Šílenství naší doby

Nedá se nic dělat, věci je třeba nazývat pravým jménem. Kdo si uchoval minimum zdravého rozumu, nemusí se ani moc namáhat, aby viděl, jak málo realismu v současném světě zbývá.

Když byl prezident Spojených států Barack Obama navržen na Nobelovu cenu míru, prohlásil Michal Moore: „a teď ať si ji získá“. Břitkost tohoto geniálního komentáře se spoustě lidí líbila, i když mnozí neviděli v rozhodnutí norského výboru nic jiného než demagogii a nadšení ze zdánlivě neškodného politikaření nového prezidenta Spojených států, afroamerického občana, dobrého řečníka a inteligentního politika v čele mocného impéria zmítaného hlubokou ekonomickou krizí.

Brzy se mělo v Kodani konat celosvětové setkání a Obama vzbuzoval naději na uzavření závazné dohody, v níž by se Spojené státy připojily ke světového konsenzu v otázce nezbytnosti zabránit ekologické katastrofě hrozící lidskému druhu. Co se tam odehrálo, bylo zklamáním, mezinárodní veřejnost se stala obětí bolestného podvodu.

Bratrství mezi Bolívarovskou republikou a Kubou

Minulý čtvrtek, patnáctého, se mi dostalo výsady hovořit s prezidentem Bolívarovské republiky Venezuely Hugo Chávezem, který byl tak laskav a opětovně, tentokrát cestou z Nikaragui, navštívil naši zemi.

Málokdy v životě, a možná nikdy, jsem nepoznal člověka, schopného vést skutečnou, hlubokou revoluci bez jediného dne odpočinku déle než 10 let, na území téměř milionu čtverečních kilometrů, v regionu, jenž byl kolonizován Iberským poloostrovem, který 300 let vládl území s obrovským bohatstvím 20krát většímu než bylo jeho vlastní, jemuž vnutil svou víru, svůj jazyk a svou kulturu. Dnes by nebylo možné psát historii našeho živočišného druhu na planetě a nepřihlédnout přitom ke všemu, co se odehrálo na této polokouli.

Bolívar svého času nebojoval jen za Venezuelu. Vody a půda byly tenkrát čistější, živočišné druhy byly různorodé a hojné, energie obsažená v jeho plynu a v jeho ropě neznámá. Před dvěma sty lety, v době zahájení boje za nezávislost Venezuely to nedělal jen pro nezávislost této země. Dělal to pro nezávislost všech dosud kolonizovaných národů na kontinentu.

9. sjezd Svazu mladých komunistů Kuby

Dostalo se mi výsady, že jsem mohl sledovat v přímém přenosu zvuk, obrazy, myšlenky, argumenty, tváře, reakce a potlesk delegátů závěrečného zasedání 9. sjezdu Svazu mladých komunistů Kuby, které se konalo v Kongresovém paláci v neděli 4. dubna. Televizní kamery zabírají detaily z mnohem lepší vzdálenosti a úhlu, než oči lidí přítomných na jakékoli takové akci.

Nepřeháním, řeknu-li, že to byl jeden z nejemotivnějších okamžiků mého dlouhého a strastiplného života. Nemohl jsem tam být, ale prožil jsem to v duchu jako člověk procházející se světem idejí, za které bojoval tři čtvrtiny svého života. Pro revolucionáře by však ideje a hodnoty byly k ničemu, kdyby každou minutu svého života neusiloval o překonání nevědomosti, s níž všichni přicházíme na svět.

I když to málokdo přizná, náhoda a okolnosti hrají ve výsledcích jakéhokoliv lidského konání rozhodující roli.