2. dubna 2009

Začátek summitu

Dnes začal Summit G-20. Experti na ekonomické otázky pracovali s nesmírným nasazením. Jedni vybavení zkušenostmi z významných mezinárodních funkcí, druzí jako vědci-badatelé. Téma je složité, řeč nová, vyžaduje znalost situace, ekonomických údajů, mezinárodních organizací a mezinárodně nejváženějších politických představitelů. Odtud naše snaha zjednodušit a co nejsrozumitelněji vysvětlit, co se v Londýně odehrává, tak jak to vidím já.

Nechť nikoho neudivuje, že hvězdou londýnské schůzky je Obama. Zastupuje nejmocnější a nejbohatší zemi světa. V jeho prospěch hrají mimořádné okolnosti. Není tam Bush, prolhaný, cynický, válečnicky naladěný a plný nenávisti. Ani průměrný ignorant McCain – právě díky šokujícímu vítězství Obamy, černocha v zemi rasové diskriminace, kde většina bílých voličů (byť ne dost, aby vyvážili hlasy více než 90% amerických černochů a míšenců, občanů latinoamerikého původu, chudých a krizí postižených) hlasovala pro McCaina. Je čerstvě zvolený právě v době, kdy jiným představitelům G-20 končí jejich mandát, a Obama bude pravděpodobně prezidentem Spojených států osm let. Není nic divného, že se zprávy z Londýna točí kolem něj.

Svět zajímá, co – pokud něco - odtud vzejde. Každý z účastníků má své vlastní národní a dokonce osobní cíle, jakožto politický představitel, jehož bude historie hodnotit.


Tím Obamovým je v první řadě, změnit obraz své země, hlavního viníka tragédie, kterou svět prožívá, jemuž mezinárodní veřejnost oprávněně klade za vinu současnou devastující ekonomickou krizi, za kterou nenese naprosto žádnou politickou odpovědnost. Jak uvedl bývalý ekonomický šéf Mezinárodního měnového fondu a současný profesor Massachussetského technologického institutu Joseph Stiglitz: „Měl by přijet a říci, že on není ničím vinen, ale pokouší se vše řešit tak rychle, jak může.“

Jeho hlavní evropský spojenec, premiér Gordon Brown, hostitel Summitu usiluje vehementně o změnu současného proti labouristického trendu vyvolaného výstřelky jeho předchůdce Tonyho Blaira. Obama byl s manželkou Michelle s poctami přijat v Buckinghamském paláci. Prezident daroval královně - veteránce moderní digitální reproduktor, produkt sofistikované americké technologie, Ipod s písněmi a záběry ze státní návštěvy královny ve Spojených státech v roce 2007 a knihu partitur podepsanou Richardem Rogersem. S jejím Veličenstvem nebylo nutné prohodit ani slovo o světské schůzce G-20.

Brown naopak s krizí hraje o vše. Hodlá změnit regulaci bankovního systému, nastartovat ekonomický růst, rozšířit spolupráci a skoncovat s ochranářstvím. Připouští, že jednání budou obtížná.

Jeho heslo: „Je lépe hledět vpřed než vzad“. Samozřejmě, kdyby voliči hleděli vzad, získal by velmi málo hlasů.

Snahou obou spojenců ve skupině G-20 je minimalizovat rozpory s Francií a Německem.

Sarkózy neskrývá své znechucení politikou Spojených států. Je výbušný. Nedávno pohrozil, že schůzku opustí. Včera prohlásil na stanici Europe 1, že prozatím neexistuje uspokojivá dohoda ze summitu, avšak zmírnil svou pohrůžku, že odejde od (jednacího) stolu, nepokročí-li se směrem k větší regulaci: „Nepřipojím se k summitu, který by neskončil větší regulací“. Tvrdí, že jednající dosud nedospěli k žádné dohodě.

Koncept komuniké ze summitu, jenž koluje mezi novináři, hovoří o opatřeních k obnovení globálního růstu, zachování otevřenosti trhů a podpoře globálního obchodu. „Je třeba dospět k výsledkům, není volby“, opakoval včera Sarkózy.

Obama před několika dny oznámil, že Spojené státy hodlají zavést změny ve svém regulačním a kontrolním systému. Doufají, že tímto prohlášením splní část evropských požadavků a vyrazí jim tak z ruky jeden z argumentů.

Sarkózy kontroval tím, že jeho snaha skoncovat s daňovými ráji je míněna vážně.

Německá kancléřka Angela Merkelová, jejíž postoje jsou velmi blízké Sarkózymu, žádá, aby do ujednání nebyl zahrnován ani požadavek na plán daňových úlev pro vyspělé země a neotevírala se ani debata o ohlašované nové mezinárodní měně, jak žádají na G-7 rozvojové země.

