Nebylo třeba být jasnovidcem, aby bylo možné vědět to, co jsem předpověděl se strohou přesností na stránkách webu CubaDebate mezi 21. únorem a 3. březnem: "Plán NATO je okupovat Libyi", "Morbidní tanec cynismu" a "Nevyhnutelná válka NATO".
Ani fašističtí vůdcové Německa a Itálie nebyli tak mimořádně nestydatí při vzniku občanské války v Španělsku, která byla rozpoutána v roce 1936, událost, kterou si snad mnozí připomněli v těchto dnech.
Uběhlo od té doby téměř 75 let; ale změny, ke kterým došlo, se zdají být jako 75 století nebo pokud si přejte 75 tisíciletí lidského života na naší planetě.
Někdy se zdá, že my, kteří se upřímně vyjadřujeme k těmto tématům, přeháníme. Riskuji, když se vyjádřím, že jsme prostoduší, když předpokládáme, že všichni si musíme být vědomi podvodu nebo ohromné ignorance, do které bylo lidstvo zataženo.
V roce 1936 existoval intenzivní střet mezi dvěma systémy a dvěma ideologiemi, přibližně se rovnající svou vojenskou mocí.
Zbraně se zdály být tehdy v porovnání s těmi dnešními hračkami. Lidstvo mělo garantované přežití nehledě na destruktivní a místy smrtelnou moc.
Celá města mohla být virtuálně zničena, ale nikdy lidské bytosti ve svém celku, nemohly být mnohokrát vyhlazeny hloupou a sebevražednou mocí, která se vyvinula dík současné vědě a technologii.
Když vyjdu z těchto skutečností, jsou ostudné zprávy trvale informující o použití raket naváděných laserem s absolutní přesností, stíhačkách létajících dvojnásobnou rychlostí zvuku; výbušninách s enormní ničivou silou ničící pancíře dík ochuzenému uranu, jejichž dopad na obyvatelstvo a jejich potomky bude trvat po neurčitelné časové období.
Kuba vyjádřila svou pozici k vnitropolitické situaci v Libyi na zasedání v Ženevě. Bránila bez váhání ideu politického řešení konfliktu v této zemi a kategoricky se postavila proti jakékoli vojenské agresi.
Ve světě, kde se aliance Spojených států a rozvinutých kapitalistických mocností Evropy vždy zmocňuje zdrojů a výsledků práce národů, každý poctivý občan ať už je jeho vztah k vládě jakýkoli, se postaví proti vojenské intervenci do své vlasti.
Nejabsurdnější věc na současné situaci je, že před zahájením brutální války na severu Afriky, v jiné oblasti světa, téměř 10 000 kilometrů vzdálené, došlo k nehodě jaderné elektrárny, v jednom z nejlidnatějších míst planety, kde po tsunami, které vyvolalo zemětřesení o síle devíti stupňů a které v Japonsku, zemi pracovitých lidí, zahynulo téměř 30 000 obětí. K této nehodě by před 75 léty nemohlo dojít.
Na Haiti, chudé a rozvojové zemi, zemětřesení o téměř 7 stupních Richterovy škály vyvolalo smrt 300 000 lidí, nepočitatelně zraněných a statisíce lidí bez přístřeší.
Bez pochyby hrozivě tragickou skutečností v Japonsku je nehoda na jaderném zařízení ve Fukušimě, jejíž následky bude teprve třeba určit.
Ocituji jen některé z titulků agentur:
"ANSA. - Jaderná elektrárna Fukušima 1 šíří velmi silnou radiaci, která je nebezpečná," řekl Gregory Jaczko, šéf NRC (Nuclear Regulatory Commission), což je americká komise pro dohled nad jadernou bezpečností.
"EFE. - Jaderná hrozba nutí kvůli kritické situaci jaderné elektrárny po zemětřesení v Japonsku k zdůraznění bezpečnostních revizí atomových zařízení na celém světě a přivedla některé země k zastavení jejich plánů."
"Reuters.- Zničující zemětřesení v Japonsku a zhoršení jaderné krize by mohly vyvolat ztráty v jeho ekonomice až 200 000 milionů dolarů, ale celosvětový dopad je v tomto momentě těžké zhodnotit."
"EFE. - Poškození jednoho reaktoru po druhém v jaderné elektrárně Fukušima dnes dále živilo strach z jaderné katastrofy v Japonsku, aniž by zoufalé pokusy kontrolovat únik radioaktivity vyvolaly záblesk naděje."
"AFP. - Císař Akihito vyjádřil znepokojení nad nepředvídatelným charakterem jaderné krize, která zasáhla Japonsko po zemětřesení a tsunami, které usmrtily tisíce lidí a nechaly bez přístřeší 500 000 lidí. V Okrese Tokio bylo zaznamenáno další zemětřesení".
Existují zprávy hovořící o ještě více znepokojujících tématech. Některé hovoří o přítomnosti radioaktivního toxického jódu ve vodě v Tokiu, s dvojnásobkem tolerovatelného množství, které mohou požívat nejmenší děti v hlavním městě Japonska. Jedna ze zpráv hovoří o tenčících se zásobách balené vody v Tokiu, což je prefektura vzdálená 200 kilometrů od Fukušimy.
Tyto veškeré okolnosti nastolují pro náš svět dramatickou situaci.
Mohu vyjádřit absolutně svobodně své stanovisko k válce v Libyi.
Nesdílím s vůdcem Libye jeho politické koncepce ani náboženský charakter. Jsem marxista-leninista a martíovec, jak už jsem řekl.
Vidím Libyi jako člena Hnutí nezúčastněných, jeden suverénní stát z těch téměř 200 členských zemí OSN.
Nikdy nebyla velká nebo malá země, v tomto případě s 5 miliony obyvatel, obětí tak brutálního útoku s pomocí letadel organizace válečných štváčů, která může počítat s tisíci stíhačkami, stovkami ponorek, jadernými letadlovými loděmi a arsenálem dostačujícím k několikanásobnému zničení planety. Takovouto situaci náš druh nikdy nepoznal a nic podobného neexistovalo před 75 lety, kdy nacistické bombardéry útočily na cíle ve Španělsku.
Nyní bez pochyby bezectné a zločinecké NATO píše "krásnou" historku o svých "humanitárních" bombardováních.
Jestli Kaddáfí bude ctít tradice svého lidu a rozhodne se bojovat tak, jak slíbil, až do poslední kapky krve společně s Libyjci, kteří čelí nejtěžšímu bombardování, jakému byla jejich země kdy vystavena, utopí v bahně hanby NATO a jeho zločinecké plány.
Národy respektují a ctí muže, kteří umí splnit svou povinnost.
Před padesáti lety Spojené státy zavraždily více jak stovku Kubánců při výbuchu na obchodní lodi La Coubre a náš lid vyhlásil "Patria o Muerte" (Vlast nebo smrt). Respektoval a vždy byl připraven respektovat svá slova.
"Kdo se pokusí zmocnit se Kuby - rozbouří nejslavnějšího bojovníka našich dějin - sklidí jen prach země utopený v krvi.
Omlouvám se za upřímnost, s jakou jsem se postavil k tomuto tématu.
Fidel Castro Ruz
28. března 2011
