7. května 2010

Nenáviděná tyranie vládnoucí ve světě

Pro naši dobu je typický bezprecedentní fenomén: ohrožení existence lidského druhu, do něhož imperialismus přivedl svět.

Tato bolestná realita by neměla být pro nikoho překvapením. V posledních desetiletích bylo vidět, jak se téměř nepředstavitelným tempem rychle přibližuje.

Znamená to, že je za tuto hrozbu zodpovědný Obama, nebo že ji podněcuje? Ne! Dokazuje prostě svou neznalost reality, kterou nechce a ani by ji nedokázal překonat. Spíše sní o nereálných věcech v nereálném světě. Vyjádřeno slovy brilantního básníka: „Myšlenky beze slov, slova beze smyslu“


Třebaže se podle informací jedné evropské zpravodajské agentury nechal americký spisovatel Gay Talese, považovaný za jednoho z předních představitelů nové žurnalistiky, nechal 5. května slyšet, že Barack Obama zosobňuje to nejlepší v historii Spojených států za uplynulé století (s čímž lze v některých ohledech souhlasit), nijak se to nepromítá do změn v objektivní realitě osudů lidstva.

Odehrávají se věci jako nedávná ekologická katastrofa v Mexickém zálivu, které ukazují, jak málo zmohou vlády proti těm, kdo kontrolují kapitál, což jsou ve Spojených státech stejně jako v Evropě lidé, kteří prostřednictvím ekonomiky rozhodují o osudech národlů na naší globalizované planetě. Uveďme si jako příklad materiály pocházející ze samotného Kongresu Spojených států, otištěné nejvlivnějšími tiskovými deníky doma i v Evropě a šířené po internetu. Nebylo v nich změněno ani slovo.

„Rozhlasová a televizní stanice Martí lžou, neboť šíří nepodložené informace“, přiznává zpráva Komise amerického Senátu pro zahraniční vztahy a doporučuje přesunout obě stanice definitivně z Miami do Washingtonu, aby se mohly „plně“ začlenit do propagandistického aparátu Hlasu Ameriky.

„Kromě toho, že veřejnost klamou,“ (...) „užívají obě stanice ´urážlivou a štvavou rétoriku´ která je diskvalifikuje.

„Za 18 let nedokázala rozhlasová a televizní stanice Martí ´citelně proniknout do kubánské společnosti nebo ovlivnit kubánskou vládu´...“

„Zpráva zveřejněná toto pondělí doporučuje spojit Kancelář vysílání pro Kubu (anglickou zkratkou OCB) s Hlasem Ameriky, oficiální stanicí šířící propagandu vlády Spojených států.“

„´Program měl od začátku problémy s dodržováním tradičních novinářských norem, s minimálním posluchačstvem, rušením vysílání ze strany kubánské vlády a obviněními z protekcionářství a rodinkaření´, přiznává komise, jíž předsedá demokratický senátor John Kerry.“ 

„Výbor doporučuje přesunout naléhavě obě stanice z Miami a zdůrazňuje potřebu najímat pracovníky vyváženějším způsobem, aby bylo dosaženo odpolitizovaného a profesionálního „produktu“, soudí senátoři.“

„Kerryho zpráva se zmiňuje o Albertovi Mascaró, synovci manželky generálního ředitele rozhlasové a televizní stanice Martí Pedra Roiga, který byl díky svému příbuznému zaměstnán jako ředitel latinskoamerického vysílání Hlasu Ameriky.“

„Dokument podrobně popisuje, jak se bývalý programový ředitel TV Martí ´spolu s příbuzným člena Kongresu´ v únoru 2007 u federálního soudu přiznali, že přijali 112.000 dolarů nelegálních provizí od smluvního partnera OCB. Bývalý zaměstnanec OCB byl odsouzen k 27 měsícům vězení a pokutě 5.000 dolarů za to, že odcizil 50 % veškerých peněz zaplacených televizní stanicí Martí firmě Perfect Image za produkci programů´.“

Potud článek Jeana Guy Allarda publikovaný na webové stránce Telesur.

