře vědí.
Kuba bude pevně hájit názor, že tragédie, jež se na Haiti
stala nejchudšímu národu západní polokoule, je výzvou nejbohatším a
nejmocnějším zemím mezinárodního společenství.
Haiti je čistý produkt koloniálního, imperialistického,
kapitalistického systému, jenž byl světu vnucen. Jak otroctví na Haiti, tak
jeho pozdější chudoba mu byly vnuceny ze zahraničí. K strašlivému zemětřesení
dochází po Kodaňském summitu, kde byla pošlapána nejzákladnější práva 192
členských států Organizace spojených národů.
Po této tragédii se na Haiti rozpoutaly závody v překotné a
nelegální adopci chlapců a děvčátek, které přiměly UNICEF, aby přijal
preventivní opatření proti odtržení mnoha dětí od jejich kořenů, které by o
jejich právo připravilo blízké příbuzné.
Počet mrtvých již překročil sto tisíc lidí. Velké množství
občanů přišlo o ruce či nohy, utrpělo zlomeniny vyžadující rehabilitaci, aby
mohli pracovat a vést dál svůj život.
80 % země musí být rekonstruováno, je třeba vytvořit
dostatečně rozvinutou ekonomiku, schopnou uspokojovat potřeby v návaznosti na
svou výrobní kapacitu. Rekonstrukce Evropy či Japonska byla s ohledem na
výrobní schopnosti a technickou úroveň obyvatelstva relativně snadným úkolem ve
srovnání s úsilím, jež čeká Haiti. Tam je stejně jako ve značné části Afriky a
dalších oblastech třetího světa nezbytné vytvořit podmínky pro udržitelný
rozvoj. Za pouhých 40 let bude lidstvo čítat přes 9 miliard obyvatel a stojí
před ním problém klimatických změn, jež vědci přijímají jako nevyhnutelný fakt.
Uprostřed haitské tragédie, aniž by někdo věděl jak a proč,
obsadily území Haiti tisíce vojáků z jednotek námořní pěchoty Spojených států,
letecky přepravených jednotek 82.divize a dalších vojenských sil. A co je ještě
horší, ani Organizace spojených národů, ani vláda Spojených států neposkytly
světové veřejnosti vysvětlení těchto přesunů vojenských sil.
Řada vlád si stěžuje, že jejich letadla nemohla přistát a
přivézt lidi a technické prostředky, které na Haiti posílají.
Některé země zase hlásí dodatečné vyslání vojáků a
vojenských zařízení. Takovéto věci přispějí podle mého mínění ke zvýšení chaosu
a zkomplikují již tak složitou mezinárodní spolupráci. Je třeba o tomto tématu
seriózně diskutovat a svěřit Organizaci spojených národů řídící roli, která jí
v této citlivé záležitosti náleží.
Naše země plní striktně humanitární poslání. V rámci svých
možností přispěje dostupnými lidskými a materiálními zdroji. Vůle našeho lidu,
hrdého na své lékaře a spolupracovníky při životně důležitých činnostech, je
velká a bude na výši situace.
Žádná významná spolupráce, která by naší zemi byla
nabídnuta, nebude odmítnuta, avšak přijetí závisí zcela na významu a velikosti
pomoci, která by byla vyžadována od lidských zdrojů naší vlasti.
Je namístě zdůraznit, že naše skromné letecké síly a
významné lidské zdroje, které dala Kuba haitskému lidu k dispozici, dospěly na
místo určení bez potíží.
Posíláme lékaře, nikoli vojáky!
Fidel Castro
23. ledna 2010
