Věčný plamen

Toto je politické zamyšlení. Přesněji řečeno, je to další proklamace. Dnes uplynul přesně rok od vydání té předešlé z 31. července 2006. Avšak pokud jde o možnost prožít unikátní zkušenost, jež mi přinesla informace a vědomosti o životně důležitých otázkách pro lidstvo, které jsem s veškerou poctivostí předával lidu Kuby, vydal uplynulý rok za deset.

Nyní mne pronásledují dotazy, v jaké chvíli převezmu opět to, co někteří nazývají mocí, jako by taková moc byla myslitelná bez nezávislosti. Ve světě existuje reálná a ničivá moc vyvěrající z dekadentního impéria, jež je hrozbou pro všechny.

I Raul odpověděl, že všechna významná rozhodnutí se mnou byla, jak jsem se postupně zotavoval, konzultována. Co udělám? Jako po celý svůj dosavadní život budu neúnavně bojovat.

Loupež mozků

Zpráva Světové banky nazvaná „Mezinárodní migrace, platby a odliv mozků“, zveřejněná v říjnu 2005 uváděla následující údaje. V posledních 40 letech emigrovalo do Spojených států, Kanady a Spojeného království 1,2 milionu profesionálů z latinskoamerického a karibského regionu. Z Latinské Ameriky emigrovalo během 40 let v průměru více než 70 vědců denně. Ze 150 milionů osob, které se ve světě podílejí na vědeckých a technologických činnostech je 90 % soustředěno v 7 průmyslově nejvyspělejších zemích. Řada zemí, především malých států v Africe, Karibské oblasti a Střední Americe ztratila v důsledku migrace více než 30 % své vysokoškolsky vzdělané populace. Karibské ostrovy, země, kde se téměř všude mluví anglicky, zaznamenávají nejvyšší odliv mozků na světě. Někde odchází 8 z každých 10 vysokoškolských absolventů. Přes 70 % programátorů softwaru americké společnosti Microsoft Corporation pochází z Indie a z Latinské Ameriky.

Krátce jsem se o tématu zmínil ve svém předešlém zamyšlení “Bush, zdraví a vzdělání“ věnovaném dětem a citoval jsem i příklad. V dnešní úvaze, obracející de k prvnímu ročníku absolventů Univerzity informatických věd (UCI), se touto ožehavou otázkou budu zabývat trochu hlouběji.

Oni jsou průkopníky, od nichž jsem se naučil mnohé o tom, jaká je intelgience a hodnoty naší mládeže, pokud jsou kultivovány se vší pečlivostí. Mnohému jsem se naučil také od vynikajícího pedagogického sboru, jehož velká část studovala v Univerzitním městečku Josého Antonia Echeverríi (CUAJE).

Bush, zdraví a vzdělání

Nebudu psát o zdraví a vzdělání Bushe, nýbrž jeho sousedů. Nebylo to improvizované setkání. Agentura AP uvádí, že své vystoupení zahájil španělsky slovy: „V této zemi máme velká srdce“, jimiž se obracel k asi 250 zástupcům soukromých a náboženských skupin, nadací a nevládních organizací, z toho asi 100 ze Spojených států, kteří přicestovali na náklady jeho vlády do Washingtonu.

„Setkání nazvané Konference Bílého domu o Americe je součástí představ, s nimiž Bush zahajoval začátkem března svou cestu po pěti latinskoamerických zemích a které by jeho vláda v krátké zbývající době svého funkčního období chtěla v regionu realizovat.“

„Bush konferenci uspořádal, aby zde pohovořil k různým otázkám, zejména vzdělání a zdraví. 'Považujeme za důležité mít zdravé a vzdělané sousedy', řekl v improvizovaném vystoupení během besedy se šesticí účastníků z Guatemaly, Spojených států, Brazílie, Haiti a Mexika, kteří spolu s ním seděli u jakéhosi diskusního stolu“, dodává agentura. Zdůrazňoval neuvěřitelné věci, jako „svízelnou práci, kterou uskutečňujeme v sousedních zemích“.

Světová tyranie - Z čeho vzešel stroj na zabíjení

Ti, kdo stáli u zrodu amerického národa, si nepředstavovali, že to, co proklamují, v sobě, stejně jako jakákoli jiná historická společnost, nese zárodky své vlastní transformace. Atraktivní Deklarace nezávislosti z roku 1776, která minulou středu oslavila 231 let, proklamovala cosi, co mnohé z nás tak či onak zaujalo: „Konstatujeme jako zjevnou pravdu, že všichni lidé se rodí navzájem si rovni, že je Stvořitel všechny nadal určitými nezadatelnými právy, mezi něž patří život, svoboda a dosažení štěstí, že k zajištění těchto práv jsou lidmi ustavovány vlády, jejichž oprávněné pravomoci vyplývají ze souhlasu těch, jimž je vládnuto, že vždy když má nějaká forma vlády tendenci tyto cíle zničit, má lid právo ji reformovat, nebo odstranit a ustavit novou vládu, jež by vycházela z uvedených principů a své pravomoci uspořádala takovým způsobem, který podle jejího mínění nejlépe zaručí jeho jistoty a štěstí“.

Byl to produkt vlivu nejlepších myslitelů a filosofů Evropy deptané feudalismem, výsadami aristokracie a absolutními monarchiemi.

Jean Jacques Rousseau tvrdil ve své slavné Společenské smlouvě: „Ani ten nejsilnější není nikdy dostatečně silný, aby byl pánem, pokud sílu nepromění v právo a poslušnost v povinnost“ (...) „Síla je fyzická moc. Nevidím, jaké mravní zásady by mohly vzejít z jejího působení. Ustoupit síle je aktem nutnosti, nikoli vůle“. (...) „Vzdát se svobody znamená vzdát se člověčenství, práv lidstva, dokonce i jeho povinností. Pro toho, kdo se vzdá všeho, neexistuje žádná myslitelná náhrada“.