Jiný článek amerických profesorů Paula Draina a Michele Barry ze Stanfordské university (Kalifornie), převzatý internetovou stránkou Rebelión, informuje:

„Americká obchodní blokáda uvalená na Kubu po svržení Batistova režimu revolucí Fidela Castra završí v roce 2010 již 50 let svého trvání. Jejím výslovně deklarovaným cílem bylo, pomoci kubánskému lidu dosáhnout demokracie. Avšak zpráva amerického Senátu z roku 2009 dospěla k závěru, že ´jednostranná blokáda Kuby selhala´.“

„...Navzdory blokádě dosáhla Kuba zdravotnických výsledků lepších než většina latinskoamerických zemí a srovnatelných s většinou vyspělých zemí. Má nejvyšší průměrný věk dožití (78,6 let) a největší hustotu lékařů na obyvatele, 59 lékařů na 10.000 obyvatel, a rovněž nejnižší úmrtnost dětí mladších 1 roku (5 o/oo živě narozených) a dětskou úmrtnost (7 o/oo živě narozených) ze 33 latinskoamerických a karibských zemí.

„V roce 2006 vynaložila kubánská vláda ve zdravotnictví 355 dolarů na hlavu“ (...) Ve stejném roce činily zdravotnické náklady na jednoho občana v USA 6714 dolarů (...) Kuba měla také menší náklady ve zdravotnictví než většina evropských zemí. Nízké náklady na zdravotní péči neposkytují vysvětlení úspěchů Kuby. Tu je možné přičítat většímu důrazu na prevenci a primární zdravotní péči, kterou ostrov rozvinul během americké obchodní blokády.“

„Kuba má jeden z nejvyspělejších systémů preventivní primární zdravotní péče na světě. Díky výchově obyvatelstva k prevenci onemocnění a ochraně zdraví jsou Kubánci při zachování zdraví populace méně závislí na léčebných produktech. Ve Spojených státech dochází k opačnému jevu: uchování zdraví populace je vysoce závislé na lékařských produktech a technologiích, ale také velmi ekonomicky nákladné.“

„Kuba má nejvyšší ukazatele proočkovanosti a porodů vedených odborným lékařským personálem na světě. Lékařská péče v ordinacích, na poliklinikách a největších regionálních a národních nemocnicích je pro pacienty bezplatná...“

V březnu 2010 předložil Americký kongres návrh zákona na posílení zdravotnických systémů a rozšíření vysílání odborného zdravotnického personálu do rozvojových zemí“ (...) „Také Kuba, která tuto praxi zahájila v roce 1961, nadále vysílá lékaře do některých z nejchudších zemí planety“.

„Vzhledem k nedávnému podnětu a podpoře zdravotnické reformy existují na americké domácí frontě příležitosti získat od Kuby cenné zkušenosti z rozvoje skutečně univerzálního zdravotnického systému, který klade důraz na primární péči. Využití některých úspěšných směrů kubánské zdravotní politiky by mohlo být prvním krokem k normalizaci vztahů. Kongres by mohl Lékařskému institutu zadat úkol, posoudit úspěchy kubánského zdravotnictví a způsoby zahájení nové epochy spolupráce mezi americkými a kubánskými vědci.“

Zpravodajský portál Tribuna Latina zase nedávno publikoval článek o novém imigračním zákonu v Arizoně:

Podle ankety zveřejněné na CBS a v deníku The New York Times soudí 51 % dotazovaných, že zákon o přistěhovalectví je správně zaměřen, 9 % se domnívá, že by měl jít v této oblasti ještě dál. Naproti tomu 36 % míní, že Arizona zašla ´příliš daleko´.“

„...dva ze 3 republikánů opatření podporují“ (...) „zatímco demokratů je pro zákon pouze 38 %.“

