Na rozdíl od toho co se odehrává v Egyptě a Tunisku, Libye je na prvním místě v Africe v hodnocení indexu lidského rozvoje a má nejvyšší věkovou hranici dožití na kontinentě.
Vzdělání a zdravotnictví věnuje stát zvláštní pozornost. Kulturní úroveň lidu Libye je bez pochyby velmi vysoká. Její problémy jsou jiného druhu.
Obyvatelstvu nechyběly potraviny a nezbytné sociální služby. Země potřebovala značné množství zahraniční pracovní síly pro rozvoj ambiciózních plánu výroby a sociálního rozvoje.
Z toho důvodu dávala práci statisícům pracujících Egypťanů, Tunisanů, Číňanů a dalším. Disponuje enormními vstupy a rezervami uloženými ve valutách v bankách bohatých zemí, za něž kupovala spotřební zboží a také nejmodernější zbraně od stejných zemí, které dnes chtějí provést invazi ve jménu lidských práv.
Kolosální kampaň lží rozpoutaná masovými sdělovacími prostředky, vytvořila velký zmatek ve světovém veřejném mínění. Bude muset uběhnout hodně času, než budeme moci rekonstruovat to, co se skutečně odehrálo v Libyi a oddělit skutečná fakta od těch falešných, která byla šířena.
Seriozní a prestižní stanice jako Telesur, byly donuceny vyslat kameramany a reportéry k jedné straně a i k té protikladné, aby mohly informovat o tom, co se reálně děje.
Komunikace byla omezována a čestní diplomatičtí funkcionáři riskovali vlastní život, když procházeli obytnými čtvrtěmi a pozorovali činnost ve dne i v noci, aby mohli informovat o tom, co se odehrává. Impérium a jeho hlavní spojenci použili ty nejmodernější prostředky, aby šířili deformované informace o událostech, z nichž bylo nutné vyvozovat stopy pravdy.
Bez pochyby, tváře mladých protestujících v Benghází, mužů a žen, se závojem i bez něho, vyjadřovaly skutečné rozhořčení.
Lze mít porozumění pro vliv, který má kmenová otázka v této arabské zemi, bez ohledu na muslimskou víru, kterou vyznává 95 % populace.
Imperialismus a NATO - vážně znepokojení revoluční vlnou rozpoutanou v arabském světě, kde se těží značná část ropy, jež podporuje spotřební ekonomiku rozvinutých a bohatých zemí - nemohl nevyužít vnitřní konflikt v Libyi k prosazení vojenské intervence. Prohlášení formulovaná administrativou Spojených států jsou od prvního momentu v tomto smyslu kategorická.
Okolnosti nemohly být příhodnější. V listopadových volbách republikánská pravice zasadila příliš tvrdý úder prezidentu Obamovi, expertovi na rétoriku. Fašistická skupina z "Mission Accomplished", podporovaná nyní ideologicky extrémisty z Tea party, omezila možnosti současného prezidenta na zcela dekorativní úlohu, pročež se ocitá v nebezpečí i jeho zdravotnický program spolu s pochybným oživením ekonomiky v důsledku rozpočtového deficitu a nekontrolovatelného růstu veřejného dluhu, který láme všechny historické rekordy.
Nehledě na záplavu lži a zmatku vytvořených Spojenými státy, nemohly tyto zatáhnout Čínu a Ruskou federaci do schválení vojenské intervence v Radě bezpečností, i když dosáhly schválení svých současných cílů v Radě pro lidská práva. V návaznosti na vojenskou intervenci státní sekretářka vyhlásila slovy, jež nepřipouštějí pochybnost: "žádné řešení nebylo vyloučeno".
Reálnou skutečností je, že Libye je zatažena do občanské války, jak jsme předpověděli, a Spojené národy nemohly nic učinit, aby tomu zabránily, mimo toho, že jejich generální tajemník přiložil mnoho polínek na oheň.
Problém, který si tito aktéři snad nedovedli představit, je, že samotní vůdcové povstání se vřítili na tuto komplikovanou scénu prohlášením odmítajícím jakoukoli zahraniční vojenskou intervenci.
Různé informační agentury sdělovaly, že Abdelhafíz Ghoga, mluvčí Revolučního výboru, prohlásil v pondělí 28. února, že "Zbytek Libye bude osvobozen libyjským lidem".
"Spoléháme se na armádu, která osvobodí Tripolis", ujistil Ghoga během oznámení o utvoření Národní rady, která by měla reprezentovat města v rukou povstalců.
"To co chceme, jsou zpravodajské informace, ale v žádném případě ne porušení naší vzdušné, pozemní a námořní suverenity", dodal během setkání s novináři ve městě vzdáleném 1000 km na východ od Tripolisu.
Neústupnost vůdců opozice v otázce národní suverenity odráží názor projevovaný spontánní formou mnoha libyjskými občany v Benghazí novinářům světového tisku, jak o tom informoval telegram agentury AFP z 28. února.
