O blokádě ani slovo

Vláda Spojených států oznámila prostřednictvím CNN, že na úvod své cesty do Puerto Espaňa, Trinidadu a Tobaga, kde se bude za čtyři dny účastnit Amerického summitu, navštíví Obama tento týden Mexiko. Ohlásil uvolnění některých nenáviděných restrikcí zavedených Bushem pro Kubánce žijící ve Spojených státech, při návštěvách jejich příbuzných na Kubě. Na dotaz, zda budou tyto výsady přiznány i jiným americkým občanům, zněla odpověď, že těm to není povoleno.

O blokádě, která je nejkrutějším z opatření, nebylo řečeno ani slovo. Tak je milosrdně nazýváno něco, co obnáší genocidní opatření. Škody se neměří jen ekonomickými dopady. Stojí neustále lidské životy a působí našim občanům bolestné strádání.

Mnohé diagnostické přístroje a životně důležité léky, přestože pocházejí z Evropy nebo Japonska či jiné země, nejsou pro naše nemocné dostupné, pokud používají nějaké komponenty nebo programy ze Spojených států.

Začátek summitu

Dnes začal Summit G-20. Experti na ekonomické otázky pracovali s nesmírným nasazením. Jedni vybavení zkušenostmi z významných mezinárodních funkcí, druzí jako vědci-badatelé. Téma je složité, řeč nová, vyžaduje znalost situace, ekonomických údajů, mezinárodních organizací a mezinárodně nejváženějších politických představitelů. Odtud naše snaha zjednodušit a co nejsrozumitelněji vysvětlit, co se v Londýně odehrává, tak jak to vidím já.

Nechť nikoho neudivuje, že hvězdou londýnské schůzky je Obama. Zastupuje nejmocnější a nejbohatší zemi světa. V jeho prospěch hrají mimořádné okolnosti. Není tam Bush, prolhaný, cynický, válečnicky naladěný a plný nenávisti. Ani průměrný ignorant McCain – právě díky šokujícímu vítězství Obamy, černocha v zemi rasové diskriminace, kde většina bílých voličů (byť ne dost, aby vyvážili hlasy více než 90% amerických černochů a míšenců, občanů latinoamerikého původu, chudých a krizí postižených) hlasovala pro McCaina. Je čerstvě zvolený právě v době, kdy jiným představitelům G-20 končí jejich mandát, a Obama bude pravděpodobně prezidentem Spojených států osm let. Není nic divného, že se zprávy z Londýna točí kolem něj.

Svět zajímá, co – pokud něco - odtud vzejde. Každý z účastníků má své vlastní národní a dokonce osobní cíle, jakožto politický představitel, jehož bude historie hodnotit.

Zdravé změny v Radě ministrů

Některé agentury se chytají za hlavu nad změnami ve vládě.

Řada z nich hovoří, či reprodukuje „lidové“ fámy o nahrazení dvou „Fidelových mužů“ dvěma „Raúlovými muži“.

Většinu z těch, kteří byli nahrazeni, jsem nikdy nenavrhl já. Téměř bez výjimky byli do svých funkcí navrženi svými kolegy z vedení strany nebo státu. Tomuto řemeslu jsem se nikdy nevěnoval.

Rahm Emanuel

To je ale zvláštní příjmení. Snadno se vyslovuje, vypadá španělské, ale není. Jméno, jako má tento muž, jsem nikdy v životě mezi desítkami tisíc žáků či spoluobčanů nepoznal ani nečetl.

Odkud pochází, uvažoval jsem? Zas a znova mi přicházel na mysl brilantní německý myslitel Imanuel Kant, jenž patřil spolu s Aristotelem a Platonem k trojici filosofů, kteří nejvíce ovlivnili myšlení člověka. Jak jsem se později dozvěděl, nebyl jsem příliš daleko od filosofie nejbližšího muže současného prezidenta Spojených států Baracka Obamy.

K úvahám o tomto zvláštním příjmení mne nedávno přivedla další příležitost – kniha kubánského velvyslance v Bolívarovské Venezuele, Germána Sáncheze, „Transparentnost Enmanuela“, tentokrát bez začátečního „I“ ve jménu německého filosofa.

Rozpory mezi Obamovou politikou a etikou

Před několika dny jsem zmínil některé Obamovy myšlenky, ukazující jeho roli v systému, který je popřením jakýchkoli spravedlivých principů.

Jsou tací, co si rvou vlasy, kdykoli je na tuto význačnou osobnost vysloven kritický názor, byť by tak bylo činěno ve slušnosti a úctě. Vždy to bývá doprovázeno více či méně jemným rýpáním od těch, kteří disponují prostředky k jeho šíření a kteří ho proti národům používají jako součást mediálního teroru, jenž má sloužit k udržení neudržitelného. Jakákoli moje kritika je bez výjimky kvalifikována jako útok, obvinění apod. s rysy bezohlednosti a nezdvořilosti vůči kritizovanému. Tentokrát je třeba položit několik z mnoha možných otázek, které by měl nový prezident Spojených států zodpovědět. Například:

Vzdá se, či nevzdá výsady, kterou má jako prezident Spojených států a které nevyužívali jako svého práva jen nemnozí z těch, kdo vykonávali stejnou funkci – pravomoci nařídit zavraždění cizího politického oponenta, který bývá vždy z rozvojové země?