„Každý druhý však připouští, že v důsledku tohoto zákona „velmi pravděpodobně“ budou „zatýkáni lidé z určitých rasových a etnických skupin častěji než jiní“, a 78 % připouští, že to bude zřejmě pro policii větší zátěž.“

„70% pokládá za pravděpodobné, že v důsledku tohoto opatření se sníží počet ilegálních přistěhovalců žijících v zemi i počet nově příchozích...“

Ve čtvrtek 6. května 2010 publikovala novinářka Vicky Peláez v Argenpress pod titulkem „Arizona: zpupný ubožák“ článek, který uvádí výrokem Franklina D. Roosevelta: „Pamatuj, pamatuj vždy, že jsme všichni potomky přistěhovalců a revolucionářů.“

Materiál je tak dobře zpracovaný, že nechci toto zamyšlení uzavřít, aniž bych ho také zařadil.

„Masové demonstrace proti přistěhovaleckému zákonu schválenému v Arizoně otřásly 1. května celými Spojenými státy. Tisíce Američanů, politiků, právníků, umělců, občanských organizací žádaly federální vládu, aby prohlásila zákon SB1070 připomínající zákony nacistického Německa či JAR v době apartheidu. za protiústavní.“

„Přes silný tlak proti tomuto zákonu však ani vláda, ani 70 % obyvatel zmíněného státu nechce vzít na vědomí vážnost situace, kterou vytvořili s cílem využít ilegálů a svalit na ně vinu za krutou ekonomickou krizi. Jedním dechem žádají Baracka Obamu o peníze na zaplacení 15 tisíc policistů a současně radikalizují svou rasistickou politiku. Guvernérka Jan Brewerová prohlásila, že „nelegální přistěhovalectví s sebou přináší růst zločinnosti a vzestup terorismu ve státě.“

„Kladení rovnítka mezi ilegální přistěhovalce a teroristy dává policii pravomoc střílet na lidi jen pro barvu jejich pleti, oblečení, pro to, co nesou v ruce, nebo dokonce pro způsob, jak chodí. Zcela nepochybně postihne také 280.000 rodilých Američanů žijících na okraji společnosti v podmínkách extrémní chudoby a další menšiny vedle hispánské, které nalezly v tomto vyprahlém kraji USA útočiště a práci.“

„Po vzoru republikána Pata Buchanana, který říká, „Spojené státy musí zintenzívnit své tažení za osvobození Severní Ameriky od barbarských hord hladových cizinců, kteří jsou přenašeči exotických chorob“, zaměřila guvernérka Brewerová svou kampaň po ilegálních dělnících v zemědělství a na stavbách, pomocnicích v domácnosti, zahradnících či uklízečkách, na učitele hispánského původu.

„Podle jejího nového nařízení nemohou učitelé s výrazným přízvukem učit ve školách. Její tažení tím však nekončí, neboť ´etnické čistky´ byly ve všech historických dobách vždy provázeny ideologií. Od nynějška jsou na školách zrušeny „etnické studie a projekty“. Zakázána je také výuka témat, jež by mohla vyvolávat zášť vůči nějaké rase či společenské třídě. Nese to s sebou politizaci vědomostí a přenášení mýtů vytvořených americkým systémem do reality. Znamená to i odvržení nejváženějších myslitelů v USA, jako byl Alexis de Tocqueville, který v roce 1835 řekl, že ´kamkoli Angloameričanova bota vstoupí, tam zůstává navždy. Provincie Texas dosud patří Mexičanům, avšak brzo tam nebude žádný Mexičan. A tak tomu bude všude.“

„Jediné uvědomění rasistů je nenávist a jediná zbraň k její porážce je solidarita mezi lidmi. Takového stavu již bylo dosaženo, když odmítli uznat jako svátek den Martina Luthera Kinga. Bojkot byl pevný a přesvědčivý...“

Fidel Castro

7. května 2010