„Svět stojí na křižovatce“, prohlásila Merkelová, „musíme udělat vše pro to, aby se krize neopakovala.“

„Musíme dojít dál, než kam jsme dospěli ve Washingtonu“, a dodala, že vše, co bude dohodnuto v Londýně, musí mít zajištěnu realizaci. „Ani jedno místo, ani produkt, ani jediná instituce nesmí zůstat bez dozoru a transparentnosti“.

Merkelová se vyslovila pro zvýšení dotací Mezinárodního měnového fondu a rozšíření pomoci rozvojovým zemím, na něž krize dopadá zásadním způsobem.

Navýšení prostředků Mezinárodního měnového fondu je už podle všeho reálným faktem. Mexický prezident řekl při svém příjezdu do Londýna, že s Fondem jedná o úvěru v hodnotě 26 miliard EUR. Druhý muž MMF, John Lipsky včera informoval v Londýně, že Fond poskytne Mexiku úvěr ve výši 47 miliard dolarů k zajištění disponibilní likvidity pro případ zhoršení situace na trzích z důvodů krize. Je to částka vyšší, než o jakou Mexiko žádalo.

Vzhledem k tomu, že USA vlastní v MMF většinu akcií, nebyl by takovýto úvěr posilující Obamův vliv na londýnském summitu bez jejich podpory myslitelný.

Zprávy ohlašovaly, že se Obama sejde v Londýně s prezidenty Ruska a Číny Dimitrijem Medveděvem a Hu Jintaem, aby jednali o choulostivých otázkách mezi oběma zeměmi a Spojenými státy.

Bilaterální jednání supermocnosti a obou velmocí se dozajista dotknou ekonomických problémů, či případně budou informovat o dohodách trpělivě projednávaných a odsouhlasených cestou jejich diplomatických zástupců.

Dnes, 2. dubna jsem četl obsáhlou a podrobnou zprávu agentury Xinhua z 1. dubna informující, že „čínský prezident Hu Jintao a prezident Spojených států Barack Obama dnes dohodli, že jejich země budou společně pracovat na budování pozitivního, kooperujícího a komplexního vztahu ve 21. století.

Prezidenti dále rozhodli o ustavení bilaterálního mechanismu strategického a ekonomického dialogu.

Nový závazek, který šéfové obou států přijmou během svého londýnského setkání, vytyčí kurz a dá silný podnět trvalému, pevnému a stabilnímu rozvoji vztahů mezi oběma národy.

Vztah mezi Čínou a Spojenými státy je nadále jedním z nejvýznamnějších bilaterálních vztahů ve světě 21. století, století, v němž má lidstvo před sebou obrovské příležitosti a úkoly. V nové éře mají oba národy významné povinnosti ve vztahu ke světovému míru, stabilitě a rozvoji a široké společné zájmy.

Obě strany musí udržet rytmus doby a v bilaterálních vztazích se vždy řídit strategickou a dlouhobou perspektivou.

Musí respektovat a brát v úvahu zásadní zájmy druhé strany a využívat příležitosti a dále musí společně pracovat na řešení úkolů doby.

Ustavení mechanismu strategických a ekonomických dialogů Čína-USA je významným krokem k dalšímu rozvoji bilaterálních vztahů. Strategický dialog mezi oběma zeměmi tak byl povýšen na novou úroveň.

Ve chvíli, kdy se mezinárodní finanční krize dál šíří, se musí oba národy vzájemně podporovat a pracovat společně na překonání této bouře, což se příznivě odrazí na primárních společných zájmech Číny a Spojených států.

Čína a Spojené státy musí nejen zlepšit vzájemnou výměnu a spolupráci v oblasti ekonomiky, boje proti terorismu, šíření nadnárodní zločinnosti, klimatických změn, energie a životního prostředí, ale musí také posilovat komunikaci a koordinaci v regionálních a celosvětových záležitostech.“

Takovou dohodu nelze dojednat na 60-minutové schůzce. Byla již do všech podrobností rozpracovaná.

Čína, jejíž současní spojenci na asijském kontinentu ji před slabými sedmi desítkami let přepadli a drancovali, dnes míří na špičku světové ekonomiky.

Je hlavním věřitelem Spojených států a s prezidentem této mocné země vážně jedná o pravidlech, jimiž se budou řídit vztahy mezi oběma národy ve světě těhotném riziky.

Kabelogram (agentury) Xinhua možná tlumočí jednu z nejdůležitějších zpráv k summitu G-20.

Začal a skončil dnes, když jsem psal tyto řádky! Úžasné!

Fidel Castro

2. dubna 2009