Jak Obama ví

Nejdrtivější článek o Latinské Americe, který jsem v těchto chvílích viděl, napsal profesor Národní pedagogické univerzity v Bogotě Renán Vega Cantor a před 3 dny ho zveřejnil na webové stránce Rebelion pod titulem „Ozvěny summitu Amerik“.

Je krátký a nebudu pracovat s jeho verzemi. Lidé zabývající se studiem tématu si ho mohou dohledat na uvedené webové stránce.

Nejednou jsem již zmiňoval hanebnou dohodu, kterou USA nadiktovaly zemím Latinské Ameriky a Karibiku v době vzniku Organizace amerických států, na jednání ministrů zahraničí, které se konalo v Bogotě v dubnu 1948. Čirou náhodou jsem se tam tehdy pohyboval v rámci propagace latinskoamerického studentského kongresu, jehož hlavními body byly boj proti evropskému kolonialismu a krvavým tyraniím dosazeným na naší polokouli Spojenými státy.

Vzdalující se sladké vábničky

S úžasem jsem dnes poslouchal projev Josého Miguela Insulzy v Cartageně. Myslel jsem, že člověk hovořící jménem Organizace amerických států bude přinejmenším žádat respektování svrchovanosti zemí této polokoule, které byly po celá staletí kolonizovány a krutě vykořisťovány koloniálními mocnostmi.

Proč neřekl jediné slovo o Malvínách, ani nepožadoval respektování svrchovaných práv bratrského národa Argentiny?

Cartagenský summit zažil těžko zapomenutelné scény. Je faktem, že si vyžádal obrovské úsilí. Ačkoli hodiny plynou, netušíme, co se dělo na obědě, kterým se Santos snažil vynahradit kolosální výdej energie, kterou účastníci do tohoto jednání vložili.

Guayaberový summit

První černošský prezident Spojených států Obama – nepochybně inteligentní, vzdělaný a velmi komunikativní – vzbudil v mnoha lidech dojem, že soupeří s Abrahamem Lincolnem a Martinem Lutherem Kingem.

Před pěti staletími přiřkla jedna papežská bula na základě dobových představ dvěma malým výbojným královstvím z Pyrenejského poloostrova na 400 milionů čtverečních kilometrů země.

Angličané, Francouzi, Holanďané a další významné feudální státy byly z tohoto dělení vyloučeny. Zakrátko se rozpoutaly nekonečné války, miliony Afričanů byly po čtyři století proměňovány v otroky a původní kultury, některé vyspělejší než samotná Evropa, byly zničeny.

Brutální odpověď

Nejautentičtějším představitelem systému teroru, který byl ve světě prosazen díky technologické, ekonomické a politické převaze nejsilnější mocnosti, jakou naše planeta poznala, je bezpochyby George W. Bush. A tak spoluprožíváme tragédii samotného amerického lidu a jeho etických hodnot. Jen z Bílého domu mohly přijít pokyny pro rozhodnutí vydané minulý pátek soudkyní Federálního soudu v El Pasu, Texasu, Kathleen Cardoneovou, které na kauci osvobozuje Luise Posadu Carrilese. Prezident sám po celou dobu přehlížel zločinecký a teroristický charakter obviněného. Ten byl ochraňován a obviněn byl z pouhého porušení imigračních pravidel. Odpověď je brutální. 

Vláda Spojených států a její nejreprezentativnější instituce předem rozhodly o osvobození monstra.

Jeho historie je dobře známá a sahá velmi hluboko do minulosti. Ti, kdo ho vycvičili a přikázali mu zničit za letu kubánské civilní letadlo se 73 atlety, studenty a dalšími kubánskými i zahraničními cestujícími a obětavou posádkou na palubě, ti, kdo v době jeho uvěznění ve Venezuele tomuto teroristovi koupili svobodu, aby se mohl stát dodavatelem a prakticky řídit špinavou válku proti lidu Nikaragui, jež způsobila tisíce ztrát na životech a přivedla tuto zemi na desetiletí k rozvratu, ti, kdo mu dali pravomoci k ilegálnímu obchodu s drogami a zbraněmi jako výsměch zákonům Kongresu, ti, kteří byli spolu s ním strůjci strašlivé „Operace kondor“ a internacionalizace teroru, ti, kdo způsobili mučení, smrt a mnohdy fyzické zmizení statisíců Latinoameričnaů, nemohli jednat jinak.

Iluze Stephena Harpera

Aniž bych se chtěl někoho dotknout, myslím, že se tak jmenuje kanadský premiér. Vyvozuji to z prohlášení vydaného na masopustní středu mluvčím ministerstva zahraničních věcí té země. Údajně nezávislých států, které tvoří Organizaci spojených národů, jsou téměř dvě stovky. Neustále se mění nebo jsou měněny. Vážených lidí, přátel Kuby je mnoho, nelze však podrobně připomínat každého z nich.

Ve druhé polovině 20. století se mi dostalo výsady prožít intenzívní učňovská léta a ocenit, že Kanaďané, žijící na samém severním konci této polokoule, se k naší zemi vždy chovali s úctou. Investovali ve svých zájmových sférách a obchodovali s Kubou, avšak nevměšovali se do vnitřních záležitostí našeho státu.

Revoluční proces nastartovaný 1. ledna 1959 s sebou nenesl opatření, jež by poškozovala jejich zájmy. Ty brala revoluce v potaz při udržování normálních a konstruktivních vztahů s úřady oné země, intenzivně se věnující svému vlastnímu rozvoji. Ta se také nestala komplicem hospodářské blokády, války a žoldácké invaze Spojených států proti Kubě.

Ten báječný svět kapitalismu

Hledání politické pravdy bude těžký úkol vždycky, i v našich časech, kdy nám věda vložila do rukou velmi mnoho vědomostí. Jednou z nejvýznamnějších bylo poznání a studium pohádkové moci energie obsažené ve hmotě.

Objevitelem této energie a jejího možného využití byl mírumilovný a dobrodružný člověk, jenž navzdory svému odporu k násilí a válce, požádal o její rozvoj Spojené státy, jejichž tehdejším prezidentem byl Franklin D. Roosevelt, známý svými anatifašistickými postoji, představitel kapitalistické země procházející hlubokou krizí, k jejímuž překonání přispěl tvrdými opatřeními, která mu vynesla nenávist extrémní pravice z jeho vlastní třídy. Dnes tento stát uplatňuje ve světě tu nejbrutálnější a nejnebezpečnější tyranii, jakou náš křehký živočišný druh poznal.

Zprávy ze Spojených států a ze zemí jejich spojenců v NATO hovoří o špatnostech páchaných jimi i jejich komplici. Nejvýznamnější města ve Spojených státech a Evropě jsou svědky neustálých bitek mezi demonstranty a dobře vycvičenou a živenou policií s obrněnými vozidly a těžkooděnci častujícími ženy a muže ranami, kopanci a plynem, kroutícími ruce a krky mladých i starých, předvádějícími světu zbabělé činy, jichž se dopouštějí na právech a životech občanů svých vlastních zemí.