Neslýchané!

Na jedné webové stránce se 7. června 2012 pod titulem „Vrchní vrah“ píše: „...zvolí nejen prezidenta USA. Budou volit také vrchního vraha.“ „Díky dlouhému článku Jo Beckerové a Scotta Shanea „Tajný ´vražedný seznam´, zkouška Obamových zásad a vůle“ (Secret ´Kill List´ Proves a Test of Obama´s Principles and Will) v New York Times teď víme, že prezident strávil překvapivě dlouhý čas nad „nominací“ údajných teroristů, kteří mají být zavražděni za pomoci programu „drone“ (dálkově ovládaných bezpilotních letounů), který zdědil po prezidentu Georgi W. Bushovi a který se exponenciálně rozrostl.“ 

„Článek o našem válečnickém prezidentovi (...) se točí kolem dilemat člověka, který, jak nyní víme, schválil a dohlížel na značně důrazné rozšíření vražedného programu v Jemenu, Somálsku a Pakistánu na základě „seznamu vražd“. Navíc probíral pravidelně cíl po cíli, jméno po jménu (...) Podle Beckerové a Shanea je prezident Obama také spojen s používáním podvodné metody přepočítávání mrtvých zavražděných bezpilotními letouny, která zmenšuje čísla o ztrátách na civilním obyvatelstvu.“

„Z historického pohledu je to vše dost podivné. Times hodnotí Obamovu úlohu ve vraždící mašinerii bezpilotních letounů jako cosi v prezidentské historii bezprecedentního. A je to tak.“ 

67. výročí vítězství nad nacistickým fašismem

Žádný politický čin nemůže být souzený mimo dobu a podmínky za jakých se uskutečnil. Nikdo nepozná ani pouhé procento z bohatých Emin lidstva, ale právě díky nim, poznáme věci, které se jinak nedají ani představit.

Díky privilegiu, kterého se mi dostalo, že sem mohl poznat některé osobnosti a místa přímo spojená s historickými boji se ve mně stupňovala zvědavost na letošní oslavy výročí vítězství nad fašismem. Kolosální čin byl ovocem hrdinství mnoha národů, spojených a propletených revolucí a socialismem, kterých cílem bylo skončit s brutálním vykořisťováním, kterým svět trpěl celé tisíce let. Rusové byli vždy hrdí na to, že první byla Říjnová revoluce, a že nejvíc obětovali pro úspěšné splnění jejich cílů.

Toto významné výročí vítězství nemohlo být lépe oslavené pod jiným státním znakem a zástavou státu, jako toho, který byl na čele hrdinských bojovníků, účastníků Velké vlastenecké vojny. Samozřejmě, že bylo něco co zůstalo nedotknuté a nesmazatelné: hymna, při hudbě, které šli mužové a ženy nebojácně vstříc smrti, aby zničili vetřelce, kteří chtěli nastolit celému světu tisíc roků nacismu a holocaustu. S těmito myšlenkami jsem celé hodiny pozoroval nejorganizovanější vojenskou přehlídku ,jakou sem si kdy mohl představit, šli v ní muži zformovaní na ruských vojenských vysokých školách.

Tragédie ohrožující náš lidský druh

Nemohu se vyjadřovat jako ekonom ani jako vědec. Hovořím prostě jako politik, který si přeje proniknout nějakým způsobem do argumentů ekonomů a vědců. Snažím se také intuitivně pochopit motivaci každého z nich, kdo se k těmto otázkám vyslovují. Před pouhými 22 lety jsme v Havaně jednali z mnohými politickými, odbornými, rolnickými, studentskými představiteli, kteří byli do země pozváni, aby zde tyto sektory zastupovali. Podle všeobecného mínění byly v této chvíli nejdůležitějším problémem obrovská zahraniční zadluženost zemí Latinské Ameriky, nakumulovaná do roku 1985. Tento dluh dosáhl 350 miliard dolarů. Tehdejší dolary měly mnohem větší kupní sílu než ty dnešní.

