Pro naši dobu je typický bezprecedentní fenomén: ohrožení
existence lidského druhu, do něhož imperialismus přivedl svět.
Tato bolestná realita by neměla být pro nikoho překvapením.
V posledních desetiletích bylo vidět, jak se téměř nepředstavitelným tempem
rychle přibližuje.
Znamená to, že je za tuto hrozbu zodpovědný Obama, nebo že
ji podněcuje? Ne! Dokazuje prostě svou neznalost reality, kterou nechce a ani
by ji nedokázal překonat. Spíše sní o nereálných věcech v nereálném světě.
Vyjádřeno slovy brilantního básníka: „Myšlenky beze slov, slova beze smyslu“
Třebaže se podle informací jedné evropské zpravodajské
agentury nechal americký spisovatel Gay Talese, považovaný za jednoho z
předních představitelů nové žurnalistiky, nechal 5. května slyšet, že Barack
Obama zosobňuje to nejlepší v historii Spojených států za uplynulé století (s
čímž lze v některých ohledech souhlasit), nijak se to nepromítá do změn v
objektivní realitě osudů lidstva.
Odehrávají se věci jako nedávná ekologická katastrofa v
Mexickém zálivu, které ukazují, jak málo zmohou vlády proti těm, kdo kontrolují
kapitál, což jsou ve Spojených státech stejně jako v Evropě lidé, kteří
prostřednictvím ekonomiky rozhodují o osudech národlů na naší globalizované
planetě. Uveďme si jako příklad materiály pocházející ze samotného Kongresu
Spojených států, otištěné nejvlivnějšími tiskovými deníky doma i v Evropě a
šířené po internetu. Nebylo v nich změněno ani slovo.
„Rozhlasová a televizní stanice Martí lžou, neboť šíří
nepodložené informace“, přiznává zpráva Komise amerického Senátu pro zahraniční
vztahy a doporučuje přesunout obě stanice definitivně z Miami do Washingtonu,
aby se mohly „plně“ začlenit do propagandistického aparátu Hlasu Ameriky.
„Kromě toho, že veřejnost klamou,“ (...) „užívají obě
stanice ´urážlivou a štvavou rétoriku´ která je diskvalifikuje.
„Za 18 let nedokázala rozhlasová a televizní stanice Martí
´citelně proniknout do kubánské společnosti nebo ovlivnit kubánskou vládu´...“
„Zpráva zveřejněná toto pondělí doporučuje spojit Kancelář
vysílání pro Kubu (anglickou zkratkou OCB) s Hlasem Ameriky, oficiální stanicí
šířící propagandu vlády Spojených států.“
„´Program měl od začátku problémy s dodržováním tradičních
novinářských norem, s minimálním posluchačstvem, rušením vysílání ze strany
kubánské vlády a obviněními z protekcionářství a rodinkaření´, přiznává komise,
jíž předsedá demokratický senátor John Kerry.“
„Výbor doporučuje přesunout naléhavě obě stanice z Miami a
zdůrazňuje potřebu najímat pracovníky vyváženějším způsobem, aby bylo dosaženo
odpolitizovaného a profesionálního „produktu“, soudí senátoři.“
„Kerryho zpráva se zmiňuje o Albertovi Mascaró, synovci
manželky generálního ředitele rozhlasové a televizní stanice Martí Pedra Roiga,
který byl díky svému příbuznému zaměstnán jako ředitel latinskoamerického
vysílání Hlasu Ameriky.“
„Dokument podrobně popisuje, jak se bývalý programový
ředitel TV Martí ´spolu s příbuzným člena Kongresu´ v únoru 2007 u federálního
soudu přiznali, že přijali 112.000 dolarů nelegálních provizí od smluvního
partnera OCB. Bývalý zaměstnanec OCB byl odsouzen k 27 měsícům vězení a pokutě
5.000 dolarů za to, že odcizil 50 % veškerých peněz zaplacených televizní
stanicí Martí firmě Perfect Image za produkci programů´.“
Potud článek Jeana Guy Allarda publikovaný na webové stránce
Telesur.
