Pátého března odpoledne zemřel nejlepší přítel, jakého kdy kubánský lid ve svých dějinách měl. Telefonická zpráva prostřednictvím satelitu sdělila tuto smutnou zprávu. Znění použitého textu je nezaměnitelné. Ačkoliv jsme znali kritický stav jeho zdraví, tato zpráva na nás silně udeřila. Vzpomněl jsem si často, když se mnou vtipkoval říkaje, že až jednou oba dokončíme náš revoluční úkol, že mě pozve na procházku podél řeky Arauca na venezuelském území, což mu připomínalo odpočinek, kterého se nikdy nedočkal.
Není pochyb o cti, kterou znamená možnost sdílet s bolívarským vůdcem stejné ideály o sociální spravedlnosti a podpoře vykořisťovaných. Chudí jsou chudí všude na světě.
Dej mi, Venezuelo, příležitost, kde Ti mohu sloužit, a budeš mít ve mně syna, prohlásil národní hrdina a apoštol naší nezávislosti, José Martí, cestovatel, který, aniž by se nejdříve očistil od prachu z cest, ptal se, kde je socha Bolívara. Martí poznal toho obra, protože žil v jeho nitru. Je možné neznat ta hluboká slova, která vepsal do nedokončeného dopisu svému příteli, Manuelu Mercadovi, v předvečer jeho smrti v boji? "...jsem už každý den v nebezpečí položit život za mou zem, za mou povinnost - protože tomu tak rozumím a mám odvahu to udělat - uchránit nezávislost Kuby a spolu s tím zabránit tomu, aby se po Antilách roztáhly Spojené státy a vpadly s jejich silou do našich zemí Ameriky. Vše, co jsem udělal až dodnes a co budu dál dělat, je právě tomuto cíli určené". Muselo to být potichu a velmi nepřímo, protože jsou věci, na které, aby se jich mohlo dosáhnout, se musí jít skrytě.
Uteklo od té doby 66 let, když Osvoboditel, Simon Bolívar, napsal: "...Spojené státy jsou jakoby předurčené Prozřetelností, aby ve jménu Svobody zamořily Ameriku bídou.
Dne 23. ledna 1959, 22 dní po triumfu Revoluce na Kubě, jsem navštívil Venezuelu, abych poděkoval jejímu lidu a vládě, která se ujala moci po diktatuře Péreze Jimenéze, za zásilku 150 pušek koncem roku 1958. Řekl jsem:
Venezuela je vlast Osvoboditele, kde vznikla myšlenka sjednocení národů Ameriky; my, Kubánci naše bratry z Venezuely podpoříme.
Mluvil jsem o těchto idejích ne proto, že by mě k tomu vedla nějaká ambice osobního typu, ani žádné ambice po slávě nepřestanou být pomíjivé, a jak řekl Martí: "Všechna sláva světa se vejde do kukuřičného zrníčka".
Takže proto, když došlo k tomu promluvit k venezuelskému lidu, jsem řekl, že to děláme na základě čestných a hlubokých myšlenek, aby, chceme-li zachránit Ameriku, chceme-li zachránit svobodu každé z obou našich společností, které konec konců jsou součástí velkého společenství latinskoamerických národů, jestli chceme zachránit Revoluci kubánskou a Revoluci venezuelskou a Revoluci všech zemí našeho kontinentu, musíme se sblížit a musíme se solidně podporovat, protože sami a rozdělení ztroskotáme.
To jsem řekl v onom dni a dnes, 54 let poté to potvrzuji.
Musíme jen doplnit na onen seznam ostatní národy světa, které po více než půl století byly obětí vykořisťování a rabování. Takový byl boj Hugo Cháveze.
Ani on sám netušil, jaký byl velikán.
Až do úplného vítězství, nezapomenutelný příteli!
Fidel Castro Ruz
11. března 2013
