Dnes začal Summit G-20. Experti na ekonomické otázky
pracovali s nesmírným nasazením. Jedni vybavení zkušenostmi z významných
mezinárodních funkcí, druzí jako vědci-badatelé. Téma je složité, řeč nová,
vyžaduje znalost situace, ekonomických údajů, mezinárodních organizací a
mezinárodně nejváženějších politických představitelů. Odtud naše snaha
zjednodušit a co nejsrozumitelněji vysvětlit, co se v Londýně odehrává, tak jak
to vidím já.
Nechť nikoho neudivuje, že hvězdou londýnské schůzky je
Obama. Zastupuje nejmocnější a nejbohatší zemi světa. V jeho prospěch hrají
mimořádné okolnosti. Není tam Bush, prolhaný, cynický, válečnicky naladěný a
plný nenávisti. Ani průměrný ignorant McCain – právě díky šokujícímu vítězství
Obamy, černocha v zemi rasové diskriminace, kde většina bílých voličů (byť ne
dost, aby vyvážili hlasy více než 90% amerických černochů a míšenců, občanů
latinoamerikého původu, chudých a krizí postižených) hlasovala pro McCaina. Je
čerstvě zvolený právě v době, kdy jiným představitelům G-20 končí jejich
mandát, a Obama bude pravděpodobně prezidentem Spojených států osm let. Není
nic divného, že se zprávy z Londýna točí kolem něj.
Svět zajímá, co – pokud něco - odtud vzejde. Každý z
účastníků má své vlastní národní a dokonce osobní cíle, jakožto politický
představitel, jehož bude historie hodnotit.
Tím Obamovým je v první řadě, změnit obraz své země,
hlavního viníka tragédie, kterou svět prožívá, jemuž mezinárodní veřejnost
oprávněně klade za vinu současnou devastující ekonomickou krizi, za kterou
nenese naprosto žádnou politickou odpovědnost. Jak uvedl bývalý ekonomický šéf
Mezinárodního měnového fondu a současný profesor Massachussetského
technologického institutu Joseph Stiglitz: „Měl by přijet a říci, že on není
ničím vinen, ale pokouší se vše řešit tak rychle, jak může.“
Jeho hlavní evropský spojenec, premiér Gordon Brown,
hostitel Summitu usiluje vehementně o změnu současného proti labouristického
trendu vyvolaného výstřelky jeho předchůdce Tonyho Blaira. Obama byl s
manželkou Michelle s poctami přijat v Buckinghamském paláci. Prezident daroval
královně - veteránce moderní digitální reproduktor, produkt sofistikované
americké technologie, Ipod s písněmi a záběry ze státní návštěvy královny ve
Spojených státech v roce 2007
a knihu partitur podepsanou Richardem Rogersem. S jejím
Veličenstvem nebylo nutné prohodit ani slovo o světské schůzce G-20.
Brown naopak s krizí hraje o vše. Hodlá změnit regulaci
bankovního systému, nastartovat ekonomický růst, rozšířit spolupráci a
skoncovat s ochranářstvím. Připouští, že jednání budou obtížná.
Jeho heslo: „Je lépe hledět vpřed než vzad“. Samozřejmě,
kdyby voliči hleděli vzad, získal by velmi málo hlasů.
Snahou obou spojenců ve skupině G-20 je minimalizovat
rozpory s Francií a Německem.
Sarkózy neskrývá své znechucení politikou Spojených států.
Je výbušný. Nedávno pohrozil, že schůzku opustí. Včera prohlásil na stanici
Europe 1, že prozatím neexistuje uspokojivá dohoda ze summitu, avšak zmírnil
svou pohrůžku, že odejde od (jednacího) stolu, nepokročí-li se směrem k větší
regulaci: „Nepřipojím se k summitu, který by neskončil větší regulací“. Tvrdí,
že jednající dosud nedospěli k žádné dohodě.
Koncept komuniké ze summitu, jenž koluje mezi novináři,
hovoří o opatřeních k obnovení globálního růstu, zachování otevřenosti trhů a
podpoře globálního obchodu. „Je třeba dospět k výsledkům, není volby“, opakoval
včera Sarkózy.
Obama před několika dny oznámil, že Spojené státy hodlají
zavést změny ve svém regulačním a kontrolním systému. Doufají, že tímto
prohlášením splní část evropských požadavků a vyrazí jim tak z ruky jeden z
argumentů.
Sarkózy kontroval tím, že jeho snaha skoncovat s daňovými
ráji je míněna vážně.
Německá kancléřka Angela Merkelová, jejíž postoje jsou velmi
blízké Sarkózymu, žádá, aby do ujednání nebyl zahrnován ani požadavek na plán
daňových úlev pro vyspělé země a neotevírala se ani debata o ohlašované nové
mezinárodní měně, jak žádají na G-7 rozvojové země.