Jiný článek amerických profesorů Paula Draina a Michele
Barry ze Stanfordské university (Kalifornie), převzatý internetovou stránkou
Rebelión, informuje:
„Americká obchodní blokáda uvalená na Kubu po svržení
Batistova režimu revolucí Fidela Castra završí v roce 2010 již 50 let svého
trvání. Jejím výslovně deklarovaným cílem bylo, pomoci kubánskému lidu
dosáhnout demokracie. Avšak zpráva amerického Senátu z roku 2009 dospěla k závěru,
že ´jednostranná blokáda Kuby selhala´.“
„...Navzdory blokádě dosáhla Kuba zdravotnických výsledků
lepších než většina latinskoamerických zemí a srovnatelných s většinou
vyspělých zemí. Má nejvyšší průměrný věk dožití (78,6 let) a největší hustotu lékařů
na obyvatele, 59 lékařů na 10.000 obyvatel, a rovněž nejnižší úmrtnost dětí
mladších 1 roku (5 o/oo živě narozených) a dětskou úmrtnost (7 o/oo živě
narozených) ze 33 latinskoamerických a karibských zemí.
„V roce 2006 vynaložila kubánská vláda ve zdravotnictví 355
dolarů na hlavu“ (...) Ve stejném roce činily zdravotnické náklady na jednoho
občana v USA 6714 dolarů (...) Kuba měla také menší náklady ve zdravotnictví
než většina evropských zemí. Nízké náklady na zdravotní péči neposkytují
vysvětlení úspěchů Kuby. Tu je možné přičítat většímu důrazu na prevenci a
primární zdravotní péči, kterou ostrov rozvinul během americké obchodní
blokády.“
„Kuba má jeden z nejvyspělejších systémů preventivní
primární zdravotní péče na světě. Díky výchově obyvatelstva k prevenci
onemocnění a ochraně zdraví jsou Kubánci při zachování zdraví populace méně
závislí na léčebných produktech. Ve Spojených státech dochází k opačnému jevu:
uchování zdraví populace je vysoce závislé na lékařských produktech a
technologiích, ale také velmi ekonomicky nákladné.“
„Kuba má nejvyšší ukazatele proočkovanosti a porodů vedených
odborným lékařským personálem na světě. Lékařská péče v ordinacích, na
poliklinikách a největších regionálních a národních nemocnicích je pro pacienty
bezplatná...“
V březnu 2010 předložil Americký kongres návrh zákona na
posílení zdravotnických systémů a rozšíření vysílání odborného zdravotnického
personálu do rozvojových zemí“ (...) „Také Kuba, která tuto praxi zahájila v
roce 1961, nadále vysílá lékaře do některých z nejchudších zemí planety“.
„Vzhledem k nedávnému podnětu a podpoře zdravotnické reformy
existují na americké domácí frontě příležitosti získat od Kuby cenné zkušenosti
z rozvoje skutečně univerzálního zdravotnického systému, který klade důraz na
primární péči. Využití některých úspěšných směrů kubánské zdravotní politiky by
mohlo být prvním krokem k normalizaci vztahů. Kongres by mohl Lékařskému
institutu zadat úkol, posoudit úspěchy kubánského zdravotnictví a způsoby
zahájení nové epochy spolupráce mezi americkými a kubánskými vědci.“
Zpravodajský portál Tribuna Latina zase nedávno publikoval
článek o novém imigračním zákonu v Arizoně:
Podle ankety zveřejněné na CBS a v deníku The New York Times
soudí 51 % dotazovaných, že zákon o přistěhovalectví je správně zaměřen, 9 % se
domnívá, že by měl jít v této oblasti ještě dál. Naproti tomu 36 % míní, že
Arizona zašla ´příliš daleko´.“
„...dva ze 3 republikánů opatření podporují“ (...) „zatímco
demokratů je pro zákon pouze 38 %.“
„Každý druhý však připouští, že v důsledku tohoto zákona
„velmi pravděpodobně“ budou „zatýkáni lidé z určitých rasových a etnických
skupin častěji než jiní“, a 78 % připouští, že to bude zřejmě pro policii větší
zátěž.“
„70% pokládá za pravděpodobné, že v důsledku tohoto opatření
se sníží počet ilegálních přistěhovalců žijících v zemi i počet nově
příchozích...“
Ve čtvrtek 6. května 2010 publikovala novinářka Vicky Peláez
v Argenpress pod titulkem „Arizona: zpupný ubožák“ článek, který uvádí výrokem
Franklina D. Roosevelta: „Pamatuj, pamatuj vždy, že jsme všichni potomky
přistěhovalců a revolucionářů.“
Materiál je tak dobře zpracovaný, že nechci toto zamyšlení
uzavřít, aniž bych ho také zařadil.
