Před několika dny jsem zmínil některé Obamovy myšlenky,
ukazující jeho roli v systému, který je popřením jakýchkoli spravedlivých
principů.
Jsou tací, co si rvou vlasy, kdykoli je na tuto význačnou
osobnost vysloven kritický názor, byť by tak bylo činěno ve slušnosti a úctě.
Vždy to bývá doprovázeno více či méně jemným rýpáním od těch, kteří disponují
prostředky k jeho šíření a kteří ho proti národům používají jako součást
mediálního teroru, jenž má sloužit k udržení neudržitelného. Jakákoli moje
kritika je bez výjimky kvalifikována jako útok, obvinění apod. s rysy
bezohlednosti a nezdvořilosti vůči kritizovanému. Tentokrát je třeba položit
několik z mnoha možných otázek, které by měl nový prezident Spojených států
zodpovědět. Například:
Vzdá se, či nevzdá výsady, kterou má jako prezident
Spojených států a které nevyužívali jako svého práva jen nemnozí z těch, kdo
vykonávali stejnou funkci – pravomoci nařídit zavraždění cizího politického
oponenta, který bývá vždy z rozvojové země?
Informoval ho snad někdy některý z řady spolupracovníků, jak
strašlivé akce – včetně žoldácké agrese na Girónu, kampaní teroru, pašování
množství zbraní a výbušnin na naše území apod. - vedli prezidenti, počínaje
Eisenhowerem, přes jeho nástupce, v letech 1960, 61, 62, 63, 64, 65, 65 a 67?
Nehodlám klást současnému prezidentovi Spojených států
Baracku Obamovi za vinu skutky jeho prezidentských předchůdců, které spáchali v
době, kdy on se ještě ani nenarodil, nebo byl pouhým šestiletým dítětem
narozeným na Hawaji keňskému otci, černému muslimovi, a matce, bílé Američance
a křešťance. To naopak představuje v americké společnosti výjimečnou zásluhu a
já jsem první, kdo mu ji přiznává.
Ví prezident Obama, že naše země byla po celá desetiletí
obětí zanesených virů a bakterií napadajících lidi, zvířata a rostliny, z nichž
některé, jako hemorhagická dengue, se jako dosud neodstraněný vedlejší efekt
staly následně metlou, jež připravila v Latinské Americe o život tisíce dětí,
nebo poškodila ekonomiku karibských národů a zbytku kontinentu?
Věděl, že se na těchto teroristických akcích a ekonomických
škodách podílela řada politicky ovládaných zemí z Latinské Ameriky, které se
dnes za napáchané škody stydí?
Proč je vůči našemu lidu, jako jedinému na světě, uplatňován
dezorganizující Zákon o zvláštním zacházení s Kubánci, který vede k obchodu s
lidmi a činům, za něž lidé, a zvláště ženy a děti platí životem?
Bylo spravedlivé uvalit na náš národ ekonomickou blokádu
trvající téměř 50 let?
Bylo správné svévolně uplatňovat ve světě exteritoriální ráz
této ekonomické blokády, která může u jakéhokoli národa vést jen k hladu a
nedostatku?
Spojené státy nemohou uspokojit své životní potřeby, aniž by
odsávaly obrovské nerostné zdroje z mnoha zemí, které jsou nuceny se omezit na
jejich export, mnohdy i bez dílčího zpracování. Pokud je to v zájmu impéria,
obchodují s nimi pak velké nadnárodní společnosti opírající se o americký
kapitál.
Vzdá se ona země takových privilegií?
Je snad takové jednání kompatibilní s vyspělým
kapitalistickým systémem?
Když pan Obama slibuje investovat značné částky do ropné
soběstačnosti, přestože je dnes jeho země největším trhem světa, co udělají ti,
jejichž příjmy pocházejí z valné části z exportu této energie a z nichž mnozí
nemají jiný významný zdroj příjmů?
Jaké možnosti zbudou nerozvinutým zemí, jež sní o své
industrializaci, až se po krizi znovu rozpoutá konkurence a boj o trhy a zdroje
zaměstnanosti mezi těmi, kdo lépe a efektivněji monopolizují technologie
špičkovými výrobními prostředky?
Ať budou nová vozidla vyvinutá automobilovým průmyslem
sebeúčinnější, jsou snad právě tyto postupy tím, po čem volá ekologie, aby
ochránila lidstvo před rostoucím zhoršováním klimatu?
Může slepá filosofie trhu nahradit to, co by dokázala
prosadit jedině racionálnost?
Obama slibuje, že vytiskne obrovské množství peněz na
hledání technologií, které by znásobily výrobu energie, bez níž jsou moderní
společnosti paralyzovány.
Mezi energetické zdroje, jejichž urychlený rozvoj slibuje,
řadí atomové elektrárny, které dnes mají již mnoho odpůrců vzhledem k velkému
riziku havárií s katastrofálními následky pro život, ovzduší a výživu člověka.
Je zcela nemožné zaručit, že k žádné takové nehodě nedojde.
Moderní průmysl znečistil svými jedovatými odpady všechna
moře planety i bez jakékoli takovéto náhodné pohromy.
Je správné slibovat, že budou sladěny tak rozporné a
protichůdné zájmy, aniž by se člověk prohřešil proti etice?
Aby uspokojila odbory, které Obamu podpořily v jeho kampani,
vyhlásila Sněmovna reprezentantů USA ovládaná demokraty krajně protekcionářské
heslo, „kupujte americké výrobky“, které popírá zásadní princip Světové
obchodní organizace, neboť všechny národy světa, ať velké či malé, zakládají
své sny o rozvoji na výměně zboží a služeb. Jen ty největší, s přírodním
bohatstvím však mají tu výsadu, že se toho dočkají.
Američtí republikáni trpící diskreditací, do níž je přivedla
Bushova šílená vláda, neváhali ani na okamžik, aby Obamovi a jeho
odborovým spojencům vyhověli.
Tak se mrhá důvěrou, kterou voliči vložili do nového
prezidenta Spojených států.
Jako starý politik a bojovník nepáchám žádný hřích, když
tyto myšlenky skromně vyslovuji.
Stovky politických, vědeckých a technických zpráv
přicházejících do každé země, by mohly denně zavdávat důvod k otázkám, na něž
není jednoduchá odpověď.
Fidel Castro
4. února 2009