„Svět stojí na křižovatce“, prohlásila Merkelová, „musíme
udělat vše pro to, aby se krize neopakovala.“
„Musíme dojít dál, než kam jsme dospěli ve Washingtonu“, a
dodala, že vše, co bude dohodnuto v Londýně, musí mít zajištěnu realizaci. „Ani
jedno místo, ani produkt, ani jediná instituce nesmí zůstat bez dozoru a transparentnosti“.
Merkelová se vyslovila pro zvýšení dotací Mezinárodního
měnového fondu a rozšíření pomoci rozvojovým zemím, na něž krize dopadá
zásadním způsobem.
Navýšení prostředků Mezinárodního měnového fondu je už podle
všeho reálným faktem. Mexický prezident řekl při svém příjezdu do Londýna, že s
Fondem jedná o úvěru v hodnotě 26 miliard EUR. Druhý muž MMF, John Lipsky včera
informoval v Londýně, že Fond poskytne Mexiku úvěr ve výši 47 miliard dolarů k
zajištění disponibilní likvidity pro případ zhoršení situace na trzích z důvodů
krize. Je to částka vyšší, než o jakou Mexiko žádalo.
Vzhledem k tomu, že USA vlastní v MMF většinu akcií, nebyl
by takovýto úvěr posilující Obamův vliv na londýnském summitu bez jejich
podpory myslitelný.
Zprávy ohlašovaly, že se Obama sejde v Londýně s prezidenty
Ruska a Číny Dimitrijem Medveděvem a Hu Jintaem, aby jednali o choulostivých
otázkách mezi oběma zeměmi a Spojenými státy.
Bilaterální jednání supermocnosti a obou velmocí se
dozajista dotknou ekonomických problémů, či případně budou informovat o
dohodách trpělivě projednávaných a odsouhlasených cestou jejich diplomatických
zástupců.
Dnes, 2. dubna jsem četl obsáhlou a podrobnou zprávu
agentury Xinhua z 1. dubna informující, že „čínský prezident Hu Jintao a
prezident Spojených států Barack Obama dnes dohodli, že jejich země budou
společně pracovat na budování pozitivního, kooperujícího a komplexního vztahu
ve 21. století.
Prezidenti dále rozhodli o ustavení bilaterálního mechanismu
strategického a ekonomického dialogu.
Nový závazek, který šéfové obou států přijmou během svého
londýnského setkání, vytyčí kurz a dá silný podnět trvalému, pevnému a
stabilnímu rozvoji vztahů mezi oběma národy.
Vztah mezi Čínou a Spojenými státy je nadále jedním z
nejvýznamnějších bilaterálních vztahů ve světě 21. století, století, v němž má
lidstvo před sebou obrovské příležitosti a úkoly. V nové éře mají oba národy
významné povinnosti ve vztahu ke světovému míru, stabilitě a rozvoji a široké
společné zájmy.
Obě strany musí udržet rytmus doby a v bilaterálních
vztazích se vždy řídit strategickou a dlouhobou perspektivou.
Musí respektovat a brát v úvahu zásadní zájmy druhé strany a
využívat příležitosti a dále musí společně pracovat na řešení úkolů doby.
Ustavení mechanismu strategických a ekonomických dialogů
Čína-USA je významným krokem k dalšímu rozvoji bilaterálních vztahů.
Strategický dialog mezi oběma zeměmi tak byl povýšen na novou úroveň.
Ve chvíli, kdy se mezinárodní finanční krize dál šíří, se
musí oba národy vzájemně podporovat a pracovat společně na překonání této
bouře, což se příznivě odrazí na primárních společných zájmech Číny a Spojených
států.
Čína a Spojené státy musí nejen zlepšit vzájemnou výměnu a
spolupráci v oblasti ekonomiky, boje proti terorismu, šíření nadnárodní
zločinnosti, klimatických změn, energie a životního prostředí, ale musí také
posilovat komunikaci a koordinaci v regionálních a celosvětových
záležitostech.“
Takovou dohodu nelze dojednat na 60-minutové schůzce. Byla
již do všech podrobností rozpracovaná.
Čína, jejíž současní spojenci na asijském kontinentu ji před
slabými sedmi desítkami let přepadli a drancovali, dnes míří na špičku světové
ekonomiky.
Je hlavním věřitelem Spojených států a s prezidentem této
mocné země vážně jedná o pravidlech, jimiž se budou řídit vztahy mezi oběma
národy ve světě těhotném riziky.
Kabelogram (agentury) Xinhua možná tlumočí jednu z
nejdůležitějších zpráv k summitu G-20.
Začal a skončil dnes, když jsem psal tyto řádky! Úžasné!
Fidel Castro
2. dubna 2009