Téhož dne profesorka politických věd na univerzitě v Benhgází, Abeir Imneina prohlásila: "V Libyi je velmi silné národní cítění".
"Navíc příklad Iráku straší v celém arabském světě", zdůraznila, odkazujíc se na severoamerickou invazi v roce 2003, která měla přinést demokracii do této země, a poté jako nákaza do celé oblasti, což byla hypotéza zcela popřená skutečností.
Profesorka pokračuje:
"Velmi dobře víme, co se stalo v Iráku, který se dostal do úplné nestability, a skutečně si nepřejme jít po stejné cestě. Nechceme, aby sem přišli Severoameričané a nechali nás potom oplakávat Kaddafího", pokračovala tato expertka.
Podle Abeir Imneiny existuje také mínění, že "tohle je naše revoluce a že je na nás, abychom ji provedli."
Několik hodin po zveřejnění této zprávy, dva hlavní tiskové orgány Spojených států The New York Times a The Washington Post si pospíšily s nabídkou nových verzí na toto téma, jak informovala den poté agentura DPA. "Libyjská opozice by mohla požadovat, aby Západ bombardoval strategické pozice sil věrných prezidentovi Muamarovi Al Kaddafímu, jak dnes informoval severoamerický tisk."
"O tématu se diskutuje v Libyjské revoluční radě," upřesnily The New York Times a The Washington Post ve svých verzích online.
The New York Times zdůrazňuje, že tyto diskuse podtrhují rostoucí frustraci vůdců rebelů vzhledem k možnosti, že se Kaddafí může znovu ujmout moci.
"V případě, že akce letectva se uskuteční v rámci Spojených národů, neznamenají mezinárodní intervenci," vysvětlil mluvčí Rady, kterého cituje The New York Times.
"Rada je tvořena advokáty, akademiky, soudci a významnými členy Libyjské společnosti."
Zpráva tvrdí: "The Washington Post citoval rebely přiznávající, že by bez podpory Západu boje proti silám věrným Kaddafímu mohly trvat velmi dlouho a stát mnoho lidských životů."
Pozornost vyvolává, že v této zprávě nebyl citován ani jeden průmyslový, zemědělský nebo stavení dělník nebo někdo mající vztah k materiální výrobě, nebo mladý student, nebo bojovník objevující se na manifestacích.
Proč je tu snaha prezentovat rebely jako významné příslušníky společnosti, kteří žádají Spojené státy a NATO aby zabíjely Libyjce?
Jednoho dne budeme znát pravdu, dík lidem jako je profesorka politických věd na univerzitě v Benghází, která s takovou výřečností vypráví o hrozivé zkušenosti, která v Iráku zabila, zničila domy, vzala práci nebo donutila miliony lidí emigrovat.
Dnes 2. března Agentura EFE představuje známého mluvčího rebelů, který učinil prohlášení, která podle mě potvrzují a zároveň popírají zprávy z pondělka:
"Benghází (Libyie) 2. března. Vedení povstalců v Libyi požádalo dnes RB OSN o zahájení leteckého útoku proti žoldnéřům režimu Muamara el Kaddafího".
"Naše vojsko nemůže rozvinout útoky proti žoldnéřům, z důvodu jejich obranného charakteru", prohlásil mluvčí povstalců Abdelhafíz Ghoga na tiskové konferenci v Benhgází.
"Je rozdíl ve strategickém leteckém úderu a zahraniční intervenci, kterou odmítáme" zdůraznil mluvčí opozičních sil, které se v každé situaci ukázaly jako odmítající cizí vojenskou intervenci do libyjského konfliktu.
Jaké z tolika imperialistických válek by se podobala tato?
Té ve Španělsku v roce 1936, té Mussoliniho proti Etiopii v roce 1935, té George W Buse proti Iráku v roce 2003 nebo kterékoli z desítek válek vedených USA proti národům Ameriky, od invaze do Mexika v roce 1846, po Malvínské ostrovy v roce 1982?
Aniž bychom samozřejmě vyňali žoldnéřskou invazi na pláži Girón, špinavou válku a blokádu proti naší vlasti trvající 50 let, které se dovrší 16. dubna.
Pro ty, kdo pochybují o nevyhnutelnosti vojenské intervence, ke které dojde v Libyi, zpravodajská agentura AP, kterou považuji za velmi dobře informovanou, rozšířila text, který byl zveřejněn dnes a ve kterém se uvádí:
"Členské státy NATO vypracovávají eventuální plán, když berou za model bezletové zóny stanovené nad Balkánem v roce 1990, v případě, že se mezinárodní společenství rozhodne uvalit letecké embargo na Libyi", vyhlásili diplomaté.
V další části uzavírá: "Funkcionáři, kteří vzhledem delikátnosti tématu nemohli říci svoje jména, naznačili, že řešení, která se posuzují, mají východisko v bezletové zóně, která byla nastolena Aliancí v Bosně v roce 1993 a kdy se počítalo s mandátem RB a s bombardováním NATO v Kosovu, KTERÝ NEMĚLI."
Fidel Castro
2. března 2011
