To je ale zvláštní příjmení. Snadno se vyslovuje, vypadá
španělské, ale není. Jméno, jako má tento muž, jsem nikdy v životě mezi
desítkami tisíc žáků či spoluobčanů nepoznal ani nečetl.
Odkud pochází, uvažoval jsem? Zas a znova mi přicházel na
mysl brilantní německý myslitel Imanuel Kant, jenž patřil spolu s Aristotelem a
Platonem k trojici filosofů, kteří nejvíce ovlivnili myšlení člověka. Jak jsem
se později dozvěděl, nebyl jsem příliš daleko od filosofie nejbližšího muže
současného prezidenta Spojených států Baracka Obamy.
K úvahám o tomto zvláštním příjmení mne nedávno přivedla
další příležitost – kniha kubánského velvyslance v Bolívarovské Venezuele,
Germána Sáncheze, „Transparentnost Enmanuela“, tentokrát bez začátečního „I“ ve
jménu německého filosofa.
Enmanuel je jméno dítěte zplozeného a zrozeného v husté
partyzánské džungli, kde 23. února 2002 upadla do zajetí jeho vážená matka
Clara Rojasová Gonzálezová, kandidátka na viceprezidentku Kolumbie, společně s
Ingrid Betancourtovou, jež aspirovala na prezidentský úřad této bratrské země
ve volbách, které proběhly později onoho roku.
S velkým zájmem jsem si přečetl knihu našeho velvyslance v
Bolívarovské republice Venezuele Germána Sáncheze, jemuž se dostalo výsady být
v roce 2008 účasten propuštění Clary Rojasové a bývalé poslankyně Národního
shromáždění Consuely Gonzálezové revoluční armádou Kolumbie, FARC, která je
držela v zajetí.
Clara padla do rukou guerrilly díky své solidaritě s Ingrid
a strávila s ní v tvrdém zajetí šest let.
Germánova kniha se jmenuje „Transparentnost Enmanuela“,
téměř shodně se jménem německého filosofa. Neudivilo mne to. Matka byla
brilantní a velmi vzdělaná advokátka, snad proto dala chlapci toto jméno. Na
mysli mi jednoduše vytanula vzpomínka na roky mého věznění v izolaci, kam mne
přivedl téměř úspěšný pokus o dobytí druhé vojenské pevnosti Kuby 26.července 1953 a ukořistění tisíců
kusů zbraní vybranou skupinou 120 bojovníků připravených bojovat proti
Batistově tyranii dosazené na Kubu Spojenými státy.
Nebyl to přirozeně jediný smysl ani jediná inspirující
myšlenka, avšak faktem je, že v době vítězství revoluce v naší vlasti 1. ledna
1959 jsem si dosud pamatoval některé citáty onoho německého filosofa:
„Moudrý může změnit názor. Hlupák nikdy.“
„Nejednej s ostatními jako s prostředkem k dosažení svých
cílů“.
„Jen vzděláním se člověk může stát člověkem“.
Tato velká myšlenka byla jedním z principů proklamovaných od
prvních dnů vítězství revoluce 1. ledna 1959. Obama a jeho poradce se ještě
nenarodili a dokonce nebyli ani počati. Rahm Emanuel, syn přistěhovalce ruského
původu, se narodil v Chicagu 29. listopadu 1959. Matka Martha Smulevitz,
obránkyně občanských práv byla za svou činnost třikrát poslána do vězení.
V roce 1991, během první války v zálivu rozpoutané Bushem
sr., kde byly použity střely s obsahem uranu, jež vedly u samotných amerických
vojáků zapojených do ofenzívy proti ustupující irácké republikánské gardě a u
bezpočtu civilistů k vážným onemocněním, se Rahm Emanuel přihlásil jako civilní
dobrovolník do izraelské armády.
Od této války potřebují národy Blízkého a Středního východu
fantastické množství zbraní, které na trh dodává vojensko-průmyslový komplex
USA:
Kdyby rasisté z extrémní pravice chtěli uspokojit svou žízeň
po etnické nadřazenosti a zavraždit Obamu, jako to udělali s Martinem Lutherem
Kingem, velkým bojovníkem za lidská práva, bylo by to sice teoreticky možné,
avšak v současnosti se to nezdá pravděpodobné, vzhledem k ochrance, která
prezidenta od jeho zvolení doprovází každou minutu ve dne i v noci.
Obama, Emanuel a všichni brilantní politici a ekonomové,
které dali dohromady, by nedokázali vyřešit narůstající problémy americké
kapitalistické společnosti.
I kdyby Kant, Platon a Aristoteles ožili současně se
zesnulým brilantním ekonomem Johnem Kennethem Galbraightem, nedokázali by
vyřešit stále častější a hlubší antagonistické rozpory systému. Byli by šťastní
v dávno a dávno zašlých časech Abrahama Lincolna, jehož nový prezident právem
tak obdivuje.
Všechny ostatní národy budou muset zaplatit za kolosální mrhání
a zajistit na stále znečištěnější planetě v první řadě americká pracovní místa
a zisky velkých nadnárodních společností oné země.
Fidel Castro
8. února 2009
