Když v roce 1914 vypukla 1. světová válka, Čína se přidala ke spojencům. Na oplátku jí nabídli, že po válce jí budou vráceny německé koncese v provincii Shandong. Po uzavření Versailleské smlouvy, kterou prezident Spojených států Woodrow Wilson nadiktoval přátelům i nepřátelům, byly však německé kolonie předány silnějšímu spojenci, než byla Čína - Japonsku.
Tento akt vyvolal protesty tisíců studentů, kteří se 4. května 1919 shromáždili na náměstí Tiananmen (náměstí Nebeského klidu). Tam se zrodilo první nacionalistické hnutí, jež v Číně zvítězilo. Neslo jméno 4. května. Spolu s dělníky a rolníky do něho byla zapojena i domácí buržoazie a maloburžoasie.
Nacionalistický proud vznikl koncem 19. a začátkem 20. století a konsolidoval se založením Kuomintangu, tedy Národní lidové strany, v jejímž čele stál doktor Sunjatsen, pokrokový intelektuál a revolucionář silně ovlivněný Říjnovou socialistickou revolucí, s níž upevnil vztahy.