„Masové demonstrace proti přistěhovaleckému zákonu
schválenému v Arizoně otřásly 1. května celými Spojenými státy. Tisíce
Američanů, politiků, právníků, umělců, občanských organizací žádaly federální
vládu, aby prohlásila zákon SB1070 připomínající zákony nacistického Německa či
JAR v době apartheidu. za protiústavní.“
„Přes silný tlak proti tomuto zákonu však ani vláda, ani 70
% obyvatel zmíněného státu nechce vzít na vědomí vážnost situace, kterou
vytvořili s cílem využít ilegálů a svalit na ně vinu za krutou ekonomickou
krizi. Jedním dechem žádají Baracka Obamu o peníze na zaplacení 15 tisíc
policistů a současně radikalizují svou rasistickou politiku. Guvernérka Jan
Brewerová prohlásila, že „nelegální přistěhovalectví s sebou přináší růst
zločinnosti a vzestup terorismu ve státě.“
„Kladení rovnítka mezi ilegální přistěhovalce a teroristy
dává policii pravomoc střílet na lidi jen pro barvu jejich pleti, oblečení, pro
to, co nesou v ruce, nebo dokonce pro způsob, jak chodí. Zcela nepochybně
postihne také 280.000 rodilých Američanů žijících na okraji společnosti v
podmínkách extrémní chudoby a další menšiny vedle hispánské, které nalezly v
tomto vyprahlém kraji USA útočiště a práci.“
„Po vzoru republikána Pata Buchanana, který říká, „Spojené
státy musí zintenzívnit své tažení za osvobození Severní Ameriky od barbarských
hord hladových cizinců, kteří jsou přenašeči exotických chorob“, zaměřila
guvernérka Brewerová svou kampaň po ilegálních dělnících v zemědělství a na
stavbách, pomocnicích v domácnosti, zahradnících či uklízečkách, na učitele
hispánského původu.
„Podle jejího nového nařízení nemohou učitelé s výrazným
přízvukem učit ve školách. Její tažení tím však nekončí, neboť ´etnické čistky´
byly ve všech historických dobách vždy provázeny ideologií. Od nynějška jsou na
školách zrušeny „etnické studie a projekty“. Zakázána je také výuka témat, jež
by mohla vyvolávat zášť vůči nějaké rase či společenské třídě. Nese to s sebou
politizaci vědomostí a přenášení mýtů vytvořených americkým systémem do reality.
Znamená to i odvržení nejváženějších myslitelů v USA, jako byl Alexis de
Tocqueville, který v roce 1835 řekl, že ´kamkoli Angloameričanova bota vstoupí,
tam zůstává navždy. Provincie Texas dosud patří Mexičanům, avšak brzo tam
nebude žádný Mexičan. A tak tomu bude všude.“
„Jediné uvědomění rasistů je nenávist a jediná zbraň k její
porážce je solidarita mezi lidmi. Takového stavu již bylo dosaženo, když
odmítli uznat jako svátek den Martina Luthera Kinga. Bojkot byl pevný a
přesvědčivý...“
Fidel Castro
7. května 2010
