Těžké časy pro lidstvo

V chaosu událostí odehrávajících se nikdy netušeným tempem je svět stále dezinformovanější. My, kteří žijeme o nějaký ten rok déle a pociťujeme určitou žízeň po informacích, můžeme potvrdit rozsah nevědomosti, s níž jsme se k událostem stavěli.

Zatímco stále rostoucí počet lidí na planetě trpí nedostatkem obydlí, chleba, vody, zdraví, vzdělání a zaměstnání, bohatství Země se rozhazuje a plýtvá se jím na zbraně a nekonečné bratrovražedné války, což se stalo – a stále častěji stává – sílící a odsouzeníhodnou světovou praxí.

Náš slavný a hrdinný lid, se navzdory nelidské blokádě trvající již déle než půl století nikdy nesklonil, bojoval a bude bojovat proti impériu. To je naše malá zásluha a náš malý příspěvek.

Cesty, které vedou do záhuby

Toto zamyšlení by mohlo být psáno dnes, zítra nebo kterýkoli jiný den, aniž by hrozilo, že se bude mýlit. Náš živočišný druh stojí před novými problémy. Když jsem před 20 lety na Konferenci Spojených národů o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru říkal, že jeden živočišný druh je ohrožen zánikem, měl jsem méně důvodů než dnes, abych varoval před nebezpečím, které jsem viděl možná v horizontu 100 let. Tehdy řídilo svět několik představitelů nejmocnějších zemí. Mým slovům zatleskali z pouhé zdvořilosti a dál klidně kopali hrob našeho druhu.

Zdálo se, že na naší planetě vládne zdravý rozum a řád. Hospodářský rozvoj opírající se o technologii a vědu se již dlouho zdál být alfou a omegou lidské společnosti.

Teď je všechno mnohem jasnější. Do povědomí se postupně dostaly hluboké pravdy. Politickou organizaci, jež by teoreticky měla řídit osudy světa, tvoří téměř dvě stovky údajně nezávislých států.

Cesta vedoucí k propasti

Znát nebo přehlížet elementární fakta, být či nebýt zodpovědný za události, není otázkou optimismu nebo pesimismu. Jestliže ti, kdo se pokládají za politiky, při této své činnosti – zpravidla - ignorují vše či téměř vše, co s ní souvisí, měli by být odkázáni na smetiště dějin.

Nemluvím přirozeně o těch, kteří za několik tisíciletí přeměnili veřejné záležitosti v nástroj moci a bohatství pro privilegované třídy, v kteréžto činnosti v posledních osmi či deseti tisících letech, za něž máme k dispozici určité stopy sociálního chování lidského druhu, jenž podle názoru vědců existuje jako myslící tvor stěží déle než 180 tisíc let, dosáhli skutečně rekordní krutosti.

Není mým cílem zabývat se takovými tématy, bezpochyby nudnými pro téměř sto procent lidí nepřetržitě bombardovaných zprávami z médií zahrnujících od tištěného slova až po trojrozměrné obrazy, které se začínají promítat v drahých kinech, a není daleko den, kdy budou převažovat i na již tak úžasných televizních obrazovkách. Ne náhodou sídlí takzvaný zábavní průmysl v srdci impéria, které všechny tyranizuje.

Genocidní úloha NATO

Tato brutální vojenská aliance se stala nejvěrolomnějším nástrojem represe v historii lidstva.

NATO převzalo tuto globální represivní roli v okamžiku, kdy přestal existovat Sovětský svaz, který posloužil Spojeným státům jako záminka k jeho vytvoření. Jeho zločinný smysl byl potvrzen v Srbsku, slovanské zemi, jejíž lid tak hrdinně bojoval ve 2. světové válce proti nacistickým vojskům.

Když v březnu 1999 země této neblahé organizace ve snaze rozložit po smrti Josipa Broze Tita Jugoslávii vyslaly své jednotky na pomoc kosovským odštěpencům, narazily na tuhý odpor národa, jehož zkušené síly byly nedotčené.

Železná vůle

Dne 14. října otiskly Granma a Juventud Rebelde, tiskové orgány strany a mládeže, statečné a energické poselství lidu Kuby od hrdiny Kubánské republiky Reného Gonzáleze, jemuž vypršel hanebný a nespravedlivý třináctiletý trest v odloučení, stejně jako si ostatní čtyři hrdinové odpykávají delší tresty ve věznicích navzájem vzdálených tisíce mil. Nezdolná pevnost žádného z nich ani na okamžik nepolevila, přestože byli bez zločinu a jakéhokoli důkazu, z rozhodnutí „americké justice“ opakovaně umísťováni na samotky, skutečné hrobky bez prostoru pro pohyb. Jestli se tato takzvaná „justice“ v něčem nemýlila, pak v druhu mužů, které trestá.

Renému navíc zakázali na další tři roky odcestovat do vlasti k rodině a svému lidu. Musí zůstat na území země, jež mu vyměřila tak nespravedlivý trest.

Reného slova všechny, a zvláště nás, kdo jsme prožívali kritické roky historie naší vlasti, hluboce zasáhla.