Kopie výsledků těchto jednání jsme rozeslali všem vládám vládám ve světě, přirozeně několika výjimkami, kde by vyzněly urážlivě. V té době zaplavily trh petrodolary a velké nadnárodní bankovní společnosti prakticky po zemích žádaly, aby přijaly vysoké půjčky. Je zbytečné říkat, že činitelé zodpovědní za ekonomiku tyto závazky přijali, aniž je z někým konzultovali. Byla to shoda okolností doba nerepresivnějších a nejkrvavějších vlád, jaké kdy kontinent zažil, dosazených imperialismem. Nemalé částky byly vynaložený na zbraně, luxus, a spotřební zboží. Zadluženost poté rostla až do 800 miliard dolarů, zatímco se rodila dnešní katastrofální nebezpečí pro populaci, která se za necelé dvě a půl desítky let zdvojnásobila, a s ní i počet lidí odsouzených žít v extrémní bídě. Největší rozdíly mezi nejlépe postavenými vrstvami a těmi s nejnižšími příjmy jsou dnes v Latinské Americe.

Dávno před tím, o čem se debatuje dnes, se boje třetího světa soustřeďovaly na problémy stejně palčivé, jako je nerovná výměna. Rok za rokem se ukazovalo, jak se ceny exportních artiklů průmyslově rozvinutých zemí vyrobených zpravidla z naších surovin jednostranně zvyšují, zatímco náš základní export zůstává beze změny. Káva a kakao – abych uvedl dva příklady- stály cca 2 tisíce dolarů za tunu. Šálek kávy, čokoládová zmrzlina se ve městech jako New York daly koupit za cenu několika centů. Dnes stojí několik dolarů. Snad třiceti, čtyřiceti násobek tehdejší ceny. Na nákup Traktoru, Kamionu, lékařského přístroje je dnes zapotřebí několikanásobný objem produktů, které byly na jejich dovoz třeba tehdy. Podobný osud stihl jutu, sisal a další vlákna produkovaná ve třetím světě, která byla nahrazována vlákny umělými. Vyčiněné kůže, kaučuk a přírodní vlákna jež se používala v různých tkaninách, byly postupně nahrazeny syntetickými materiály vyráběnými technicky vyspělým petrochemickým průmyslem. Ceny cukru byly v důsledku vysokých dotací průmyslově rozvinutých zemí stlačeny až k zemi.

Nositel Nobelovy ceny míru

Skoro nebudu mluvit o kubánském lidu, který jednoho dne smetl ve své vlasti nadvládu Spojených států v době, kdy imperialistický systém dosáhl vrcholu své moci.

Muži a ženy nejrůznějšího věku defilovaly na 1. máje těmi nejsymboličtějšími náměstími všech provincií země.

Naše revoluce vzešla v místě pro impérium nejméně očekávaném, na polokouli, kde se chovalo jako absolutní pán.

Jak Obama ví

Nejdrtivější článek o Latinské Americe, který jsem v těchto chvílích viděl, napsal profesor Národní pedagogické univerzity v Bogotě Renán Vega Cantor a před 3 dny ho zveřejnil na webové stránce Rebelion pod titulem „Ozvěny summitu Amerik“.

Je krátký a nebudu pracovat s jeho verzemi. Lidé zabývající se studiem tématu si ho mohou dohledat na uvedené webové stránce.

Nejednou jsem již zmiňoval hanebnou dohodu, kterou USA nadiktovaly zemím Latinské Ameriky a Karibiku v době vzniku Organizace amerických států, na jednání ministrů zahraničí, které se konalo v Bogotě v dubnu 1948. Čirou náhodou jsem se tam tehdy pohyboval v rámci propagace latinskoamerického studentského kongresu, jehož hlavními body byly boj proti evropskému kolonialismu a krvavým tyraniím dosazeným na naší polokouli Spojenými státy.