Štvanice na sportovce

Zakrátko začnou Olympijské hry v Číně. Před několika dny jsem psal o našem baseballovém družstvu. Říkal jsem, že naši atleti procházejí těžkou zkouškou a že to nejsou oni, kdo si zaslouží největší kritiku, pokud něco nevyjde. Ocenil jsem jejich kvality a vlastenectví Byli deprimovaní kritikami Kuby.

Pak jsem slyšel, že jsou pozitivně naladění, naučili se zvládat kořeněná korejská jídla hůlkami ve východoasijském stylu, 26. července nám zaslali zvučné, vlastenecké poselství. Nepochybně se zhostí těžké zkoušky se ctí.

Mají však stejné podmínky jako týmy bohatých velmocí, např. Spojených států či Japonska, které budou soupeři Kuby? První z nich má téměř třicetkrát více obyvatel, druhá alespoň jedenáctkrát víc, neprožívají ekonomickou blokádu a obě disponují nesmírným bohatstvím. Nikdo jim atlety nekrade ani neodlákává.

Římský mír

Údaje, které zde používám, byly převzaty především z vystoupení velvyslance Spojených států v Kolumbii Williama Brownfielda, z tisku a televize zmíněné země, z mezinárodního tisku a dalších zdrojů. Je šokující, jaké ekonomické prostředky a technologie se rozhazují.

Zatímco kolumbijští vysocí vojenští velitelé pečlivě zdůrazňují, že operace k záchraně Ingrid Betancourtové byla čistě kolumbijskou záležitostí, úřady Spojených států prohlašují, že „byla výsledkem dlouhých let intenzívní vojenské spolupráce mezi armádami Kolumbie a Spojených států.“

„Faktem je, že jsme dosáhli souladu ve Spojených státech málokdy vídaného, s výjimkou našich starých spojenců, především z NATO“, řekl Brownfield s odkazem na vztahy s kolumbijskými bezpečnostními silami, které obdržely od roku 2000 vojenskou pomoc v hodnotě více než 4 miliardy dolarů.